Pohovor s Williamem

a vánoční plány

Tak jsem včera večer probírala s Williamem jeho matku. Neříkala jsem mu, jak strašně jsem se cejtila, jen jsem se ptala, jestli třeba nebude mít problémy s rodinou, když jsem tu tak dlouho a jestli jim to vůbec předtím řekl a co jim řekl. Že nevim, co si vo mě teď jeho máma myslí. Von se hrozně překvapeně koukal a říkal, že je dost dospělej na to, aby něco říkal svý mamě, zvlášť aby ji informoval vo tom, koho má nebo nemá doma a ať to neřešim. /Divný je, že neni dospělej na to, aby si sám vobstaral  toaletní papír a příbory…???/

Pak jsem se ho ptala, jestli bych neměla vodjet domů, že žádnou práci už asi neseženu, určitě ne takovou, aby mě uživila a zaplatila školu a bydlení. Von na to, že jestli chci, ať klíďo zatim třeba ještě měsíc zůstanu, že mu to fakt neva, že mi školu bude platit dál a pak se uvidí. Že prej jeho sekretářka Helen McNellen, která bydlí kousek vod West Bromton, hledá uklízečku dvakrát tejdně na tři hodiny a tak prej, jestli chci, můžu tam chodit uklízet.

Kde von ty práce pro mě furt bere? Dokonce trošku pojímám podezření, jestli von ty mý jakoby zaměstnavatele neplatí ze svýho, abych se necejtila blbě, že tu jsem bez práce jako vyžírka? No, já byla nadšená a zejtra vodpoledne začínám. Tak jsem zvědavá. To by mi zaplnilo zbytek tejdne. Pondělí, středa a pátek učim češtinu Paulu a v úterý a čtvrtek bych chodila k tý Helen. Paráda je, že je to zas kousek vod mý školy, takže to zkusim skloubit tak, abych chodila rovnou po škole.

Hnedka jsem měla vo něco lepší náladu a William vobjednal nějaký indický jídlo do domu a tak jsme zase seděli a kecali a pili víno a von se mě ptal, jestli chci jet na vánoce domů. Že prej kdybych nechtěla, tak s nim můžu na tejden na jeho chatu do Skotska, kam pozve pár kamarádů a po cestě se prej stavíme popřát k vánocům jeho rodičům!

Já jsem okamžitě řekla, že do Prahy na vánoce každopádně nechci a že přijímám, akorát ty rodiče…. A tak mi William navrhnul, jestli prej nechci na sobotu večer něco uvařit, že by je pozval domů na večeři a pořádně mě s nima seznámil, abych už se jich tak nebála. Že by pozval ještě třeba bráchu, aby nás bylo víc. Mě bylo strašně trapný mu říct, že kromě vajec neumim nic uvařit, tak jsem řekla, že teda jo a nedala na sobě znát, že se mi udělalo fakt fyzicky špatně.

William mi pak ještě pouštěl nějaký písničky vod Rolling Stones, zapálil si doutník a byla to fakt pohodička. Já jak jsem se trošku rozpila /vysmahli jsem dvě flašky vína, jenže von z toho měl maximálně tak dvě sklenky/, tak jsem ten večer nechtěla vůbec ukončit. Venku tma a nevlídno, doma nádherně útulno, oheň v tom plynovým krbu a skvělá hudba. Nádhera. Jenže William dokouřil doutník, zívnul, řekl sorry a odebral se spát. Takhle je to s nim vždycky.

Takže mám smíšený pocity. Fakt radost, že mám zase práci, tím pádem dalších 40 Liber k dobru /budu dostávat zase 7L za hodinu/, že tu můžu dál chodit do školy /Anders a Isabella tu budou ještě dva měsíce, i když na vánoce vodjížděj/, i když nevim, jak dlouho. Že nemusim do Čech na vánoce, že pojedu do Skotska. Ale ta večeře s těma rodičema!!!! To je vrchol! Co mám uvařit? Znáte někdo něco noblesního a přitom lehkýho? Co tutově nezkazim? Přece jim nemůžu udělat vejce na tvrdo? Nebo guláš s chlebem??? A jak se mám chovat před takovejma lordama? A co si mám vzít na sebe? Ach jo, je mi úplně strašně!! Snad to všechno dobře dopadne…

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 komentářů u „Pohovor s Williamem

  1. No to je těžký. Většinou na cizince vždycky zabírají bramboráky, což není moc lehké ale což.
    Dobrý je třeba salát, nastrkat do něj hodně věcí a pak nějaké špízy třeba s mozzarelou, šunkou, sušené ovoce, pokud na studeno. A stranou třeba ty bramboráky. Pokud na teplo tak bych zkusila nějaký závitky a taky se salátem. Nebo můžeš udělat exkurz do ukrajinské kuchyně. Dopředu se nenervuj, třeba nebudou tak hrozný. Obleč se pořádně nebo si svoji hodobožovou halenku zaručeně pokecáš kučupem.
    Četla jsem všechny tvoje články, ale teď si nevzpomínám, jestli jsi v Londýně. Hledáš práci? Obcházíš? Bratranec tam našel práci za týden, jeho slečna za 3 dny. Roznášeli CV a chodili se ptát.

  2. bramboraky jsou super, nejsou ani tak tezky, jediny problem je naloupat brambory. no a pak taky ze to cely barak zasmrdi cesnekem :))
    jinak ti na jednu stranu zavidim tvoje vanocni plany, ale na druhou stranu ja sama se hrozne tesim az uvidim nase (i kdyz se pak zase budu tesit pryc, jak se znam)

  3. Teda Tvoje starosti!
    Kup v nějakým lepším lahůdkářství kuřecí plátky, doma je jen lehce osmahni a ty bramboráky udělej, ale kazdý zabal pak do ubrousku, ať nejsou mastný/paní matka si jistě hlídá cholesterol:-¨( a nějaký zeleninový salát taky zvládneš.
    Co takhle uvařit boršč?je to uplně primitivní, hezky to nazdobíš a sklidíš úspěch.S jídlem pro Angličany bych si hlavu nelámala….jako předkrm smažená vejce s topinkou a vodka nebude?

  4. martina: dik za radu, uz neco chystam, o vysledku napisu…

    pindruscha: bramboraky nejdou, W je alergickej na majoranku:(

    dita: predkrm! ze me to nenapadlo hned, to mozna fakt udelam!

    paja-ostrovanka: dik, uz jsem koukala, dobra stranka.

    scandiaca: jo, to si dovedu zive predstavit. bramboraky fakt nejdou.

Napsat komentář: asperia Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *