už je to tu zas

Mám narozky. Ani nebudu psát kolikátý, protože byste si mysleli, že jsem blázen, jak furt píšu jak puberťačka.

Venku je zataženo, sem tam prší a já mám nějakou mizernou náladu. Za prvý mě už tejden bolí v krku jako čert, za druhý mi je celkem šoufl a za třetí jsem docela zpruzená, že si dneska asi moc neužiju slavnostní večeři, na kterou jsem pozvala dva totální mimozemšťany. Takže budu u stolu já a tři chlapi, jeden z nich můj manžel.

Ten další je dvaašedesátiletej anglickej spisovatel, kterej je do mě údajně už léta strašně zamilovanej, což teda nechápu, protože než mi to před dvěma rokama naznačil, skoro mě neznal, jen jsme se potkávali sem tam na ulici a to mě sotva pozdravil. Nechápu, jak může bejt někdo do někoho zamilovanej na základě dvou večírků s dalšíma sto lidma a když už teda, proč mě pak na ulici sotva pozdraví. Každopádně se sem tam vídáme, Takis si ho docela oblíbil a ač jsem mu to neřekla, myslí si, že je do mě pisálek celej pryč. Ale evidentně mu to nevadí a zve ho k nám skoro každej tejden na obědy, protože je mu líto, že je tak sám.

Von totiž byl kdysi fakt strašně úspěšnej novinář a hudební a literární kritik a spisovatel, byl ženatej a má dvě dospělý děti, děsný intoše a akademiky. Jenže s manželkou dost chlastali a propili se takhle ginem s tonikem až ke konci svýho manželství. Pak chodil s jednou zrzavou irskou pianistkou, která měla syna s Číňanem, jenže protože se pisálek přesunul na Korfu a malýho Číňana nesnášel, nějak to po letech zkrachlo.

A von je teď sám. Tady žije v jedný malý vesnici v opuštěným domku, kde se skoro netopí, má knihovnu čítající asi 3000 knih a furt něco sepisuje. Jenže k tomu všemu strašně chlastá, má úplně prochlastaný játra, ale nic ho nezastaví, protože on na ten chlast chce i umřít. K tomu všemu trpí dost silnejma depresema a je nešťastně zabouchlej. Vůbec vlastně nevim, proč jsem ho pozvala. Možná to chtěl Takis a možná je mi ho tak trošku líto a možná se ráda obklopuju lidma, který mě bezmezně obdivujou. To bude asi ta nejpravděpodobnější verze.

A ten druhej, co přijde, to je zas takovej snad padesátiletej týpek z Jihoafrický republiky, kterej má anglický předky, pochází z nějaký vznešený rodiny a od malička navštěvoval takový ty pitomý  noblesní soukromý chlapecký školy, který akorát kluky vychovávaj k tomu, aby sice sehnali dobrej job, ale nikdy se nevoženili, protože jsou jako chlapi nepoužitelný. Já stejně nechápu, jak mlžou rodiče strčit dítě ve čtyřech nebo pěti letech do internátní školy a vídat ho třikrát za rok. Kdybych měla takovejch prchů, radši bych si najala soukromý učitele pro děti, ale tohle mi přijde jako dokonalý zbavení se dětí pod rouškou falešnýho zdání, že mu nabízim, co je pro život nejdůležitější. Jenže v tomhle věku jsou pro dítě nejdůležitější dobrý rodiče, alespoň podle mýho názoru. Ale zpátky k jackovi. Tak tenhle Jack samozřejmě dostal hndka po univerzitě fantastickej flek v nějaký neksutečně zazobaný bance na burze a ve svejch vosmadvaceti vodešel do důchodu a přestěhoval se sem na ostrov.

Já ho znám takhle od vidění už léta, ale teprv nedávno jsem se s nim pořádně dala do řeči, když jsem ho potkala na ochutnávce vín v jednom obchodě s chlastem.

A jak slovo dalo slovi a přišel i Takis, začali se oni dva bavit o vaření a zjistili, že jsou oba šílení fandové a tak trošku se začali předhánět a hecovat ( i když v předhánění a hecování vede jednoznačně Takis) a tak jsem ho pozvali po ochutnávce ještě k nám na drink. Tady jsme vypili asi 4 flašky vína, pak nás von pozval na voběd k sobě domů, udělal asi 5 chodů jídla, většina se mu ale moc nepovedla a pak ho zas pozvali my. No, a teď jsme ho pozvali na moje narozky. Von je docela fajn, ale vlastně je mi ho taky líto, protože je osamělej, nemá žádnou ženskou a ještě k tomu mu chybí levý voko a dva články u prstů.

Takže to bude teda skvadra dneska večer. Já celej víkend přemejšlela, jestli to nezrušim, ale při představě, jak se ti dva těšej, jsem si řekla, že to nějak přežiju.

Stejně nejlepší jsou moje děti. Můj synek mi dal k narozkám  ručně dělanou poukázku na ručně dělanou půlhodinovou relaxační masáž, to mi přijde roztomilý a z toho jsem měla fakt velkou radost. A moje malá dcerka mi zas dala obrázek, kde je napsáno“¨: mami, já tě mám ráda…..