a podvodní gentleman

Ve středu jsem si změnila program, abych se mohla jít s Davidem potápět. On mi ještě ten den, co jsme se seznámili, večer volal a ptal se, jestli fakt nechci přijít na tu jejich party, ale já jsem chtěla spát a tak se jen ujistil, že teda ve středu fakt přijdu.

Přijela jsem teda na desátou ráno tady do jednoho hotelu v Juan Doliu, kde má David potapěčský centrum a tam už bylo asi deset turistů, všichni navlečený v neoprénech a David jim vysvětloval pár věcí. Když mě uviděl, hnedka ke mě běžel a podával mi připravený věci, neoprén, masku, kyslík, závaží. To jsme si vzala, nasedli jsme všichni na motorovou loď a vyjeli na moře.

Přišlo mi ale, že David zas tak děsnou radost z mý přítomnosti nemá, až mě napadlo, jestli to teď nebere jako povinnost, kvůli těm pár pesos, co jsem mu dala a řekla jsem si, že si ještě rozmyslim, jestli to páteční pozvání přijmu.

Pak jsme na jednom místě zastavili, všichni si nasadili všechny potřebný věci a pak jsme jeden po druhým si sedli na rantl lodi zády k moři a nechali se převážit dozadu a spadli do moře. Jinak se totiž skočit nedá, člověk má na sobě fakt těžkou výzbroj.

Já jsem měla trošku problém nepropadnout panice a začít pořádně dejchat, ale najednou mi to docela šlo, takže jsem se zklidnila a začala si pomalu upouštět plovací vestu, abych se ponořila do větší hloubky. David tam měl ještě tři pomocníky, který nás měli rozdělený a dávali na nás pozor a naznačovali, co máme dělat a kdy si vytlakovat uši, aby nás nebolely.

Z podmořskýho dna jsem, upřímně řečeno, byla trošku zklamaná. Představovala jsem si, co všechno v Karibiku nebude vidět, ale oproti Egyptu a Rudýmu moři to byl jen slabej odvar. Pár barevnejch rybek a korálů, ale celkově prostě nic moc. K tomu všemu já mám dost blbej pocit, když se nade mnou uzavře hladina.

Pak za mnou ale připlaval David, vzal mě za ruku a ukazoval mi různý živočichy, bral do ruky mušle a mořský hvězdice a podával mi je a vlastně mi přišlo, že se pod vodou chová úplně jinak než nad vodou, takže jsem si ho sama pro sebe pojmenovala na „podvodního gentlemana“. Byl strašně pozornej a milej.

Po asi půl hodině jsme vylezli a jeli ještě kousek dál, kde jsme se koupali, pak jsme všichni dostali vysvědčení, svačinu a drink a jeli zpátky.

Když celá skupina odešla, chystala jsem se k odchodu taky, ale David mě ještě pozval na karibskej rum do hotelovýho baru, tak jsme tam chvíli seděli a povídali si a on byl najednou strašně milej a šarmantní a začal se ujišťovat, jestli v pátek fakt přijdu, tak jsme mu to teda slíbila.

V pátek jsem dorazila na určený místo. Samozřejmě jsem měla trošku stísněnej pocit, že jedu k někomu cizímu domů a jestli si zase nějak nekomplikuju život.

V bytě, kde David bydlí, už bylo sedm dalších lidí, všichni seděli kolem stolu, na stole byly dvě svíčky, džbánek vína, stříbrný kalíšky na víno, dva takový chleby, jakoby mazance, a dvě obrovský ryby. Zajímavá kombinace. Sedla jsem si na místo, byla jsem představená všem přítomnejm a pak začaly různý rituály a modlitby, kterejm jsem absolutně nerozuměla, protože to všechno probíhalo v hebrejštině.

Celej večer byl docela milej, i když ne nějak extra zábavnej, všichni se se mnou snažili nějak komunikovat, ale některý z nich prostě neuměli moc španělsky ani anglicky, takže se mezi sebou samozřejmě bavili hebrejsky, jen David seděl u mě a pořád mi něco povídal, což bylo docela příjemný.

Když jsem před půlnocí odcházela, loučila jsem se se všema, a David se mi omlouval, že mě nemůže jít vyprovodit k autu, protože je právě Šábes a člověk nesmí dělat žádný činnosti, který nejsou nezbytně nutný. To mě sice trošku namíchlo, ale pak jsem si říkala, že když už si dávám rande s Židama o Šábesu, tak se holt pak nemůžu divit….