…snad už se smaži v horoucích peklech…

Tak můj poslední den byl teda fakt dobrý martýrium! Po cestě z Cornwallu jsme se spolu vůbec nebavili, i když já jsem se snažila, ale von prostě uraženě seděl a čučel před sebe nebo si četl noviny.

Když jsme dorazili do Londýna, zavedl mě ke svejm kámošům, Jamesovi a Claire, se kterejma jsme šli na večeři /konečně jsem si vyměnila peníze, vrátila dluh a ještě zaplatila večeři za všechny, což mě vyšlo na 80 liber, ale nechtěla jsem zůstat nikomu nic dlužna/. Kámoši byli hrozně fajn, ale když se mě ptali, jestli jsem poprvý v Londýně a  já jim říkala, že ne, převzal slovo Andy a zase začal ty svý potupný kecy, jak nechápe, jak nějaká Ukrajinka může střílet bažanty s lordama na zámku ve Skotsku a že je to celý nějaký divný a snažil se mě strašně shazovat, takže já už jen dělala ksichty, jeho kámoši se taky tvářili dost překvapeně, pak nám dali klíče vod bytu, rozloučili se s náma a odjeli někam za Londýn, kam byli pozvaný na víkend.

My s Andym jsme dorazili do toho bytu, kde už jsme měli uložený naše věci, který jsme si tam předtim dali. Andy si zapnul televizi a totálně mě ignoroval. Já věděla, že je to náš poslední večer společně a tak sjem se fakt snažila se s nim rozloučit alespoň v trochu přátelským duchu. Tak jsem navrhla, že si dáme sklenku whisky, kterou jsem dostala vod jednoho španělskýho ředitele na rozloučenou v jednom hotelu v Tunisku.

Andy se na mě kouknul jak na vraha a řekl:“Cože? Ty jsi tu na návštěvě a chceš pít whisky mejm kamarádům, který tě tu laskavě nechali přespat?“

Zůstala jsem jak opařená. Začal jsem mu vyvětlovat, že mám svoji whisky, kterou jsem dostala a kterou jsem mu chtěla nabídnout, ale nějak mi to vůbec nešlo a jak už jsem byla totálně psychicky vyčerpaná z těch posledních pár dnů, normálně jsem se rozbrečela a prostě jsem nemohla dál ani mluvit. A ten idiot na mě koukal a řekl, ať neřvu, že nevěděl, že mám svoji whisky a že si teda dáme a že stejně nechápe, jak jsem mohla převážet z muslimský země alkohol.

No nic, takže poslední večer jsme jakž takž ve zdraví přežili, i když mě už docela haprovaly nervy. Fakt. Zkuste si bejt 5 dní v kuse s magorem.

Druhej den ráno mi Andy řekl, že jde na schůzku se svým kámošem z univerzity že mě nemůže nechat samotnou u jeho kamarádů doma /asi abych něco neukradla, nebo fakt nechápu/ a tak že musím vstát brzy jako on a jít ven a někde v okolí na něj počkat. Jenže já mu řekla, že odcházím a už se tam nevrátim. On chvíli koukal a nechápal a já mu řekla, že jdu bydlet ke kámošce a že se s nim loučim a děkuju za vše.

Von na mě začal řvát, co to jako má znamenat, kdo je ta kámoška a kde jsem ji vzala a evidentně mi to nevěřil a tak zrušil schůzku s kámošem a trval na tom, že se mnou půjde za Isabellou. Isabella mě ale vyzvedla nedaleko Camden town autem, tak jsme je s Andym seznámila a Isabella, která je fakt úžasná, se tvářila, jako že je všecko ok. A protože má hodně italský krve, tak hodně přehání, když mluví a tak jsme se bavily před Andym anglicky a vona mi říká třeba:“It is sooooooo nice to see you again!“ A vlepí mi pusu na tvář. Andy se na to tváří úplně zhnuseně a s vážnou tváří jí říká, že v angličtině se nepoužívaj slova typu soooooooooo, ale jednoduše-how lovely to see you again- a dost.

Isabella na něj kouká takovým šibalským vočkem a říká mu, ať teda neposlouchá, co mi říká, protože vona je vážně „sooo happy!“a nejen „so happy“ a ať si Andy jde poučovat někoho jinýho.

Potom jsme dorazily do Abingdon road, což je ulice, kde má ty svý přátele a kde mimochodem bydlíval Freddy Mercury, a Andy, když jsme zastavili před nádherným domem, jen vysunul bradu a nezmohl se na slovo a na to mu Isabella řekla, že jsme na místě a že dál ho asi zvát nebude, řekla mu good bye a jsem ráda, že jsme se potkali a normálně ho slušně vyrazila z auta.

Já jsem řekla jenom bye a ani se neotočila, Isabella mi vzala tašku, já kufr a zmizely jsme ve vchodu.