Když mě nezničej český turisti,

sežere mě pes

Další tejden pryč a já zas nějak nestíhám. Musim říct, že dělat s Čechama mě baví o dost víc než s Angličanama, přece jen je mi jejich mentalita o dost bližší. I když občas fakt nechápu a některý věci mě úplně rozesmějou. Tuhle jsme to probíraly s Pájou, když jsem u nich byla na obědě a fakt jsme se dobře bavily.

Seznámila jsem se u nich s pár příjemnejma Češkama a Čechama, který tu pracujou, tak jsem ráda, že tu nebudu úplně sama a sem tam můžu s někým večer vyrazit ven. Taky, jak jsem byla v neděli ve městě, jsem se dopoledne zašla napíchnout na net do jedný internetový kavárny a tam seděl takovej dlouhovlasej majitel, kterej si tam hrál na internetu nějaký hry, a začal se se mnou bavit, mluví dobře německy, protože tam dlouhou dobu žil a jmenuje se Michalis. Byl docela sympatickej a slíbil mi, že by mě třeba příští víkend vzal do jednoho úžasnýho podniku na západě ostrova, tak jsem na to zvědavá.

Od Páji jsem se vrátila strašně pozdě, protože jsme kecali i s lidma, který se tam každou chvíli objevovali, vdžycky někdo přinesl nějaký víno a zůstal na pokec, no šrumec strašněj. Děti byly v pohodě, akorát Janýsek s každým chtěl hrát šachy a Ofélie si pořád něco prozpěvovala. Taková lehce chaotická domácnost. Řekla bych, že pokud se kdy vdám a budu mít děti, bude to u mě vypadat podobně.

Když jsem dorazila, byla zavřená brána do domu. Takže nejen, že jsem tam nemohla vjet autem, ale ještě jsem ji musela přelejzat a tak si ten přiblblej pes myslel, že jsem nějakej zloděj a začal děsně štěkat, takže já se bála, že až slezu, že mě rafne, takže jsem na tý bráně nahoře seděla asi 10 minut a doufala, že tím štěkotem probudí majitele, který ho odvolaj a přijdou otevřít tu bránu, jenže se nic nedělo. Já už byla úplně zoufalá, tak jsem prostě se odevzdala do rukou Božích a skočila do jámy lvové.

Ten děsnej vlkodlak se na mě vrhnul, jasně, že mě poznal, takže možná na mě skočil radostí a povalil mě na zem, jenže já byla úplně mrtvá strachy, tak jsem se skoro nehejbala, aby mě nesežral, co by mi bylo platný, že samou láskou, a při tom jsem si roztrhla novou sukni a narazila koleno. Ach jo.

Nakonec jsem se doplazila do svýho pokoje a úplně vyčerpaná usnula. Fakt nevim, co s tím strašným psem mám dělat.

Jo, vlastně jsem vůbec nenapsala, že vedle mě bydlí asi 46 letá Rakušanka Monika, /já mám na ty Moniky nějaký štěstí/, která tu dělá šéfovou nějaký místní cestovky. Je rozvedená s Řekem a má dospělýho syna v Rakousku. S tou občas sedíme u ní na terase /bydlí taky dole, ale má mnohem hezčí a větší byt/ a probíráme život. Ona sice moc nebejvá doma, ale já jsem ráda, že tu mám alespoň s kým promluvit. Tak ta mi radila, ať se proti tomu psovi fakt ohradim, protože na tohle prej oni, jako majitelé, fakt nemaj nárok. Jenže mám se rozhádat s majitelema nebo nechat sežrat tou bestií?

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 komentářů u „Když mě nezničej český turisti,

  1. Tak to uz by se ho pak vubec nezbavila 🙂 Takze zbejvaj dve moznosti promluvit s domacima nebo se naucit povely v rectine. good luck 🙂

  2. lilith: na to jsem moc velkej srab.

    bosorka: jo, chyti slinu a sezere i me!!

    laura: dik. asi promluvim s domacima.

    cheorchia: jenze ja mam stihu z toho, ze nez dojdu domu, nakoupim pytel dobrot a on na me pak bude skakat samou radosti, to mi je taky k nicemu…

  3. Jasne, kdyz pes hlida a nezna cloveka, nemelo by se lezt nekam pres plot. Ale to by se nemelo, i kdyz tam pes neni, ze 😀 Jinak se ale da normalne vejit a chovat se jakoby nic, psisko ignorovat a delat si svoje umysly.
    Jak rikam, psi jsou jednoduchy, to chlapi jsou slozity 🙂

  4. Já bych se víc bála psa, než chlapa. Asi bych mu házela ty dobroty, protože nevěřím, že kdybych jen tak v klidu prošla, že mi nic neudělá.

Napsat komentář: Kharmina Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *