Slíbila jsem mu to a i když už to za chvíli bude rok, chci smazat svoje dluhy. V říjnu před rokem jsem byla se svojí milovanou sestrou na semináři Clemense Kubyho o samouzdravování. Já vím, že teď nadzvednu pár lidí ze židle, protože tyhle ezoterický kecy je nezajímaj.

Jenže když máte smrt na jazyku, pak prostě přemejšlíte v trošku jiným módu. Já jsem chtěla hlavně dělat doprovod Éje, protože ta prostě tenhle seminář chtěla navštívit.

Vyplázla jsem teda asi dva a půl tácu za sobotu a řekla si, že neděli si buď přikoupim nebo ne, podle situace. Éja měla koupený oba dny. Trošku mě štvou tihle lidi, co hlásaj dobrou a kasírujou nehorázný prachy, protože je jasný, že na tyhle semináře choděj ti, co jsou na dně a to většinou nejen fyzicky a psychicky, ale taky finančně, takže mi to přijde jako hyenismus. Ale Éje jsme to nechtěla kazit, ona to potřebovala, tak jsem šla s ní.

Začátek byl divnej. V sále na Lávce, ze kterýho bylo vidět na karlův most a Pražskej hrad a do překrásnýho slunečnýho dne, se shromáždilo asi padesát lidí. Mezi nima pobíhal neskutečně vitální (a trošku vynervovaně působící) slavnej Clemens. Kdo z vás ho nezná, tak jen rychlý přiblížení:

Skvělě vypadající šedesátník, kterej před x lety spadl ze střechy, byl úplně paralyzovanej, doktoři mu nedávali šanci, že se ještě někdy bude hejbat a přece… během snad šesti tejdnů se prostě uzdravil, protože začal na sobě pracovat svejma myšlenkama….

—————————————————————————————————

Teď začnu psát spisovně, asi z úcty k Bóžovi. Ten teotiž byl jedním z účastníků semináře. Od ostatních se dost odlišoval. Za prvé byl hodně mladý a atraktivní na to, aby potřeboval chodit na semináře tohoto typu. Ovšem jeho úplně bílé vlasy prozrazovaly nějaký probém. Albín? Pacient léčící se z rakoviny? Mohlo mu být tak maxmálně třiatřicet. Kromě toho se dost projevoval. Rozuměl německy, takže občas opravil překladatele, měl spoustu různých odborných názorů a prostě se dost vymykal.

Při první přestávce jsem se seznámila s divným a nehezky vypadajícím překladatelem, který ještě k tomu překládal dost špatně. Chvíli jsme si povídali a já jsem úplně změnila úhel pohledu na věc a začala se soustředit na seminář. Éja byla strašně unavená, seděla na židli a opírala se o nordický hole. Viděla jsem, jak ji to vyčerpává, ale byla rozhodnutá vydržet do konce. Co kdyby se tady dozvěděla, jak se opravdu uzdravit?

Bóža svým neobvyklým vzhledem upoutával pozornost. A tak, když se Clemens ptal, kdo by chtěl říct vůj příběh a nikdo se nehlásil, vybral si právě Bóžu…: „Proč jsi sem přišel? Co máš za nemoc?“ ptal se Clemens. Bóža se na něj překvapeně podíval: „Mám rakovinu typu xxx a nechci umřít. Doktoři mi před dvěma roky dávali šest měsíců…“

„Proč jsi tu nemoc dostal?“ Ptal se dál Clemens. Bóža se zatvářil zmateně a pak začal vyprávět o tom, jak má bráchu-dvojče a jeho rodiče vždycky chtěli, aby kluci byli úspěšní a něco studovali… jenže Bóžova největší záliba bylo akvárko. Celé dny se díval na rybičky a táta z něj byl na mrtvici. Hnal ho, ať se raději jde proběhnout po venku nebo si něco čte nebo se učí, ale ať se proboha nekouká pořád na ty rybičky. Jenže Bóža ty rybičky zbožňoval. Táta mu řekl, že musí něco pořádného vystudovat, i když se Bóža chtěl stát akvaristou. A jednoho dne se celá rodina přestěhovala jinam, kluci dostali menší pokoj, kde na rybičky už nezbylo místo.

Bóža byl chytrý a šikovný a začal studovat. Vytsudoval práva a udělal si doktorát, pak PhD, pak dalších několik titulů, takže už ve svých třiceti letech byl specialistou na nejrůznější mezinárodní právo, hovořil několika světovými jazyky, vyučoval na univerzitě a měl rozjetou velmi úspěšnou kariéru. Do toho se oženil s nádhernou dívkou, která čekala jen na něj. Život se zdál krásný, jenže pak přišla ta nemoc.

„Poděkoval jsi té nemoci?“ Ptal se Clemens. Bóža nechápal. „Za co, jako, jsem měl děkovat?“ Clemens pokračoval: „Kam dál jsi chtěl jít? Vždyť jsi dosáhnul ve svých třiceti letech toho, čeho ostatní nedosáhnou za celý život!“ Ale Bóža pořád nechápal. I přes své tituly….

….pokračování brzy… doufám…