už mě nebaví

Nestalo se mi to poprvý, ale přesto vždycky znova naletim. Novináří maj jakejsi pocit božskosti. Nadřazenosti. Maj dojem, že by jim každej měl klečet u nohou a platit za ně v hospodě. Strašný.

Kromě x zážitků z dřívějška mám teď pár čerstvejch: v zimě mi volal jeden novinář z velkýho internetovýho deníku, bejvalej manžel mý bejvalý kámošky, kterej kdysi byl na Korfu. Prej jestli bych mu nesehnala kontakt na nějakýho řeckýho politika, že by si s nim promluvil o krizi. Já ochotně slíbila a on se zeptal, zda bych si nevyšetřila nějakej čas pro něj, že by se mě na pár věcí zeptal. I potkali jsme se v hospodě na Petřinách. On mluvil, ptal se, jedl, já pila pivo a odpočítávala minuty, protože moje máma měla někam jít a Ofélie by tím pádem musela bejt sama doma. Nakonec zaplatil za sebe jídlo, já za sebe pivo a rozloučili jsme se…..

Půl roku poté mi jeden kámoš tady na Korfu volá, jestli bych neměla nic proti, kdyby se mnou udělal rozhovor nějakej týpek, kterej sem jede točit něco pro nějakou kabelovku. Říkám, že ne, když mi udělá reklamu na knížku. Asi v jedenáct večer se ozvali „filmaři“, že jsou tady. Vstala jsem z postele a vyšla ven. Potkala jsem kluka s holkou, tak okolo dvaceti let a docela se divila, jak můžou takhle mladý lidi točit na zakázku takovej program a ještě si říkala, co je to za skvělej džob.

„Filmaři“ hledali ve večerních hodinách nějaký hezký místo k posezení, který by dobře vypadalo. Nakonec jsme šli na Liston, což je nejdražší náměstí na Korfu. Mladičká producentka furt něco štrachala a o něco málo starší kameraman, její přítel, si zkoušel snímat zvuk a obraz. Po asi deseti připomínkách na adresu personálu, ať ztišej hudbu, rozsvítěj světla, vyhoděj pár lidí atd., se zdálo, že všechno klapne. Vobjednala jsem si Korfu beer a kameraman taky. Holka s kámošem si dali frapé.

Rozhovor trval asi hodinu a když došlo na placení, filmaří hledali drobný v peněžence tak dlouho, až jsem za všechny prostě zaplatila dvacet eur, protože mi to bylo celý děsně trapný. To, že tu bydleli zadarmo, měli zadáčo auto, vstup do aquaparku, jídlo a milion dalších věcí, to nějak neřešili.

Dodnes žádnej film o Korfu neexistuje, a taky zřejmě nebude, je konec července a kdy chtěj asi tak dělat reklamu. V zimě? To těžko…. No jo, takže milion diváků denně byl dobrej odhad jako vstupenka na všechno zdarma.

Nedávno mě zas kontaktoval nějakej týpek z rádia. Že dělá reportáž o Balkáně, jestli bych mu věnovala chvilku. Že prej přijede 11.7. To byla neděle. Naschvál jsem si nic nenaplánovala ve svůj jedinej den volna, protože jsem mu slíbila, že se  mu budu věnovat, jenže týpek se neozval. O tři dny později volal, že dorazil na Korfu a jestli se můžem sejít. Dohodli jsme se, že zavolá druhej den v devět ráno a setkáme se. Jenže uběhla devátá a odbila skoro desátá, ale týpek nevolal. Já jsem si nemohla rozdělat žádnou práci, protože jsem čekala, že každou chvíli odběhnu. Tak jsem zavolala já, prej přijede za půl hoďky. Za tři čtvrtě hodiny poslal SMS, že bude mít asi 15 minut zpoždění. Pak dorazil, na pár věcí se mě ptal a chtěl nějaký kontakty, který jsem ale měla doma. Každej jsme si zaplatili svoje kafe a já, blb, jsem ho pozvala k nám. Doma jsem mu dala pivo, několik dobrejch kontaktů na rozhovory a svoji knížku. Bral to jako samozřejmost a když jsem mu pak večer zavolala, že máme doma mejdan s pár Čechama , jestli se chce stavit, pozvání přijal, jako bych mu něco dlužila. Přišel bez ničeho, prostě jen tak, bez flašky vína nebo aspoň čokolády pro děti.

Druhej den jsem  s ním měla ještě sraz, protože slíbil, že natočí upoutávku na moji knížku, kterou budou číst na konci srpna v rozhlase. Rozhodla jsem se, že si za sebe nechám aspoň zaplatit pivo, ale nakonec nás pozval číšník restaurace, kam chodim docela často a tak týpek to přijal jako další samozřejmost.

No a včera se vysílal ten slavnej pořad, kvůli kterýmu jsem strávila x hodin s cizím člověkem místo práce nebo hraním si se svejma dětma, který mě v létě sotva viděj.

Z mýho známýho udělal v rádiu v deseti vteřinách totálního idiota a ze mně negramota. Z hodinovýho rozhovoru tam dal pět vteřin nějaký nesmyslný věty. A v odpolením hodinovým pořadu, kde mi sliboval udělat reklamu, se o mně ani nezmínil. Napsala jsem mu mail: hele, nějak jsi nás všechny vystřihl, ne?? Odpověď přišla záhy: No, ještě budu mít něco na jiným pořadu, tak se neboj, o svoji minutu slávy tak nepřijdeš….. Zůstala jsem jak opařená: Ufff, my tady totiž žijem jen pro tu minutu slávy… odepsala jsem mu a říkala si, že některý lidi prostě nemaj základní pravidla slušnýho chování. Až někdo zas bude potřebovat nějakou službu, moje taxa je 25 eur za hodinu a na mejdan už cizí lidi nezvu. Toť moje předsevzetí, ač není ještě ani půlka Novýho Roku!!!!