Pak říká Clemens Bóžovi: „Víš co? Kup si rybičky a dneska večer, až přijdeš domů, napiš si takový domácí úkol. Prostě si přepiš historii. Jak bys chtěl, aby tě táta podpořil v chování rybiček, jak bys chtěl, aby se k tobě býval choval, prostě si piš dialogy a napiš to tak, ja by sis to celé býval představoval. Zítra mi to ukážeš….“

Bóža si šel o přestávce dát preso. Čekala jsem za ním ve frontě. Éja chtěla být sama a odpočinout si. Dívali jsme se jeden na druhého a já jsem Bóžu nesměle pozdravila. Zdál se mi být zajímavý a posléze jsem měla zjistit, že zajímavý opravdu je. Vyprávěl mi, že se před rokem oženil. Vzal si krásnou spolužačku, kterou chtěli všichni. Ona ale s nikým nechodila, byla pro všechny nedosažitelná, až on ji najednou měl. Jenže ona chce, aby s ní byl pořád doma. Vlastně sama nemá žádné kamarádky a za každou cenu s ním chce mít dítě. To ale po jeho náročné léčbě teď není možné. A tak, i přesto, že Bóžův osud je dost nejistý, se snaží o umělé oplodnění. Už teď mu říká, co všechno bude muset Bóža dělat, až se mimi narodí a ať nepočítá s tím, že bude někam pořád chodit. Ona zůstala pannou až do doby, než se seznámila s ním a proto očekává oběti také od něj….

Už asi po pěti minutách bylo jasné, že Bóža má sice ženu, kterou mu leckdo závidí, ale on sám je asi dost nešťastný. Ještě chvilku jsme si povídali, co kdo z nás dělá a pak šli zpět do sálu, paní uvaděčka oznámila konec přestávky.

V další části semináře se Clemens ptal různých lidí na jejich problémy a svojí palbou otázek je chtěl vyburcovat, aby se zamysleli nad tím, proč mají tu či onu nemoc. Bylo zvláštní vidět, kolik problémů vzniká z nedorozmění mezi lidmi, z dětských let, z toho, že rodiče něco dětem nechtěli povolit, nedovolili jim být tím, čím být chtějí.

Na druhý den dostali všichni nějaký úkol. Já jsem byla zvědavá hlavně na praktickou část, a tak jsem si přikoupila další den semináře (konečně jsem se trošku uklidnila, protože jsem zjistila, že peníze, které se vyberou, Clemens Kuby používá na natáčení svých filmů po celém světě a také založil institut, kde učí lidi samouzdravovacím technikám nebo schopnostem? Zdá se, že tedy nežije v žádné honosné vile, ale v komunitě s dalšími dvaceti lidmi někde na statku).

První na řadě byl Bóža. „Tak nám přečti svůj úkol,“ vyzval ho Clemens na druhý den. Bóža se zatvářil rozpačitě: „Neudělal jsem ho…,“ pokrčil omluvně rameny. Clemens se podivil: „Tys ho neudělal, a proč? Ty se nechceš uzdravit?“ Bóža začal být trochu nervózní: „Chci se uzdravit, ale moje žena chtěla, abych trávil večer s ní. Říkala, že je ode mě sobecké být celý den pryč a pak ještě večer si na ni neudělat čas…“

Clemens se podíval ještě udiveněji:“Tvoje žena chce, abys umřel?“ V sále bylo hrobové ticho. „Ne, to by asi nechtěla. Ale podstoupila umělé oplodnění a teď chce, abych se jí věnoval. Pořád mi říkala, abych šel za „nimi“, tím myslela sebe a to miminko. Dívala se na televizi a nechtěla u toho být sama. A tím, že jsem chtěl druhý den jít zase sem, raději jsem neprotestoval…“

pokračování…..