Sladký domove

…trochu Sonjina kýče…

Nechci bejt zas tak sentimentální, ale na to, jak jsem se svýho příjezdu do Prahy trochu děsila, bylo všecko tak super, že se sem tam musim štípnout, abych věřila, že je to pravda.

Naši byli fantastický. Čekali mě na letišti, táta mě poplácal po zádech a máma, ta se robrečela radostí, že jsem v pořádku zpátky a pak mě celou cestu v autě z letiště držela za ruku a jen se na mě koukala, až jsem se cejtila úplně divně.

K tomu, že jsem takhle zdrhla bez rozloučení a byla pryč skoro tři měsíce, mi naši neřekli vůbec nic. Máma pro mě měla nachystaný grilovaný kuře s rejží, táta mi nalil štamprlku vodky a pak jsme kecali a kecali až skoro do půlnoci. Vod Táni už toho vo mým pobytu v Londýně hodně věděli, ale přece jen to chtěli mít z první ruky.

Než jsem šla spát, prosili mě naši, abychom si druhej den popovídali vo tom, co bude dál. Táta mě pak ráno probudil klasickejma vajíčkama se slaninou, kvůli mě si vzal z práce volno, abychom prej měli čas jen pro sebe. Pak jsme vyrazili přes Letenskej sad dolů do města, chodili jsme po Staromáku a pak jsme šli přes Karlův most Nerudovkou až k Hradu a celou dobu jsme v podstatě mlčeli, jen si užívali toho, že jsme spolu.

Máma, zatímco jsem byla pryč, strašně vomládla. Zmizely jí kruhy pod vočima a i pár vrásek. Že by to bylo tím, že jsem byla takhle dlouho v čudu a vona se mohla jednou v klidu vyspat? Asi se budu muset zamyslet.

Taky má zase docela dost žáků, co k ní chodí na piáno a vůbec se jí daří docela dobře. Našla si totiž nový hobby. Vlastně dvě činnosti, co skloubila dohromady: za prvý začala chodit za naší nemocnou bejvalou starou sousedkou do domova důchodců. Byla to hrozně milá pani a máma jí často nakupovala. Vona je ale úplně sama, a pak, když si zlomila nohu, už nemohla dál bydlet v normálním bytě. No a máma ji teď chodí pravidelně navštěvovat do toho domova, protože faktem je, že tahle pani byla skoro jak naše babička. V tomhle podělaným domově jí ale dávaj takový hnusný blafy k jídlu. Třeba jim daj tvrdej rohlík a mazací sejr, kterej ale je tak tvrdej, že bez pořádnejch zubů nejde pokousat. A tak jí máma nosí jídlo, co vaří i pro nás, a zase si vod ní bere ty tvrdý rohlíky a sejry, ze kterejch pak dělá sendviče, ještě do toho dá třeba papriku nebo list salátu, sem tam salám a tak, zabalí do folie a nese pak takový svačiny bezdomovcům na Hlavní nádraží. Fakt. Moje máma je taková rozená charita.

Pravda je, že některý bezdomovci už ji znaj a těšej se na svoje dávky, ale nedávno dala takhle jeden rohlík nějaký Rumunce, co tam seděla na zemi s malým dítětem a žebrala vo prachy na jídlo a ta to po mámě vztekle hodila zpátky a řvala na ni něco asi dost sprostýho rumunsky…

Nebo předevčírem: máma jde nakupovat a před vobchodem žebrá mladej kluk. Máma mu říká:“No mladej pane, proč nejdete pracovat, vždyť jste silnej a zdravej a mladej?“ Von na to něco blekotal, že ho vyrazili rodiče z domova a že nemá práci a nic a že má hlad. Tak máma na to, ať jde s ní do vobchodu, že mu něco koupí k jídlu. Von šel a máma dala do košíku nějaký housky, gothajskej salám a chtěla mu koupit pivo. Jenže von se na ni tak koukal a říkal:“Paninko, tohle mě ale nezasytí.“ Vzal ty věci a vodnes zpátky do regálů a místo toho si k mý mámě do košíku naskládal litr mlíka a vánočku!! Pak poděkoval a zmizel. My jsme se tomu doma strašně smáli a já si v tu chvíli říkala, že je to fakt super, mít takhle skvělý rodiče. A ten pocit, že jsem zase zpátky u nich doma, je prostě nepopsatelně krásnej. Snad mi vydrží aspoň do příštího pátku…

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 komentářů u „Sladký domove

  1. ty už seš zpátky? Tak ten JAZZ bar se nachází v tý ulici co je Velryba… asi padesát metrů od Velryby. Teď mi úplně vypadlo jméno tý ulice. Je to kousek od Národní třídy. Takovej žlutej barák. Je to například dobrý na posezení v noci s někým, s kým chceš v klidu probrat osobní záležitosti. 🙂

  2. asi jsi v lecčems podobná jako tvoji rodiče- všichni jste neuvěřitelní 🙂
    síla a elán, se kterou jdete životem, jsou obdivuhodné a nádherné.

  3. To sou fakt skvělí rodiče. A co ty, jak se cítíš? Musí to být přece jenom šok, vrátit se z cest. Já teda jenom když se vrátím z dovolené, tak ještě týden ten návrat musím rozdýchávat.

  4. ann: v jiracharich? ostrovni? velrybu znam, ale tohle ne, musim prozkoumat. dik za tip!

    prokopios: ty mi vzdycky tak zvednes sebevedomi!!!

    dita: maminka i tata jsou proste fakt super lidi, ktery se malokdy videj…

  5. melounek: fakt jeste nevim.

    ann: dik, zkusim se tam podivat.

    paja-ostrovanka: jo! na letny jsem samozrejme byla. je to proste moje misto!

    asperia: dik, uz se hlasim…

  6. ten jazz bar znam 🙂 a rumuni jsou stejny vsude, tady taky delaj evrope ostudu. Tady zebraci moc nejsou, proto mne prekvapilo kdyz se rumunky v peckhamu vyrojily na hlavni nakupni tride. Nesedej jen s natazenou rukou ale chodej a vemlouvaj se lidem, klidne i par minut na tebe mluvej a valej smutny oci. Tuhle jsem cekala na F. co nakupoval a naka takova zasatkovana s malym deckem prisla a uplne ji bylo jedno ze mam maly mimi a jaxi mohla myslet ze ji neco dam, zacala neco brebentit a ja premahala odpor a zeptala se „where are you from?“ a ona rekla „romania“ a ja na to ‚proc nam tady musis delat ostudu, to si nemuzes sehnat praci jako ostatni…blabla‘ a ona na to docela slusnou anglictinou ze mi do toho nic neni a oci ji zablejskaly zle a vypadla z role chude hladovejici ubozacky. Dokonale mi to zkazilo den.

Napsat komentář: spoon Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *