Ve škole jsem slyšel nový vtip. Asi si budete říkat, že je pitomý, ale mně přijde docela dobrý:

 Přijde vesničan na večeři k s rodičům své holky a pod stolem je pes Azor. Vesničan, který si dal doma fasoládu (fazolová polívka, ze které se strašně prdí), si trošku prdne a hrozně se bojí, aby to ti rodiče nepoznali, že to byl on. Ale táta té holky k jeho úlevě řekne: „Azore, vypadni…“ Vesničan si oddychne, že si tatínek myslel, že to byl pes. Tak si za chvilku uprdne ještě silněji. Táta holky zase řekne: „Azore, řekl jsem, vypadni!“ Vesničan si zase oddechne a když si uprdne hlasitě napotřetí, zařve táta zase: „Neslyšels, Azore? Odejdi rychle, než tě ten člověk pokadí…“

Vyprávěl jsem to mámě a ta se tomu strašně smála. Mám rád, když se máma směje mým vtipům a různým srandičkám, protože je pak doma pohoda.

Jinak ve škole je docela legrace. Teď nám tam dali hlídače, aby děti neutíkaly ze školy. Hlídač ale moc nehlídá, většinou sedí pod olivovníkem, pije kafe a kouří a okolo něj sedí uklízečky, které místo uklízení poslouchají jeho vyprávění a nosí mu různé sladkosti, a všichni se tam hrozně smějou a mají se dobře. Když prší, hlídač zaleze dovnitř a kouká se na televizi. Docela by mě zajímalo, kolik bere, protože tohle mi připadá jako úplně ideální povolání. Hlavně k tomu asi člověk nepotřebuje mít dobré známky ve škole nebo maturitu, takže zvažuju, že bych to časem mohl dělat.

V našem orchestru jsme měli čtyřikrát do týdne zkoušky na vánoční koncert. To znamenalo, že jsem tam byl skoro pořád. Je to tam fajn, hlavně proto, že tam zase začala chodit Maria, to je taková docela srandovní holka, se kterou si děláme různé legrácky. Ona sedí vedle mě, protože hraje taky na flétnu. Ale letos má rovnátka, tak se jí docela blbě hraje, takže většinu času si říkáme různé fóry a pošťuchujeme se, čehož si sice ještě nevšimnul dirigent, zato mě ale sleduje moje máma, která sedí přímo za mnou, což mi teda pěkně pije krev, protože fakt vidí úplně všecko. Podle mě by se měla soustředit víc na muziku, občas ji slyším, jak dělá docela velké chyby a někdy jí to pěkně ujíždí. Máma totiž hraje na saxofon a saxofonisti sedí přímo za flétnistama.

Vánoce byly fajn. Vlastně začínají už 12.prosince, kdy je svátek svatého Spyridona. Spyridon je taková mumie, která leží ve stříbrné rakvi v kostele naproti našemu baráku. Tam tu mumii lidi chodí líbat a modlí se k ní a zapalujou si svíčky. O každém svátku, ale zvlášť o jeho jmeninách, tam strašně vyzvánějí zvony, že doma skoro nic neslyšíme. Je to hrozný rachot. Já jsem si to naposlouchal a začal přesně podle nich hrát pastelkama na tatínkovy měděné pánve a hrnce pověšené na zdi, které si loni přivezl z Istanbulu, což teda tátu dost štve a pořád tvrdí, že mu je zničím, takže hraju hlavně, když není nikde nablízku.

Na svatého Spyridona vždycky zdobíme stromeček. Je to docela zábavné, já pak ještě pod něj stavím betlém. Letos jsme udělali parádní překvápko rodičům. Se ségrou jsme se složili a koupili mámě dřevěnou velkou hru tavli. To je typická řecká hra, kterou hrajou dědové v kavárnách a vždycky metají kostkama a hracíma kamenama tak, že to dělá pekelné rány. A to je jedna z mála her, která baví i mámu, takže jsem si říkal, že spojím příjemné s užitečným, koupíme jí to a budeme si hrát. Já jsem na tavli úplný přeborník a málokdo mě porazí.

Pro tátu jsme zase koupili věšáček na těstoviny. On totiž rád vyrábí svoje špagety a další věci a nemá to kde odkládat, aby se to nelepilo a vždycky u toho strašně kleje a nadává.

Jinak máme teď zrovna prázdniny. Jo, už zase. Tady v Řecku jsou prázdniny opravdu často. Teď zrovna jsou vánoční, ty jsou skoro tři týdny.

Já jsem dostal nějaké ponožky a slipy a míčky na žonglování, poukázku na odpuštění části dluhu za flétnu (už mi zbývá „jen“ něco přes tisíc eur. to snad budu splácet nadosmrti) a taky pyžamo, což bylo zásadní, protože jsem ze všech vyrostl a tak jsem měl jen jedno po mámě a v tom jsem odmítal spát, kdybychom měli být u někoho na noc. Ale úplně nejlepší dárek mi dala moje kmotra Elena, která mi koupila poukázku na šest jídel u Adonise!!! To je moje nejoblíbenější rychlojídelna. Dávám si tam špízy suvlaki v pita chlebu. To jsem měl fakt velkou radost.

O Vánocích jsme měli ten koncert v divadle. I když se mi moc nelíbilo, co jsme hráli, nakonec to dopadlo fakt dobře. Měli jsme tam tři zpěvačky a zvlášť ta jedna z nich byla dokonalá. Nejen, že krásně zpívala, ale taky byla moc hezká, měla dlouhé černé vlasy, dlouhatánské červené šaty a na jevišti tak lehce poletovala a tančila. Taky jsme hráli tu příšernou písničku Lion sleeps tonight. Ta mi leze tak strašně na nervy, protože se tam hraje jen tumtu dum dum tum tu dum dum a pak všichni pomalu odcházejí z jeviště a zůstává tam jen jeden člověk, který hraje na tubu a ten hraje to tum tu dum dum sám. A ten byl převlečený za lva a zůstal teda sám a hrál, takže lidi se smáli a bylo to celkem podařené, i když mě to přijde fakt praštěné. Na konci koncertu začaly lidem na hlavu padat seshora nafouknuté balonky a všichni moc tleskali. A když jsem se loučil s Mariou, dala mi venku před divadlem (v takovém tmavém koutě) velkou pusu! Takže Vánoce se letos dost vydařily….

Krásné Vánoce i vám a pokračování snad ještě příští středu!

Obrázek školního hlídače pod olivou kreslila Agáta Lžičařová