a definitivní tečka za Nikasem

Ve středu jsem měla docela dost práce, protože se v jednom hotelu začali bouřit lidi, že je tam hnusný jídlo a že má půlka hotelů průjmy. A tak volali různejm svejm právníkům do Anglie, sepisovali různý protokoly a vrhlali se na mě jako vosy na med. V pondělí celá tahle povedená grupa vypadne a další už nepřijede, protože tenhle pošahanej hotel možná zavře hygiena. Hambduláh! Jak by řekl můj alžírskej známej v protějším kafé.

Večer jsme pádila na španělštinu a pak jsme zas se spolužákama šli do naší oblíbený německý hospody na náměstí na topinky s tatarákem a pivo a já jsme tam potkala Nikase. Seděl tam se svým tátou, s tím, se kterým se tak dlouho nebavil, a s jeho ženou. Mě to bylo celý docela nepříjemný, protože za prvé jsem na Nikase neměla náladu a za druhé jsem tam měla ty spolužáky, takže když mě Nikas a táta zvali ke stolu, řekla jsem, že za nima kdyžtak přijdu později.

Spolužáci pak vodešli a já se teda přesunula k vedlejšímu stolu. Nikasův táta je neuvěřitelnej týpek: strašně tlustej, chuplatej, bílej a zrzavej. Má takový rozčepejřený zrzavý vlasy a vousy a chlupy na rukou a na nohou, že něco takovýho jsem snad v životě neviděla. Na vočích měl černý brejle i přesto, že byl dávno večer, a na ruce měl asi padesát zlatejch řetízků- fuj.

Furt mi vobědnával další a další pivo a strašně se vytahoval. Ta jeho manželka, drobná Španělka, vedle něj seděla jak puťka a ani nedutala. Pak se mi zdálo, jakoby Nikas trochu na svýho tátu žárlil, že se se mnou baví, tak mě vodtáhl do jiný hospody, kde, poprvé za celou dobu, co ho znám, sám vobjednal a zaplatil flašku vína! Doposud jsem skoro všechno pořád platila já, protože on se z toho vždycky nějak šikovně vyzul. A koneckonců, já jsem tim známá, že za všechny furt všechno platim, protože jsem starej blbec.

Nikas byl najednou v úplně skvělý náladě a říkal, že po tý naší večeři, kdy jsem mu říkala, že vede život k ničemu, se zamyslel a zavolal tátovi, na kterýho byl z nějakýho důvodu naštvanej, že by u něj teda pracoval a tak že zejtra začíná a že jeho táta je strašně rád a že mu dal zálohu a tu dneska propijem. Jenže já neměla náladu ani na další drinky s Nikasem, ani na kecy vo jeho tátovi ani na celou tuhle partičku dohromady a tak jsem Nikasovi řekla, že jdu domů a ať mi nevolá.

On za mnou běžel jak pejsek /nenávidim pejskoidní typy!!/ a furt se ptal, co mi udělal a proč se s nim nechci bavit a že mě zítra pozve do kina a na večeři a kdesicosi, jenže já neměla náladu mu nic vysvětlovat, vlastně jsem ani nevěděla, co bych mu říkala. Nic konkrétního mě na něm neštve, akorát mi prostě leze na nervy.

Když jsme ho setřásla, šla jsem si sednout na zeď hradby, o kterou se tříští oceán a tam jsem takhle sama tiše seděla a koukala na to divoký hučící moře a na hvězdy a na měsíc a mraky a poslouchala z dálky hudbu a hlasy bavících se lidí a připadala si od všech tak strašně vzdálená. Asi ve dvě ráno mi začala bejt kosa, tak jsem se sebrala a šla jsem spát.