Teda i když me Ostrovanka někdy pěkně štve svejma kecama a radikálníma názorama, v tomhle se s ní asi shodnu:)
Nějakej čtenář jí napsal předlouhej koment a tohle je její odpověď. A tak mě to vyburcovalo k tomu, že jsem šla do supermarketu, utratila pár kaček za různý potraviny pro uprchlíky a ještě překecala manažera obchodu, jestli by jídlo, který bude brzy prošlý, nemohl dát mně, že bych to poslala do tý sbírky. Nejdřív na mě koukal docela divně, protože ze mě asi cejtil becherovku, kterou jsem si dala jako digestiv, a pak slíbil, že se zeptá. Hurá… Tak jen kopíruju ty komentáře….
Stejně jako Ostrovanka nejsem v mejch komentářích zvědavá na xenofobní pindy, ale pokud má někdo nějakej názor a slušně ho vyjádří, sem s ním!!
-
ostrovanka napsal:
Milý Petře,
děkuji moc za komentář. Navrhuji Vás na cenu Karafy ouza za čtení mých blogů taková léta! Neuvěřitelné. To mě moc těší! A další ocenění si zasloužíte za nejdelší komentář roku:) Ale popořadě:
Myslím vlastně, že se v některých názorech dost shodujeme. Mě totiž často lidé za moje (pro) uprchlické názory napadají. Ale vlastně všichni toužíme po tom samém: po míru, bezpečí a svobodě. Takže ano, uprchlické téma je velmi vážné, a zřejmě se nenajde moc lidí, kteří by jásali nad milionovým přílivem cizinců, se kterými máme (zdánlivě) málo společného.Také se jistě shodneme na tom, že nikdo z nás nechce ve svém okolí kriminální živly (i když já k tomu ještě dodávám, že je nechci, ať už jsou z řad uprchlíků či našich lidí. Protože jsem vyrostla v Praze 8 Libni, mám dost neblahé vzpomínky na některé kriminálníky z „našich“ řad…).
Tudíž se nedivím ani kamarádce Vaší sestry, ani Vaší tetě. Ta situace, jak ji popisujete, je strašná.
Jak píšu v úvodu, nechci debatovat (a ani nemůžu, protože nejsem v této věci kompetentní), zda uprchlíky přijímat či ne a pokud ano, podle jakého klíče. To budeme muset ponechat těm, které jsme si zvolili. Ale já se věnuji jiné rovině uprchlictví, a tou je ta lidská rovina.
Máte pravdu, že obchodník na Lesbosu není nadšen, když vidí další člun s deítkami uprchlíků. Naopak, musí ho to pěkně štvát, protože některé cestovky zrušily zájezdy do těchto končin, což pro místní obyvatele znamená úplnou katastrofu. Ale přesto tenhle rozčarovaný obchodník nebude dělat, že uprchlíky nevidí, a nenechá je v mokrém oblečení vyhladovělé, ale nabídne jim to, co má. Protože problém vidí jinde, ne v těchto lidech samotných.
A to samé dělají ti dobrovolníci. Komu nebo čemu by pomohli, kdyby nechali tisíce uprchlíků mrznout a hladovět na zavřených hranicích? Malé plačící děti, zoufalé ženy, muže, kteří ztratíli naději, že své rodině budou moci poskytnout to, co jim nasliboval kdovíkdo a za což zaplatili vším, co měli? (Mimochodem, tu pomoc můžeme brát také jako ochranu před nepezpečím. Protože co myslíte, že udělá desetitisícový dav zoufalců, který nemá co jíst…?)
Ti dobrovolníci nezvali uprchlíky do Řecka. Ale když už tady ti lidé jsou, v tak šílené situaci, snaží se jim pomoci. Zcela obyčejně a lidsky. A to neznamená, že schvalují stěhování národů nebo ho dokonce podporují, ale že mají obrovskou dávku empatie, a chtějí pomoct lidem v nouzi. Nerozlišují, kdo z nich by mohl vraždit nebo znásilňovat. To není jejich úkolem. Stejně jako když Vy uvidíte zraněného člověka na ulici, asi těžko budete nejdřív zkoumat jeho původ a jeho úmysly (doufám), a až pak zavoláte záchranku, pokud Vás ten výzkum uspokojí. Prostě ji zavoláte, protože jde o lidský život.
Zbytek už je na zákonech, fuknční policii, ale opravdu ne na nás.
