Zkouškové období

Ve škole jsem začal docela makat hned ze dvou důvodů: moje skvělá učitelka Lia mi totiž řekla, že když se budu učit, mám větší šanci se dostat na nějakou dobrou hudební univerzitu a to já fakt chci. I když času je ještě fůra. Ale Lia mi vyprávěla, že měla sama ve škole pořád dobré známky, tak se před ní nechci ztrapnit a nechci, aby si myslela, že jsem nějaký hlupák.

No, a ten druhý důvod je, že od  prváku na gymplu máme zkouškové období. To znamená, že už měsíc před prázdninami nám skončila škola a my se učíme sami doma. (Teda… učíme je možná přehnaný výraz. Spíš spíme do jedenácti a pak se docela poflakujeme, takže pohoda).

Jenže dvakrát týdně musíme dojíždět do školy na písemné zkoušky. Jsou postupně takhle ze všech předmětů a je to teda docela síla, protože píšeme látku za celý rok. Takže toho učení je opravdu hodně.

Vždycky, když přijdu domů, ptají se mě naši, jak jsem dopadl. Já tuhle otázku nesnáším, protože vždycky tvrdím, že jsem dobře naučený a ono to ale sem tam tak úplně neklapne. Tak jim řeknu třeba, že myslím, že dobře, že mám třeba 18 bodů. To sice nevím jistě, ale oni jsou pak v klidu a já stejně nic nevím. A až se to dozvím a bude to horší (oni si to stejně nepamatujou), tak je lepší dostat vynadáno jen jednou než dvakrát. Kdybych jim řekl třeba, že jsem dostal desítku, bude máma naštvaná hned a až přinesu vysvědčení,  tak znova, a to je zbytečné. Takhle si tu pohodu prodloužím a na vysvědčení už holt to pak nějak vydržím.

Už aby nám ty zkoušky skončily. Artemis už bude mít od pátku prázdniny, ale my musíme makat ještě aspoň o týden dýl.

Vysvědčení

Máma mi slíbila, že za každou zlepšenou známku na vysvědčení  mi dá pět eur. To jsem ale blb, protože kdybych to býval věděl, učil jsem se hůř předtím a teď  bych jen kasíroval. Jenže teď jsem měl některé známky stejné a některé horší. Ale pár jich lepších bylo, takže jsem přece jen dostal asi dvacet pět eur.

Vlastně na tom zas až tak nic světoborného nebylo. Každý druhý nebo třetí den jsme dojížděli na zkoušky. Nejlíp byl na tom syn ředitele, který si nechal potvrdit papír, že je dyslektik, a tak si může vybrat, jestli se chce nechat zkoušet ústně nebo písemně. Vždycky si pročte otázky a řekne, že tomu nerozumí a potřebuje ústní zkoušení. To já bych chtěl fakt taky, protože bych to uměl okecat. Ptal jsem se ho, jak se ten papír zařizuje a on mi řekl, že mi za pět eur poradí, co mám říct a kam mám jít, abych ho dostal taky. Tak to ještě promyslím, protože tohle je fakt neskutečná výhoda.

Ale vzhledem k tomu, že jsem fakt dopadl nečekaně dobře a naši měli fakt radost, asi nebudu zbytečně utrácet.

Nová flétna

Konečně se mi podařilo přesvědčit mámu, aby mi objednala tu novou flétnu! Řekl jsem jí, že jí to budu postupně splácet. Nakonec souhlasila a objednala mi ultra drahou flétnu, kterou jsem fakt nutně potřeboval, a dokonce se jí podařilo ukecat sto eur.  Nevím, jak to dělá.

Našim jsem hned splatil osm set eur, které jsem měl ušetřené, něco z prvního místa v té hudební soutěži, něco z kapesného a různých dárků, co jsem dostal. A snažím se doma makat, abych vydělal nějak ten zbytek, protože faktem je, že to stálo hrůzu peněz.

Máma mi platí za domácí práce, takže pořád vyklízím myčku (ještě že máme doma tolik návštěv, protože někdy myčka jede třeba dvakrát denně), vynáším odpadky do recyklace (zase díky návštěvám se rychle plní, je tam milion flašek od piva a vína), uklízím koupelnu a dělám další věci. Ale abych to splatil, tak bych ty jejich mejdany potřeboval mnohem častěji.

Pak konečně, snad po čtrnácti dnech, dorazil balík. Úplně nedočkavě jsem ho otevřel a tam byla moje nádherná nová stříbrná flétna. Vzal jsem ji do ruky jako nějaký poklad a začal na ni hrát. Ten rozdíl oproti mojí staré flétně si nedovedete představit. A tak jsem hrál a hrál, ale pak jsem si všimnul, že jedna klapka se nedovírá úplně. Není to nějaký velký problém, ale když už to stojí tolik peněz, mělo by to podle mě být úplně v pořádku. A tak máma řekla, že ji vrátíme. Jenže to by znamenalo, že ji nemůžu mít ani semináři, kde měl být Othonas, velký flétnista a můj vzor, a pak taky na koncertě, který jsme měli odehrát s kapelou venku na náměstí uprostřed léta. Tak mi máma nějak dohodla, že to pošleme potom.

Bylo mi docela úzko, když jsme flétnu zase balili a máma ji šla na poštu odeslat. Cesta z Řecka do Německa už trvá čtrnáct dní a Němci pořád tvrdí, že nic nedostali. Tak se jen modlím, aby se někde neztratila, protože to by asi byl můj konec.

Začal jsem zase hrát na svoji starou flétnu, jenže to už skoro vůbec nejde, poté, co jsem hrál na tu novou skoro měsíc. A tak mi přišlo vhod, že sem zrovna dorazila moje sestřenice se svým přítelem a miminkem, což je asi nejvtipnější dítě na světě a fakt si s nim hodně hraju, a taky sestřenice mojí mámy s dcerou, která je stejně stará jako já, je strašně pěkná a je s ní docela dost velká legrace.

Jediný problém je, že má zlozvyk si z každého dělat poskoka, na což jsem jí hned na začátku naletěl, ale pak mi to došlo, tak teď ji tak trošku odmítám a najednou za mnou pořád chodí ona. Hrajeme spolu různé hry a koupeme se a chodíme ven. Taky jsme u ní v bytě meli mekáčový a filmový mejdan, zatímco naše mámy šly na víno, takže to bylo super a flétna mi tudíž moc nechyběla. Ale za pár dní všichni odjedou, tak ji budu hodně potřebovat….

Pokračování příště…

Obrázek kreslila Agáta Lžičařová