A potřetí v práci /snad ne naposled/

Včera jsem šla ráno zase do školy. Ta byla úplně skvělá. Takováhle mezinárodní společnost je vobčas docela sranda, protože například ti Japončíci, co tam jsou s náma, uměj sice perfektně teoretickou angličtinu, furt se strašně šprtaj, i vo přestávkách, ale stejně jim nikdo nerozumí, protože si pletou R a L a z toho vznikaj zábavný situace. S Isabellou jsme šly na kafe a dohodly se, že ještě tenhle tejden musíme spolu někam vyrazit.

Náš učitel se jmenuje Frank a je mu něco přes sedmdesát. Je takovej dost neupravenej, až zanedbanej, ale strašně chytrej a vtipnej a furt dělá narážky na M.Thatcherovou a T. Blaira a dává nám úkoly typu: Kdyby se  paní T.bývala nebyla narodila, svět by býval byl o mnoho hezčí. A tak podobně… No, psina.

Vodpoledne jsem opět naklusla ke Kate a zažila další trapas. Kate mi řekla, že budu zase žehlit, ale ať laskavě nežehlim manželovy košile, že na to si prej někoho najala…… Já jem koukala s votevřenou pusou a bylo mi strašně, ale vona byla úplně v klidu a tak jsem zas tři hodiny žehlila její džínový košile a voblečky pro děti a trička a ručníky. No, musim uznat, že jsem minule ty Johnovy košile fakt trochu vodflákla, jenže žehlit nějakýmu chlapovi košile je taky úplně idiotská práce.

Když jsem po osmý dorazila domů, volal mi William, že se trošku opozdí, ale ať si prej vezmu taxíka a dorazim někam na Pimlico, že tam přijede rovnou z práce. Hodila jsem na sebe ty nejlepší hadry, co tu s sebou mám, a vyrazila. Když jsem přijela na smluvený místo, William už mě tam čekal a šli jsme kousem pěšky k Temži, kde bylo takový malý, strašně příjemný bistro. Williamovi to hrozně slušelo, měl na sobě takovej hezkej, snad lněnej béžovej voblek bez kravaty a i když jako chlap neni moc hezkej, spíš dokonce vošklivej, řekla bych, je strašně charismatickej. Musím přiznat, že mi přišlo najednou strašně líto, když mi řekl, poté, co jsme se usadili ke stolu, že čekáme ještě na jeho známýho s manželkou…Nedovedu ten svůj pocit vysvětlit.

A pak přišel Sean a Ann, von je anglikánskej farář a ta jeho žena je herečka a maj 4 děti. Voba byli strašně milí a nakonec jsme se všichni dohromady fakt zasmáli. Ann je kromě toho, že hraje, taky spisovatelka, ale mluvila hlavně vo dětech, že je to na ni všechno moc a že by potřebovala pomoc a pak jsme se bavili vo mě a William říkal, že hledám práci a vona hned, jestli nechci sem tam vypomáhat u nich. A tak jsem řekla, že jo. Bydlej někde ve Fulham, budu ještě muset zjistit,jak se k nim přesně dostanu.

Takže jsem o Williamovi opět nic moc nezjistila. Akorát to, že mu bude příští rok 40 /panebože, ten je starej, to je hrůza…/ a vlastně to, že je strašně milej a zábavnej, ale úderem desátý hodiny je šíleně unavenej, no, kdo by nebyl, kdyby vstával každej den v 5.

A tak jsme se kolem půl jedenáctý rozloučili s Seanem a Ann a jeli zpátky. William šel hnedka spát a jen tak mezi řečí utrousil, že jestli nemám co dělat vo víkendu, tak že von má návrh, ale že si vo tom popovídáme až se uvidíme.

A tak jsem teda strašně zvědavá, s čim přijde. Já samozřejmě nic nemám a i když jsme se předběžně domlouvaly s Isabellou, ta to určitě pochopí a vymyslíme spolu něco jinýho na jindy.