V závěru píšete, že kdybyste musel se svojí rodinou utéct, nebudete si vybírat kam, ale spokojíte se s první bezpečnou zemí. Tak já Vám moc přeji, aby se Vám tohle nikdy nestalo (což přeji samozřejmě nám všem), ale neodpustím si malinko jízlivou poznámku: kdyby opravdu k útěku došlo, směřoval byste raději do Norska než třeba někam na Sibiř? Ale protože v tuto chvíli, díky Bohu, se v této situaci nenacházíme, nemá smysl debatovat, jak bychom se chovali my. Koneconců nemůžeme mluvit ani za náš národ jako jednotku s jedním charakterem a názorem, natož za uprchlíky, kteří pocházejí z různých zemí. Mějte se krásně a tu cenu za nejdelší komentář si, s dovolením, vezmu já:))
Dobrý večer Pavlo,
toto je můj první příspěvek na Vašem blogu a to jsem ho začal číst ještě na původním „Ostrovanka bloguje“. Řecko mám rád, byl jsem tam několikrát, garáž mám v řecké modrobílé barvě i s namalovaným kostelík na stěně. Z osudu Řecka nemám žádnou radost. Mám obavy, že se z něj po uzavření okolních hranic stane jeden velký záchytný tábor pro migranty a to si tahle nádherná země nezaslouží.
Když se vrátím k Vašemu příspěvku a trošku to přeženu, připomínají mi tihle dobrovolníci malé děti, které si domu přinesou malé zvířátko (zajisté milé), ale povinnost starat se o něj hodí na rodiče. Řekl bych, že máte velké štěstí, že bydlíte na druhé straně Řecka, kde se s migranty moc nepotkáte. Dokážu si představit nadšení obchodníka, prodavače, hoteliéra třeba na Lesbosu, když se u pláže objeví další loď, loď nikoliv s turisty (výdělkem, obživou) ale s migranty. Více migrantů = méně turistů. 90% lidí z mého okolí zvažují letošní dovolenou doma v ČR. Před pár lety nemyslitelné. Kdo nebyl u moře, byl divný. Letos je to naopak. Sestřina kamarádka ze školy, dnes již 50-ti letá dáma, bydlí v Itálii nedaleko Modeny. Má tam kadeřnický salon, před cca25-lety si vzala Itala. Do ČR jezdí 4x do roka za rodiči a vždy zaskočí za sestrou na kávu. Situace se u nich za poslední 2 roky hodně změnila. Dříve poklidné městečko, kde si mohli večer dát kávu v kavárně na náměstí, je dnes působiště gangů migrantů z Afriky. Agresivní žebrota, prodej drog (policie ze začátku volána stále, ale bez výsledků), krádeže vloupáním (sama vykradena 2x, dle kamer pachatelé afrického původu – vyšetřování po čase odloženo), soused vykraden 3x a jako bonus mu po tom třetím vloupání vypověděla pojišťovna pojistku. V současné době tam mají sousedské hlídky. Sestřina kamarádka má strach si pořídit zbraň, protože dle jejích slov by to vystřílela všechno. Takhle se z normální ženy stává „radikální xenofob“. Z přemýšlení o přestěhování je „vyléčila“ informace o neprodejnosti jejich domu vzhledem k zvýšené zločinnosti v této lokalitě. Druhou zprostředkovanou zkušenost mám od své tety. Ta se strýcem v 68 vycestovala do SNR a od té doby bydlí na předměstí Mnichova, Poingu. Strýc dělal v turecké firmě, má tam spoustu kamarádů napříč vyznáním. Tety dcera (moje sestřenice) má 14-ti letou dceru. Vloni v Listopadu při cestě na autobus (cca 14h) byla s kamarádkou přepadena skupinkou Arabů. Přišla o mobil, kamarádka si domů místo svého zlatého řetízku donesla modřinu od facky. Nahlášeno na policii, odloženo. Tu bezmoc, co zažila, když se to stalo a další, že za to nebude nikdo potrestán, si ponese celý život. A to můžou být rády, že se jim nestalo nic horšího. Dle tety tam mají takových událostí v okolí spoustu. Z naprosté většiny pachatel arab či černoch. Zatím máme v ČR klid, migrační cesta vede jinudy, ale to se s uzavřením Německých hranic může rychle změnit. Nechci dopadnout jako sestřina kamarádka nebo jako sestřenice. Mít strach pustit syna (7let) hrát si ven, do školy, na výlet. Jestli to někdo nazývá rasizmus, xenofobie je mi to jedno. Chci jen pro svoji rodinu klid a bezpečí. Proto se prosím na mne a spoustu dalších nezlobte, že tyto dobrovolníky zatím pouze nechápeme. Horší to bude, až je po nějaké osobní „špatné zkušenosti“ začneme nenávidět. Pokud budu muset sám se svojí rodinou z důvodu ohrožení utíkat, budu vděčný za první stát, který mi bezpečí pro rodinu zajistí a nebudu si vybírat (vynucovat) jako migranti v současné době.
Je mi smutno, že jsem to sem vůbec musel napsat.