Sonja se představuje

Tak to jsem já

Ahoj, tak hurá, blog funguje, tak se můžu konečně pustit do psaní svýho životního příběhu. Asi si řeknete, co má nějaká vosmnáctiletá slečna z Bubenče asi tak na srdci, tak důležitýho, že se chce svěřit celýmu internetovýmu světu?

Mám prostě furt něco. I lidi ve třídě, co mě znaj už čtyři roky, se furt strašně diví mejm příběhům. Ale já si nevymejšlim, prostě za to nemůžu.Protože se stydím je vyprávět, protože si všichni myslej, že kecám, budu je vyprávět vám, co máte chuť to sem chodit číst.

Musím se ale aspoň trošku představit. Budu vystupovat normálka pod svým jménem, nemám ráda tyhle falešný hrdiny, co vystupujou pod přezdívkama. Já se jmenuju Sonja. Sonja Tuháčková. Úplně původně vlastně Tugačkovova, můj táta je Sergej Tugačkov z Ukrajiny, to je na delší lokte, k tomu se snad ještě někdy dostanu. Hlavní je, že mi naši změnili příjmení, respektive upravili, abych neměla problémy ve škole. To bylo vod nich strašně fajn, i když já bych to svejm dětem asi neudělala, byla bych spíš pro to je vychovávat v úctě k jejich původu, jenže, to víte, ukrajinskej původ holt není to samý, co třeba švědskej nebo tak.

Za tři tejdny budu maturovat. Mám z toho už teď docela depky, protože je na mě zasedlá ruštinářka, co si myslí, jak umí dobře rusky, jenže samozřejmě neumí tak dobře jako já. Ne, že bych jí to jako dávala sežrat, ale to vona prostě dobře vycejtí, že se přede mnou musí za tu šílenou českou ruštinu trošku stydět. Bojim se, že mě potopí.

K tomu máme na gymplu lehce úchylnýho profesora zemáku. Klasika. Chlápek za zenitem, co se snaží balit Lolitky. Hodiny s nim jsou docela fajn, blbý je, že mě pak akorát furt votravuje v šatně. Raději vždycky čekám na Jarku, to je taková moje tlustá spolužačka se strašně silnejma brejlema, co se s ní nikdo nechce kamarádit. Já ji mám ale docela ráda. Je sice trošku šprtka, chce totiž jít na medicínu, a to asi bez šprtání moc nejde, ale doma má neuvěřitelnou sbírku cédéček. Od Janis Joplin přes Led Zepellin až po Davida Bowieho ze sedmdesátejch let. To by člověk do týhle nařvaný udělaná holky, co nosí furt vlněný světříky, co jí plete její máma, nikdy neřek. Jenže vona je fakt dobrá. Ten profesor je na ni vyloženě alergickej a proto, když ji vidí vedle mě, dělá, že jen náhodou prochází kolem a nechá mě na pokoji.

Tak, kde jsem to skončila, no jasně, u maturity. Nechci bejt nudná, o maturitě na blogu píše asi každej osmnáctiletej člověk, jenže u mě je to jiný. Já mám sice samý, ale nechce se mi učit. Nechce se mi hlásit se na vejšku, jak to dělaj ostatní. Mám chuť jít do Letenskýho zámečku tam na tu pivní zahrádku, kde se dá koukat na Prahu a číst si. To je momentálně moje představa o mý budoucnosti, aspoň tý blízký. Nejhorší na tom všem je, že ten Zámeček mám fakt pět minut od baráku, takže se tomu prostě neubránim.

Nějak jsem se rozpovídala. Nebudu to dělat dlouhý, aby to pak bavilo někoho číst. Nesnášim totiž takový ty nekonečný blogy, co nakonec člověk přečte jen první a poslední větu. Ale nebojte, mám toho na srdci ještě spoustu, takže se tu zase brzy objevim. Teď ale už jdu k tomu stánku, než bude tma a zima.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u „Sonja se představuje

  1. tak ten vas cestinar je klon naseho nekdejsiho rustinare, Kupra, chodil s bohatyrskou kstici a porad si ji prohraboval a pres svuj pokrocily vek flirtoval se vsim damskeho pohlavi a hodiny zaplnoval historkama o milostnejch pletkach ruznejch spisovatelu ci historickejch postav, nic jinyho ho nezajimalo nez aferky.A mozna byl presvedcenej ze je vtipnej a neoddolatelnej ale my jsme z nej meli srandu.
    A o stanku na letny soudime stejne – cas stravenej na tech drevenejch lavicich mezi alternativni elitou a nahodnymi turisty atp taky nepovazuji za promrhany 😉

  2. Ahoj a vítej. Tvé příspěvky asi budou pro mě osvěžením a připomínkou mládí. Po dobu maturity klidně zvolni a pak vše podrobně popíšeš.

  3. ja nechodila na gympl ale hornickou prumyslovku v Duchcove a maturovala v 89tym 😉 Jinak k ty vejsce, taky se mi nechtelo, ale nemas-li zrovna nutnost zacit hned vydelavat nebud lina jako ja tenkrat, ve stari se to pak hodi, rozhled, kontakty, a samozrejme diplom…nechces-li zivorit za nuznej peniz v nejaky stredne-neurcity administratini pozici a neba makat manuelne. Nebo mas talent na biznys? To by byla pak jina 😉

  4. Ahoj Buteo, dík za zprávu.

    Ahoj Spoon, já vím, mě to říkaj všichni, ale já si teď ňák prostě nedovedu představit, že budu ještě dalších 5 let žít s rodičema a na nich taky finanč.závislá. Achjo

  5. ja teda z vlastni zkusenosti vidim, ze lidi od nas ze tridy, co nesli na vysku, jsou na tom o dost lip nez my, co jsme se tam trapili.. je to na kazdym, at se rozhodne, co chce. vyska se da studovat i po dvacitce.. ja teda zavidela vsem, co uz meli praxi, bo to zvladali tak nejak s prehledem..


  6. Souhlasím, já prostě ve svejch vosmnácti ještě přesně nevim, co chci dělat. Raději bych třeba coestovala a pak viděla, co dál.

Napsat komentář: melounek Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *