aneb blog o blogu
Jednou takhle sedim u počítače, venku hnusně, prší a prší. Janýsek je ve škole a Ofélie si dělá svoje „lálálá“ s knížkou ve svým pokojíčku. Bavim se po skypu s jedním internetovm kamarádem, kterýho jsem potkala fakticky na internetu, ale ve skutečnosti před pětadvaceti lety v Praze.
Na netu jsme se potkali víceméně řízenou náhodou. Vyprvávím mu, že se mi líbí jeho blog a on na to, že se mu líbí zase ten můj. A tak si píšeme, znáte to, do toho si píše člověk s dvěma desítkama dalších lidí. Vlastně je to hnus, tenhle internet.
Začali jsme si povídat, odkud jsme, že já jsem žila na Letný a von taky, že jsme děti otců stejnejch povolání a další podobnosti.Virtuální kamarád, říkejme mu Honza, mi najednou píše:“ A kdeže ty jsi??“ Já se směju a říkám:“Vlastně jsem v Ostravě. Jen si hraju na to, že jsem na Korfu.Dovedeš si představit, že všechno to, co si tu píšem, je lež a mystifikace? Že já tu celej rok dělám Ostrovanku a zatím jsem Ostravanka? Že prodávám v supermarketu a svůj život si zkracuju tím, že blafuju lidi na počítači?“
Honza se tiše virtuálně zamyslel a napsal, že to je vlastně pravda a docela síla, že tohle všechno by mohla bejt realita. A tak vlastně vznikla Sonja. Žádnej Viewegh s příběhy na pokračování. Tohle bylo dva a půl roku předtím. Já a Honza. Vymyslíme jednu postavu, jednu kapitolu napíše on a jednu já. Vlastně nikdo z nás nebude vědět, kam se příběh bude ubírat. Oba se stylizujeme do Ukrajinky Sonji a musíme jí vytvořit nějakej život. A dál se uvidí.
Začátky se psaly lehce. Jenže Honzu to záhy přestalo bavit. A já stála před rozhodnutím, zda Sonju ukončit nebo s ní nějakým způsobem pokračovat. Jenže zkuste psát dva blogy najednou.A tak se pomalu, ale jistě, Sonja začala stylizovat do mých mladých let. Vytáhla a oprášila jsem svoje starý historky a starý deníky a psala a psala a psala. Čím více jsem psala, tím více vzpomínek na mě vykukovalo za každým napsaným příběhem. Honza to v tu chvíli vzdal už úplně. Nedovedl se dále do Sonji vžívat.
Chvílema jsem blafovala, chvilku psala pravdu, až jsem sklouzla ke své autobiografii, tedy…víceméně.
Legrační je, že když jsem popisovala pravdivý historky, nikdo mi je nevěřil. Ale právě ty nejméně uvěřitelný jsou vskutku pravdivý. Sem tam jsem ale musela zbrzdit a napsat něco nudnýho, aby to nevypadalo moc akčně a tady mi teprve lidi začali věřit…
Čím více reakcí jsem na Sonju dostávala, tím více mě hra začala bavit. Vytáhla jsem svoje starý deníky a opisovala a doplňpvala a vzpomínala.
Pak se začaly ozývat hlasy, ať vložím fotky. Bránila jsem se, jak se dalo, ale ankonec vyhrabala starý fotky z Tenerife a naskenovala. To byly ještě časy kinofilmu….
Vlastně jsem svoje mládí tímhle způsobem prožila znovu.
Musím přiznat, že mi nebylo dobře, když mi někdo psal osobní vzkazy a chtěl se se mnou setkat. Většinou jsem odepisovala s neurčitou výmluvou, že se přes internet s nikým nesetkávám. Takže jsem snad nikoho nemystifikovala jako internetová kámoška. Vzpomínám na Spoon, která mě zvala na návštěvu, když jsem byla v Londýně, na nějakého Augustýna, kterej mě snad chtěl sbalit, na Nuli, která chtěla, abych překvapila její příbuzný v Tunisku, na Ann, která chtěla dát nějakej můj příspěvek do časopisu Šotek a na další a další lidi, který mi psali, ať už z jakýchkoliv důvodů.
