anebo taky neni
Ve vztazích máme jednoduše bordel. Při prvních rozptorech si říkáme, jak toho druhýho milujeme, a upouštíme vod svejch zásad. Jenže kde je ta hranice, láska a tolerance, versus nenávist a nasranost?? Jestli znova a znova vodpouštíš, nejsi za blbce? Nedělá si z tebe ten druhej jen srandu a nezneužívá tě??
Takhle samozřejmě přemejšlim nejenom já, ale stamiliony lidí na tomhle světě. Loni na svatbě mojí kamarádky Isabelly ve Švýcarsku řekl katolickej farář jednu věc: „vždycky se snaž, aby to fungovalo. I když si připadáš jako zneužívanej debil…“.
Jenže tohle mi přijde děsně nefér, s tím já nesouhlasim a taky jsem s nim měla už x internetovejch polemik.
Teď se stala ale jedna děsná věc: tuhle jsem si psala se svojí kámoškou, která žije na Krétě a je vdaná za Kréťana. Psala mi, že už ji manžel po šesti letech manželství fakt štve a že neví, jak z toho ven. Má ale dceru, dvouletou, a tu nechce opustit, samozřejmě. Jenže manžel, kterej ji mlátí a zahejbá jí, ji prostě s dcerou nepustí.
Nevěděla jsem, co na to říct, neznám ani manžela, ani dceru. Jen ji, tu kámošu, která se m nou kdysi chodila do třídy na základku. Rozebíraly jsme po Skypu vztahy a pak se rozloučily, že se sejdem na pokec zas příště. Jenže žádný příště už nebylo. Jejího manžela druhej den porazilo auto. A na následky zranění za dvě hodiny zemřel.
Přemejšlela jsem, zda to pro ni nebyla úleva, ale hned tuhle rouhavou myšlenku zahnala. Nevím, jak se cejtí. Neodpovídá ani na maily, Skypy a telefony. Asi má všech lidí plný zuby, ani se jí nedivim.
Spíš přemejšlim vo tom, jak se člověk docela lehce uchýlí k nějakými soudu, řekne, že by někoho nejraději zabil, partnera by viděl někde v horoucích peklech, a zatím se může stát cokoliv a člověk svejch myšlenek fakticky lituje.
Nevíme dne ani hodiny. To je třeba si uvědomit. Já, vždycky když se pohádám s Takisem, říkám si uraženě, že se s nim nebudu bavit, dokud se neomluví. Jenže Takis je Řek a neomluví se českou cestou. A já si vžycky vzpomenu, že mě rodiče vychovávali ve smyslu Bible, kde je napsáno: Nad hněvem tvým ať slunce nezapadá…
A to si zase uvědomuju. Po týhle tragédii, že nikdy nevíme, kdy se a jestli vůbec, s tím člověkem zase potkáme. A tak si říkám, a doufám, že to dodržim, že už nepůjdu spát, aniž bych měla vyřešený spory….
Co z toho plyne? Celkem nic. Jen se Sonja zas po dlouhý době zamyslela…
Jak to dokážeš dodržovat? Nejít spát dokud nemáš vyřešený spory? Tohle mi nejde, i když bych to ráda zavedla do praxe.
achjo….videla jsem taky par podobnejch tragedii kolem sebe, kdy se lidi uz nestihli ani rozloucit, ani si odpustit…a proto se stavam stale vic tolerantnejsi a smirlivejsi…
před chvilkou jsem mluvila s mojí dobrou kámoškou, říkala mi, že se má fakt špatně, že je všechno na hovno, že poseldní dobou se toho událo moc a že už je z toho hotová…děti má (relativně) až na nějaký drobnosti zdravý, sama má práci, manžel má práci. zdraví je v mezích normy, apod…
dneska mi moje dcera (17) let povídá, že jijich generace nemá žádnej cíl a smysl života, že neví, proč se máme pachtit, a že nemá z čeho se radovat… není to všechno tím, že se máme až moc dobře??? A člověk si to bohužel uvědomí až při tragédii vlastní nebo někoho blízkého…
zradlo: nedovedu, ale pokusim se…
L; presne. akorat na to clovek zase dost rychle zapomene:(
eja: presne tak. mame se moc dobre a niceho si nevazime. kdyz se nemas nikdy spatne, nemuzes si vazit toho, ze se mas dobre, protoze to je vlastne normalni.
eja: nekdy mam pocity jako Vase dcera….
