a cesta domů
V poledne mi konečně zavolali z cestovky, že se mám do hodiny dostavit na pohovor. Tak jsem šla, trošku s těžkým , co jim tak o mě Imed mohla všecko říct, nebo jestli si na mě nestěžovali nějaký turisti.
V kanceláři na mě čekala sama ředitelka Hillary a poměrně přísně na mě koukala. „Posaď se,“ povídá mi a já si sedla do dtlustýho koženýho křesla a připadala si jak na elektrickým křesle těsně před popravou.
Dala mi prinést kafe a ptala se mě, jak se mi v Egyptě líbilo a co říkám na tu práci a já jí s jiskrama v očích začala vyprávět, že to byla ta nejlepší zkušenost a že jsem si Egypt strašně voblíbila a vůbec, že i ta práce mě fakt bavila.
Bylo vidět, že ji to zajímá, ale najednou na mě vyrukovala s tim, že se prej doslechla, že konzumuju značný množství alkoholu. Tak jsem jí zas říkala, že proti těm muslimům, jako je třeba Imed, kterej pije akorát teplý mlíko a mátovej čaj, určitě strašně piju, ale že jsem z Ukrajiny, že mě vodka zachránila před žaludečníma problémama, který tam měli všichni kromě mě a že jsem hodně společenská, ale že to rozhodně nijak negativně neovlivňuje moji práci.
Hillary mi řekla, že byli spokojený a jaký prej mám plány do budoucna. Tak jsem jí vyprávěla vo tom, jak mám dilema, jestli studovat nebo ne a ona mi doporučila, ať studovat jdu, že to je vždycky dobrý a pak se se mnou loučila a ptala se, kdyby měli někde místo a já měla čas, jestli bych byla ochotná pro ně zase někde pracovat. Já úplně nadskočila, jako že jo a že je mi v podstatě úplně fuk, kde by to bylo.
Z toho pohovoru jsem měla celkem dobrej dojem a hlavně jsem se fakt už těšila domů. Na letiště jsem si musela vzít taxíka, protože jsem měla šíleně moc věcí, který bych asi metrem neutáhla.
V Praze na Ruzyni mě čekala celá rodina. Mě už u pásu na kufry úplně bušilo srdce a když jsem vyšla ven a viděla tam maminku, která potlačovala slzy, tátu, kterej se sice tvářil jako drsňák, ale bylo vidět, že je taky dost naměkko a ségru, která mi běžela hned naproti, říkala jsem si, že doma je prostě přece jen doma.
To je krásný
Jj, doma je doma 
vitej zpatky
„táta tvářící se jako drsňák“… to mě dostalo
Doma je doma:-)A už teď se těším na další vyprávění z domova nebo ze světa…jsem zvědavá, jak se ti to všechno dál vyvyne a držím palce. Ať je to cokoli, ať tě to baví:-)
vitej zpet. myslis, ze te zase zamestnaji, nebo budes hledat dal? tak prijed sem do spanelska a budes mit hnedle dalsi jazyk k dobru!
Skoro jsi z toho vyšla jako alkoholik. Ale zachránilas to
a co ta skola? nehlasis se?
posdlední dobou jsou teploty v Praze dost vysoký, tak snad to nebude takovej šok, po Egyptě. o tom kulturním ani nemluvim …
frenchie: taktak…
pavla: dik, snad tu nsejsem na dlouho…
prokopios: tak me napada, ze je tak trosku jako ty. tvari se jako drsnak, pritom je to ten nejmilejsi clovek na svete:)
dita2: diky, skola to asi nebude:(
hostmum: mas pro me nejakej job?? jsem tam cobydup! ale prosim ne deti!!!
kowakova: myslim, ze vysla. a asi jsem to moc nezachranila:))))
paja: hlasim, ale asi neudelala zkousky. napisu brzy.
bos: kde mas ty vyskoy teploty?? ta zmena je fakt markantni.
tvoje argumentace, jak to s tím pitím, mě dostala
ale máš pravdu, všechno je relativní, a muslimové mají rozhodně jiný měřítko alkoholismu než Ukrajinci 
asi’s přijela do deště, tedy. předtím tu bylo pár dní řádné vedřisko. a te´d to zas nabírá na síle.
dewberry: presne tak:)
bos: dobry, nahodou jsem to fakt cekala vo dost horsi!
když jsem byla asi před třemi lety v egyptě, seznámili jsme se tam s párem moraváků… ráno a večer si dávali po panáku slivky a taky žádný střevní problémy