a hororovej scénář

Konečně můžu zas používat svůj notebook. Sedim v Cornwallu, venku je ještě úplná tma a zdá se, že mrholí a já vstávám takhle nesmyslně brzy proto, že už se nemůžu dočkat, až tohle všecko skončí.

Zjistila jsem, že jsem se zase jednou pro změnu nechala nachytat vod zřejmě homosexuálního psychopata. Jo, řeč je vo Andym. V pondělí ráno mě totiž vyzvedl v hotelu a vodvezl ke svý mámě, která má barák v centru Londýna. Po cestě mi ještě říkal, že kdyby se ptala, ať jí řeknu, že spolu už půl roku chodíme a nevyprávim, že se skoro neznáme a vidíme se počtvrtý v životě.. A taky ať prej neříkám, že jsem původem Ukrajinka. Už to mi přišlo docela divný.

Pak jsem se seznámila s mámou, vypadala jako docela fajn ženská, byla hodně přátelská, ale já nic moc neříkala, protože jsem fakt nevěděla, co vlastně říct můžu a co ne a připadala jsem si hodně blbě.

Andy mi ukázal můj pokoj nahoře, takový to načančaný anglický doupě plný polštářků s kraječkama a velkejch stolních lamp a nabíranejch volánkovejch závěsů…až později jsem zjistila, že to je jeho pokoj a von že bude spát v pokoji pro hosty…

V pokoji jsem si nechala kufry a šli jsme na drink do hospody. Jenže mě došly přes víkend libry a tak jsem měla jen dolary a eura a prosila jsem Andyho, jestli si ty peníze můžu někde vyměnit a on řekl, že teď ne, že později, tím pádem za mě musel prozatím všechno platit, což mi taky moc nepřidalo na sebevědomí.

Druhej den jsme byli rozhodnutý, že pojedem na výlet na jeho chatu v Cornwallu. Sami Angličani tvrděj, že je to nádherný místo a já to teda můžu jenom potvrdit, akorát, musim podotknout, že s jinou společností by to bylo tisíckrát lepší.

Příšerně drahou jízdenku na vlak platil zas von, protože já furt neměla vyměněnej ten zbytek peněz a ačkoliv jsme ho už x krát prosila, ať jde se mnou do banky, furt se na něco vymlouval. Ale u tý jízdenky mi řekl, že by chtěl ty peníze vrátit. No hurá.

Když jsme dorazili do malý vesničky, kde se jeho domek nachází, zjistili jsme, že v domku už někdo bydlí. Von to totiž vůbec neřekl svý mámě, která mu zas kvůli tomu neřekla, že domek pronajala nějakejm lidem na pár dní. Takže se dohodl s lidma, že druhej den vodjížděj a že si tam přijdem ráno pro klíče a šli jsme se ubytovat do malinkýho penzionku ve vesnici. Já jsem ho chtěla pozvat na večeři a tak jsem ho prosila, jestli by mi mohl půjčit libry, že mu je vrátim, až si konečně vyměnim prachy, ale že bych chtěla tentokrát něco zaplatit já. S hodně velkou nechutí mi půjčil padesát liber, ale tvářil se u toho příšerně, stejně jako se tváří v zásadě od prvního dne, co jsme se tu potkali. Divný, fakt.

Ve středu ráno jsme teda konečně převzali klíče a nastěhovali se do toho domku. Je to na takový silničce v kopci a ta vede rovnou dolů k moři, což je úžasný, protože já moře naprosto zbožňuju a vo to víc tohle studený, když jsem teď strávila takovou dobu u teplýho.

Když jsme se šli kolem poledne projít, já si s sebou vzala plavky, že se možná vykoupu a vopravdu-sice nebylo žádný velký teplo, spíš byla docela kosa, ale sluníčko svítilo a já se teda na břehu moře převlíkla  a chystala se vlízt do tý studený vody, byl to nádhernej pohled, jak se ty velký vlny lámou vo skály, fakt bomba. Jenže Andy na mě začal řvát, že jsem se úplně zbláznila, že se tady lidi nekoupou ani v létě, natož v zimě a ať se okamžitě voblíknu a uklidnim se.

Jenže já byla klidná a měla jsem neodolatelnou chuť tam skočit a taky mu dokázat, že je mi fuk, co dělaj ostatní lidi a tak jsem prostě ignorovala jeho volání a po těch velkejch kamenech do tý vody vlezla. Byla příšerně studená, ale to jsem na sobě samozřejmě nechtěla dát znát, takže jsem s husí kůží chvilinku plavala a pak mě nejvíc zaměstnávala myšlenka, jak se dostanu ven, protože to moře bylo fakt docela divoký a všude ty skály a mě bylo jasný, že když chytnu křeč, tak mi Andy těžko půjde na pomoc. Vokolo chodili turisti nabalený v bundách a fotili si mě, jak se tam koupu.

Nakonec se mi teda s velkejma potížema podařilo vylízt a tak jsem se šla domů převlíct, Andy byl na mě příšerně naštvanej, takže když jsme pak později šli na Fisch and Chips-rybu s hranolkama kydnutou u vokýnka do novin, celou dobu jsme voba mlčeli. Dusno.

Večer pak /tohle je pro všechny zvědavce jako Rarášek a Alaiva a spol/ jsme si šla lehnout do postele a von přišel za mnou, což mi docela vadilo, tak jsem mu řekla, ať ode mě nečeká žádný sexuální hrátky, nacož von řekl, že kvůli tomu taky nepřišel a uraženě vodešel.

Takže včerejšek byl ve znamení děsný prudy, kdy už jsme se spolu skoro nemohli bavit, von furt řešil, jak může nějaká Ukrajinka, která bydlí v postkomunistický zemi, mít procestovanejch několik zemí, jak se dokáže sama uživit, domluvit se pár jazykama a vůbec si to nechtěl nechat vysvětlit. Já jsem začala mít pocit, že celá tahle akce vod něj byla plánovaná tak, že si sem natahne nějakou chuděrku a bude se jako vo ni muset starat a všechno za ni platit, aby mu pak byla neskonale vděčná a von s ní mohl manipulovat  a tak jsem vyslala SOS SMS svý kámošce Isabelle do Švýcarska, jestli nechce strávit víkend v Londýně, načež mi přišla odpověď, že jo, ale že dorazí až v sobotu a že můžu bydlet s ní u přátel jejích rodičů. Vona je fakt skvělá!!

Tohle Andy ale celý ještě neví, protože si myslí, že spolu budem trávit pár dalších dní. Dnes se vracíme do Londýna a budeme spát u jeho kámošů, který mu půjčili byt a zejtra zdrhám za Isabellou. Držte mi palce, ať to do zejtřka přežiju….