Vo mandlovým dortu

Asi jsem se nějak podvědomě začala Henrimu bránit. Přestala jsem s nim chodit na pivo po vobědě, jako že jsem unavená, musim se učit nebo mám prostě něco nevodkladnýho na práci. Vo ranní přestávce jsem s nim přestala chodit na apero a cigáro, radši jsem třeba škrábala brambory a vůbec jsem se začala chovat trošku chladně. Henri z toho začal bejt pekelně nervozní a tak dnes došlo k vyvrcholení situace.

Henri se totiž celej tejden fakt snažil. Furt vtipkoval a měl různý kecy, jenže já nic. Prostě jsem si jen dělala svoji práci. Dneska dopoledne mi řekl takovým docela naštvaným hlasem, že budeme péct jako zákusek mandlovej dort. Já dorty úplně nesnášim, tudíž jsem nebyla ani nadšená, že tam budu míchat nějaký přiblblý těsto. No a pak mi Henri řekl, ať přinesu ze sklepa pytlík „Gemahlene Mandeln“, tak jsem šla, našla nějakej sáček mandlí na plátky, vysypala je do těsta a………v tu chvíli přišel Henri, vytřeštil voči první na mě, pak na ty mandle v tom těstě a pak začal šíleně řvát, jestli jsem prej blbá nebo co, že po mě chtěl „Gemahlene Mandeln“ a ne „Geschnittene Mandeln“ a že to můžem teď celý vyhodit, protože jsem to zkazila a vůbec, že jsem poslední dobou nafoukaná a protivná a že neví, co je se mnou. Já jen koukala a nic neříkala, jen jsem stála nad tim dementnim těstem a do něj mi na ty nakrájený mandle stejkaly slzy jedna po druhý.

Jasně, byla to moje chyba, protože jsem tomu prostě blbě rozuměla. Já německy neumim zatim tak, abych rozlišovala pět set druhů mandlí, takže jsem místo namletejch přinesla nakrájený, ale jeho reakce mi prostě přišla naprosto přehnaná. No a co, tak prostě budou v dortu trošku větší mandle a je to, ne? Ale ne, Henri to prostě celý vzal a vyhodil do koše. Bylo teprve dvanáct a von mi řekl, že můžu už dnes jít, že mám už volno… Ach jo. Jsem z toho ještě teď celá špatná.

Šla jsem to říct Silvii do kanceláře. Silvie i Heide, to je tam jedna ze šéfovejch, se tomu vobě děsně smály a říkaly, že tohle je klasickej Henri a že se docela divěj, jak jsem to s nim dlouho vydržela bez jakýhokoliv konfliktu a že si z toho nemám nic dělat. Příští tejden budu u tý mládeže v domově a dneska večer mě vobě berou na drink a na večeři. To mi trošku zlepšilo náladu.

No a zejtra se chystám vyrazit zase do Eisenwerku, mrknout se, jestli tam bude Igor. Tim, že tu nemám mobil, nemůžu se s nikým v podstatě na ničem domlouvat, ale to neva, tady v těch malejch zapadákovech ví každej vo každým úplně všecko