začínaj povinnosti…

V pátek jsem šla poprvé do práce. Měla jsem bejt v 5 odpoledne v ulici Sloan Street, což, jak jsem zjistila, je jen kousek pěšky od mojí budoucí školy. První jsem to tam trošku hledala, ale pak jsem dorazila na náměstí Sloan Sq. A odtud už vede taková nádherná široká ulice s honosnejma barákama. Když jsem dorazila k číslu, který jsem měla poznamenaný, ttrochu se mi zatajil dech a začly se mi potit ruce. Na zvoncích byly tři jména. Zazvonila jsem na to správný a koukala do kamery a pak to zabzučelo a já vyšla do prvního patra. Tam na mě čekala taková docela příjemná, strašně hezka, tak osmadvacetiletá Američanka, představila se jako Kate. Je to manželka Williamovýho šéfa Johna, kterej doma ale nebyl.

Kate má dvě děti, asi 5 zaměstnanců, nádhernej dvoupatrovej byt, ale zdá se bejt docela vobyčejná, žádná extra panička. V pátek mi řekla, že budu u ní vařit! Já a vařit! Ve Švýcarsku jsem se sice naučila krájet cibule a pomáhat šéfkuchaři, ale sama si uvařím maximálně vajíčka se slaninou. Nedala jsem na sobě znát svoji nervozitu a docela suverénně řekla, že teda jo.

Kate mi dala kuchařku a prej mám podle ní upýct mrkvovej dort. Co to, prokdyndapána, ti Angláni a Amíci jeděj? Mrkvovej dort???? Ještě k tomu mi řekla, že mám všechny porce dvakrát zvětšit. Vytáhla jsem z baťohu slovník, protože tam bylo x ingrediencí, kterejm jsem vůbec nerozuměla, a dala se do díla.

Mezitím Kate poslala nějakou svoji další pomocnici do Harrod’s, to je takovej ten strašně luxusní vobchoďák, co patří Al Fayedovi, koupit krevety. Ta ženská ty krevety přinesla ještě živý a vony ny mě tak koukaly těma tykadýlkama z toho mikrotenovýho pytlíku, až se mi zatmělo před vočima. Já krevety nikdy v životě takhle neviděla, jan v sámošce nakreslený na pytlíku. A Kate prej ať je uvařim a voloupu. Já se tam málem zkácela. Dodělávala jsem ten zapeklitej dort a prosila ji, jetsli by mi mohla ukázat, jak se to dělá a přitom se mi úpně zvedal kufr.

Dort z trouby nádherně voněl, krevety voloupala nakonec ta ženská, co je přinesla a já jsem si ještě docela dlouho s Kate povídala. Mezitím tam pobíhaly dvě chůvy, na každý dítě má jednu a tak mě ještě se všema seznámila. Pak vyndala dort z trouby, rozkrojila ho a… udiveně se na mě podívala a ptala se, jestli jsem tam vopravdu dala dvojitou dávku všeho. Já samozřejmě vehementně tvrdila, že jo a vona se ptala, jestli jsem tam dala i dvojitou dávku tý mrkve, já zase že jo, jenže později mi došlo, že ne, že mrkve jsem tam dala jen jednu porci! Kate neřekla ani slovo, odkrojila kousíček dortu a zbytek mi zabalila s sebou, prej ať to vezmu domů Williamovi. Pak mi dala 21 Liber a řekla, ať přijdu v pondělí.

Cejtila jsem se strašně trapně, ale holt ne vždycky se zadaří.

Dneska jsem byla poprvé ve škole. Je na Old Brompton Road, kousek od Jižního Kensingtonu, takže v centru, což je super. Budu ji mít nakonec denně od 9 do 12, což bude úplně stačit. Je to docela záhul, dali mě mezi pokročilý, kde se připravujou na nějaký šílený profeciency oxfordský testy, který já bych v životě nemohla udělat, protože jsem dneska nerozuměla skoro ani slovo.

Ve třídě je nás asi 10, jeden Turek, dva Japonci, dva Švédi, Francouzka, holka z Nikaraguy, jedna Belgičanka a pak jedna strašně sympatická Švýcarka Isabella, se kterou jsme si hnedka padly do voka a po škole šly na cigáro do parku. Je vo rok mladší než já a udělala si prostě na dva měsíce volno ze školy, aby se zdokonalila v angličtině. I když nevim, proč se chce zdokonalovat, její angličtina už je takhle, teda aspoň podle mě, úplně dokonalá.

Teď jsem na skok doma a v pět musím bejt zase u Kate. To jsem zvědavá, co si na mě dneska vymyslí.