..ale začínám si zvykat

Konečně začínám trochu poznávat tuhle zemi. Jedu se podívat jeepem do hor. Je to taková ta strašně drahá akce pro turisty, ale já jedu samozřejmě zadarmo. Akci organizujou tři chlápci: jeden je takovej pofidérní Němec, druhej bezzubej Švýcar  třetí je docela sympatickej Rakušan. Nasedám do jeepu s Rakušanem, kterej řídí, a se dvěma klientama, což jsou dva pánové kolem šedesáti a osmdesáti let.

Nejdřív jedeme do Santo Dominga a já se opět utvrzuju v tom, že to je úplně příšerný město.Asi po dvou hodinách se vymotáváme z města a jedeme cestou necestou do divoký přírody. Všude jsou polámaný stromy, palmy, všechno je zarostlý a neupravený a každejch pár kiláků se nachází pár polorozpadlejch chatrčí, kde žijou místní lidi, který i přes svou chudobu maj radost ze života a vesele nám mávaj.

Nejlepší jsou tzv. Benzínový pumpy, což je vždycky místní chatrč, na jejíž zídce stojí pár umělohmotnejch flašek s benzínem a křídou je pod nima napsáno slovo Gasolina.

Jeepy už maj něco za sebou. Náš řidič taktéž. Vyprávěl nám, jak sem před sedmi lety přijel, když se v Rakousku seznámil s jednou nádhernou Dominikánkou, se kterou má teď dceru. Od tý doby tu zůstal. Dcery má teď celkem čtyři, každou ale s jinou Dominikánkou. Tu poslední si vzal, když jí bylo teprve čtrnáct a jemu dvacet osm, ale ona mu tvrdila, že už jí bylo osmnáct. Tak byla svatba, na který se teprve přišlo na to, kolik jí fakt je. Tak požádali stát o nějakej papír a za měsíc se brali už načisto. Je vidno, že tenhle Rakušan nebere život nijak tragicky. Nejen, že neustále volá ze svýho mobilu několika milenkám, se kterejma si domlouvá rande na příští tejden, ale taky si neustále píská a pokřikuje na všechny holky, okolo kterejch projíždíme. Jejich věkovej průměr je ale tak dvanáct, tak se ho opatrně ptám, jestli nemá trošku pedofilní sklony. Podívá se na mě tak, že je mi jasný, že na jeep safari jsem naposled.

Po cestě se zastavujeme na nejrůznějších místech a prohlížíme si různý cizokrajný ovoce, který právě zraje a dostáváme kousek vždycky ochutnat..

Nejlepší ze všech je ten osmdesátiletej pán, kterej si chce ještě před smrtí vyzkoušet naprosto všechno, takže leze po stromech, trhá grepfrujty, který si pak rybičkou-kapesním nožíkem-oloupává v drncajícím jeepu. Když dostane k ochutnání kakaový semínko, ocucá ho a pošle dál.

Na oběd se stavujeme u jedný místní rodiny, kde usedáme ke stolu na verandě a zatímco bezzubej Švýcar  a pofidérení Němec grilujou maso, který s sebou přivezli, my ostatní si prohlížíme klasický dominikánský obydlí. Maj tu tři budky. Jedna slouží jako ložnice pro zhruba 8 lidí, druhá jako kuchyně, ohniště je ale venku, a třetí jako záchod. Jednou za čas, když už je třetí budka přeplněná, posune se prostě o kousek dál. Ufff…

Další den se vydávám s turistama na výlet na ostrov Saona. Zážitky jsou hnedka o dost pozitivnější. Jedeme obrovským katamaránem na nádhernou bílou pláž, přesně takovou, jakou znám jen z magaznů a televizních reklam. Prostě sen. Voda je průzračně tyrkysová a nádherně teplá. Všichni turisti se okamžitě opíjí nabízeným rumem, nadlábnou se z bohatýho bufetu, co nejvíc, když je to v ceně, a večer svorně prosedí na toaletách.

Já se ale chystám na dlouhou cestu na sever ostrova, kde mám zastoupit svoji kolegyni na tři dny. Prej se jede 5 hodin, no potěš, to budou zas historky….