Vlastně to nebyl úplně tak výlet, jako spíš školní koncert ve městě Volos, což je na pevnině, na úplně druhé straně Řecka. Já sice jízdu autobusem nemám rád, ale za tu legraci mi to stálo. Tak jsem se rozhodl, že pojedu. Kromě toho mě dirigent i ředitel fakt potřebovali. Jeli jsme jen na dva dny, ale srandy jsme si užili fakt hodně.

Nejdřív jsme přepluli trajektem do Igoumenitsy, to je přístav na pevnině, tam jsme sedli do autobusu a jeli. Byli tam lidi z různých tříd, nejen z gymnázia, ale i z lycea. Ti jou o dost starší a já jsem se nejdřív bál, že se s náma nebudou vůbec bavit. Ale byli úplně v pohodě a naopak se s náma bavili úplně bezvadně. To se mi na té naší škole líbí, že se baví každý s každým.

 

Já jsem na cestu měl nakoupeno docela dost dobrot, takže jsme si je v autobuse s klukama různě čenžovali. Jeden kamarád měl taky na mobilu wifi, takže jsme si hledali různá videa a psali vtipy na facebook.

 

Já jsem slyšel jeden fakt geniální, který jsem si hned na FB napsal, i když tam skoro nikdy nic nepíšu. Poslechněte si schválně, nebo spíš přečtěte:

 

Přijde pán k doktorovi a říká mu, že neví, co má dělat. Že vidí každý den ve snu myši, jak hrají fotbal. Doktor předepíše pacientovi nějaké léky a doporučí mu, ať je začne okamžitě brát a že už pan žádné takové sny mít nebude. Pacient se ptá: „Pane doktore, a můžu začít ty prášky brát až pozítří? Zítra totiž mají hrát finále…“

 

No, tak takhle jsme se bavili celou cestu. Ve Volosu to bylo fajn. Měl jsem strach, co budeme jíst, protože mi nic nechutná, ale měli tam dobré maso a hranolky, tak jsem si dal i přídavek.

 

V pokoji v hotelu jsem spal se dvěma fajn klukama. Ti mastili celý večer počítačové hry a koukali na televizi a já jsem hrál na flétnu, což jim lezlo neskutečně na nervy, takže jsme se pak kolem půlnoci dohodli, že jdeme spát.

 

Sranda ale byla, že předtím kluci z vyšších tříd pořád běhali po chodbách a klepali na holčičí pokoje. Holky jim za to nadávaly a pak najednou šel kolem ředitel a zaklepal na jeden pokoj holek. Vylezla Dimitra, ta bude letos maturovat, která myslela, že zas kluci otravujou, a začala řvát strašně sprosté nadávky. Ředitel jen koukal a pak jí řekl, že to raději asi ani neslyšel. Chudák, ta z toho byla docela špatná. Ale ředitel je docela fajn, takže z toho nedělal žádnou aféru.

 

Ráno jsme měli úplně fantastickou snídani. Prostě na stolech bylo snad všechno, co si člověk může představit. Párečky a slanina a vajíčka, marmelády, croissanty, houstičky, ale já jsem hnedka vyrazil k plné misce nutelly, které jsem si nabral na talíř možná půlku. Ani o křupinky jsem tentokrát neměl zájem. Takhle jsem snědl asi šest chlebů tlustě namazaných nutellou a bylo mi úplně parádně.

 

Po snídani jsme měli koncert v místní hudební škole. Bylo tam úplně narváno, děti to totiž měly místo učení, takže obecenstvo jsme měli. Ale nám se to i povedlo, takže jsme sklidili nadšený potlesk. Pak už jsme vyrazili zase na cestu zpět.

 

Náš autobus řídil strašně nepříjemný řidič, který pořád na něco nadávál. Měl tam ale ledničku plnou vod, takových těch malých plastikových flaštiček, tak jsme si brali, kdy chtěli. Jenže pak přišla jedna spolužačka, vzala si vodu, řidič to viděl a začal na ni řvát, ať to okamžitě zaplatí, že on ty vody kupuje a prodává. To si asi nevšimnul, že  už jsme si ty jeho vody předtím skoro rozebrali, mysleli jsme, že je to zadarmo. Holka se málem rozbrečela, jak na ni řval, tak tu vodu zase šla vrátit a my jsme na něj byli šíleně naštvaní.

 

Do přístavu jsme přijeli asi dvě hodiny před odjezdem trajektu, tak nám ředitel dovolil, že se můžeme projít po městě a dát si někde něco k jídlu. Hned jsme se všichni rozprchli a většina z nás utíkala do Goody§s, což je takový řecký Mekáč, který ale na Korfu asi před rokem zavřeli, protože nějaký kluk našel v hamburgeru nehet a jeho rodiče to poslali na rozbor a zjistilo se, že to byl nehet z krysy, no fuj. Já jsem si teda pro jistotu dal jenom velké hranolky.

 

Dva kluci a dvě holky se nějak zdrželi a přišli k autobusu už dost těsně před odjezdem a řidič začal zase strašně řvát, že když nestihneme trajekt, budou oni platit za celý autobus nové lodní lístky na další trajekt. Na to ho ale usadil jeden trumpetista z lycea, který mu řekl, ať pořád nevyřvává, že v nejhorším ty lodní lístky může řidič zaplatit z těch peněz, co si na nás vydělal za prodej vody. Řidič málem dostal infarkt a nebyl vůbec schopen něco říct, jen koukal s vypoulenýma očima.

 

Po cestě zpátky mi ještě kluci vyprávěli na trajektu další vtip:

 

Přijde osmdesátiletý děda ke krejčímu a říká: „Prosím vás, kolik by stálo ušití svatebního obleku?“ Krejčí se strašně diví a říká: „Dědo, vy se chcete ženit?“ A děda odpovídá: „Já ne, to se ptám pro mého tátu…“

 

No, takže jak vidíte, je u nás ve škole docela legrace.

Bugr v autobuse kreslila Agáta Lžičařová. Mimochodem, je jí 14 let…

 

Pokračování příště, možná ale ne ve středu, uvidíme…