a konečně posun směrem k jihu

S Isabellou jsme si Londýn fakt užily. Počasí bylo docela slušný, takže vždycky, když začlo svítit sluníčko, vyrazily jsme někam do parku, nakoupily si sýry, bagety a červený víno  a jen tak polehávaly na trávě nebo posedávaly na lavičkách.

Občas jsme sedly na metro nebo na autobus a pozorovaly londýnskej ruch, což nás strašně bavilo. Třeba jedem metrem a tam sedí obrovitánskej černoch s kazeťákem v ruce, kterej řve na plný koule, vedle něho sedí Indka, která má červenou tečku na čele a pojídá nějakou curry směs z papírový krabičky.

Vo kus dál telefonuje nějakej špinavej dělník a řve nahlas do telefonu slova, kterejm nikdo nerozumí. Možná albánsky nebo turecky, kdoví. Za nim sedí postarší anglickej gentleman v brejlích, kterej si čte The Times a absolutně nevnímá svět okolo sebe. Ani to, že ženská, co sedí hned vedle něj, si vyrejpává špínu z nehtů pilníkem a ta jí padá na kalhoty, který pak oprašuje.

Dvě mladý holky zahazujou na zem krabičky vod Buger Kinga a za veselýho štěbetání se cpou ven z vagónu. Gentleman nechává The times na sedačce a vystupuje taky.

Prostě svět sám pro sebe. Já úplně tenhle hukot a cvrkot miluju a fakt si dovedu představit v Londýně žít, ale už nechci bejt na nikom závislá a hlídat děti se mi taky nechce, tak třeba mi život někdy tu příležitost dá. Anebo taky ne.

Taky jsme s Isabellou zaskočily za Williamem. Pěšky je to vod ní pře park jen asi dvacet minut. Prostě jsme včera akorát zkusily, jestli nebude k večeru doma. Já ho chtěla Isabelle představit, protože vona ho nikdy doma nezastihla, když jsme ještě vobě dvě loni byly v Londýně.

William byl kupodivu doma a byl strašně překvapnej, protože si mymslel, že už budu dávno pryč. Tak nás pozval dál, nalil nám víno a vytáhl svý obligátní sušenky a humus a chvilku se s náma bavil, jenže říkal, že strašně spěchá, protože jede pryč na víkend. A tak si u něj Isabella došla ještě na záchod, jenže tam se nějak zabouchla a nemohla se dostat ven. William byl na mrtvici, protože von vůbec neni žádnej kutil, tak nevěděl, co s tim,pak zavolal svýmu černošskýmu správci Evansovi, kterej je takovej místní Ferda Mravenec a řekl nám, že musí vodjet, až přijede Evans a vyprostí Isabellu, ať prostě jen zaboucheme dveře. Pak se rozloučil, řekl, ať se vozvu a odešel. Prostě klasickej William.

No a teď přijde to nejlepší: včera v poledne mi zavolala šéfová z cestovky a ptala se mě, jestli bych mohla v pondělí odletět na pár měsíců na Tenerife!!!! Já jsem hnedka řekla, že samozřejmě jo a přitom mi vůbec nedošlo, že se nepodívám ani domů, neuvidim se s našima, nebudu tam na vánoce ani nic.

No, ale pak se mi to rozleželo, zavolala jsem domů a oznámila to, naši byli v pohodě a řekli, že se pokusej přiletět, aby mě navštívili a byli hlavně rádi, že jsem živá a zdravá a daří se mi dobře. Takže jsem ještě dneska ráno utíkala do knihkupectví si koupit nějakýho průvodce, abych vůbec věděla, kam to letim a v pondělí hurá do teplejch krajů!!!