Ale na druhou stranu, vzdycky je za cim jit!
Lepší se snažit aby k zneužívání nikdy nedošlo. Nebo vybrat toho kdo zneužívat nechce 🙂
Lehko napíše, těžko udělá 🙁
:o)Je to tak , s tou dnešni mladou generací. Jak se usadit a založit rodinu, když neví, jakou seženou práci a na jak dlouho.. co ve stáří se starýma rodičema, a co děti,,, mají si kde hrát?? :o)
No a o hádkách a usmíření..to je život přátelé a dokud žijem tak .. :o)
montymole: to je asi na samostatnou uvahu. ja myslim, ze nejde o to, kdo chce nebo nechce. ale casto je ten druhej clovek tvym zrcadlem. a jde o to, jestli se nechas nebo nenechas…
alaiva: tak tak….:)
no to je slovo do pranice, akorat jsi to mohla vic rozvest;), Sonjo, protoze o tom vyuzivani zrovna dost premyslim: razim fararuv pristup, ale nekdy si precejenom kladu otazku, jestli to ma smysl, jestli to uz nejsou kompromisy, ktery by clovek delat nemel (nehlede na vyuzivani nebo ne…proste jestli je to prospesny pro oba zucastnene)
a jinak ja ani necekam na zapad slunce… fakt bych nemohla ukoncit debatu, aniz bych se aspon nepokusila se usmirit… jasne, ne vzdycky se to povede, ale ze sveho okoli vidim, jak znicujici ucinky ma na vztah nahromadena urazenost a vzajemne nepochopeni, a tak si to hlidam (o srazenich autem radsi ani nepremyslim)
flamme: pristi prispevek na toto tema! slibuju.
"Jenže Takis je Řek a neomluví se českou cestou."
Soni, mohla by jsi mi toto vysvetlit, prosim? Neuznaji lehce svou chybu, vid?… ???
papaja: jo. vlastne to tak je. nereknou: hele, promin, to jsem prehnal. ale treba najednou zacne bejt desne milej a varit mi oblibeny jidla a desne se snazit. takze si to musim prelozit z rectiny do cestiny, ci z takovstiny do sonstiny jako promin.
😉 je mi to jasny. A tvuj muz je na recke pomery jeste andel!
Ja furt premyslim, zda slo vyjit s tim mym byvalym pritelem Rekem (ted napodzim mela byt svatba, ha), ale vzdy dojdu k zaveru, ze ne. Jednou se mi za neco temer omluvil, ale jednim douskem pokracoval, ze ja taky rozhodne nejsem bezchybna a zahrnul me vyctem vsech mych chyb. Tim ta omluva nejak zanikla. 😀
Jinak na Krete jsem videla slusnou sbirku nestastnych manzelstvi (Rekyne s Reky), rekla bych ze az tragickych (s jednou Rekyni vlastni manzel zameta tak, ze je pro me tezke pochopit jak to lze vydrzet a ono asi ani nelze – dotycna uz nemuze prijimat vetsinu potravin kvuli vystresovanemu zaludku, ale zustava z majetkovych duvodu a kvuli detem…), ale to se da najit asi vsude.
papaja: ja znam nekolik stastnych manzelstvi cesko-reckych. sve mezi ne zarazuju taky /prozatim/. ale znam jich taky hodne nestastnych. a zda se, ze nastava vlna prvnich odchodu. a ty jsou, kvuli detem, opravdu nejhorsi. jenze v tomhle ohledu jsou zkusenosti neprenosne. kazdy musi vyzkouset sam…