Všem se tímto omlouvám.
Pak mi ale Ann udělala krásnej design Ostrovanky a já měla potřebu jí říct, že jsem Sonja. Stejně jako pár ostatních, kterejm jsem to říct musela, protože jsem nedovedla stanout jim tváří v tář aniž by to věděli, se Ann strašně divila, možná byla v šoku. Pak přistoupila na hru, že o sobě vzájemně napíšem, jak jsme se potkaly. To zvýšilo Sonjinu kredibilitu.
Později jsem se potkala v Londýně s úžasnou Spoon, která, alespoň myslím, s celým projektem Sonji naprosto nesouhlasila a proto nikdy nic nenapsala o našem setkání. Ostatně ani Ostrovanka ne. Jen ta zatracená Sonja…
A tak Sonja žila. Najednou jsem neměla to srdce ji nechat umřít. Nevěděla jsem, kam se Sonja posune, ale nakonec se dostala tam, kde byla Ostrovanka před mnoha lety.
Vaše komentáře mě utvrzovaly v tom, že nepíšu zbytečně. Ale dva a půl roku je strašně dlouhá doba. Jsem vypsaná. Řekla jsem vám o těch nejintimnějších věcech, o kterých bych se na Ostrovance nikdy nezmínila. Myslete si o mně, co chcete. Ale tohle jsem prostě já. I když za mlada….
A vaše rady mne utvrzují v tom, že jsem v životě udělala to správný rozhodnutí. Díky!!
Ty jo, já nevím. Na jednu stranu to chápu, na druhou cítím jakože je Sonja pryč. A cítím se ukřivděná, jakoby se se mnou někdo rozešel. Blbý? Jo, su pako 🙂
Sakra, já si to tu musím někdy všechno přečíst. 🙂 Začala jsem až když šlo o Řecko.
Jak jsi přišla s odhalením, sebralo mě to. Ale pak jsem pochopila. Tady jsi psala mnohem víc svobodněji.
A vůbec, jak je v Ostrave? 😀
Člověk se má v životě těšit ze všehoTrocha toho veselí je lepší než 7 medikamentů. Jsi čtivá a je vidět, že jste psaly "obě" tak lehce jako jedním dechem.
Někdy jsem ani nevěděl co do komentu, ale potřeba byla se ohlásit, že jsem tady a je mi fajn.
Teď jsi slavná a máš spoustu obdivovatelek a čtenářů a tak nemám už tolik potřebu Ti něco na vědomí dávat. Měj se hezky a hodně štěstí v rodině a pohody. Máš prima chlapa a děti nemají chybu. Někdy se ozvu. Ciao
Pájo, klobouk dolů před tímhle projektem. Internet snese všechno, ale tahle mystifikace byla úúúúžasná :-)) Děsně mě to bavilo číst a tak trochu mě fakt mrzí, že Sonje je konec…
Ach jo:(Já se sem taky pořád vracím, co kdyby ta mystifikace nebyla náhodou pravda a zas tu najdu nějaké roztomilé nové Sonjino dobrodružství.:)
Já lituju, že jsem o tomhle blogu nevěděla do doby, než mi to v Ostravě řekla Pája:-) Zpětně už to asi pročítat nebudu, protože Pája mě zajímá taková jaká je teď, a o tom, co mi chce vyprávět z minula, si od ní vždycky ráda poslechnu:-)
Safra, to je ale článků:-)
Na tenhle blog jistě nezapomenem. Ať Tě prosím nenapadne ho smazat 🙂 A sežeň toho nakladatele či vydavatele…Taky vás fšechny zdravíme …
NEVĚŘTE těm posledním příspěvkům!Já Sonju znám osobně, setkali jsme se v Karibiku a co o ní píše Ostrovanka není vůbec pravda. Sonja žije a je to úžasná holka! Chtěla se jen zbavit závislosti na svém internetovém životě, osvobodit své lásky a touhy, najít sama sebe.
Ostrovanko, pěkný pokus ukončit příběhy Sonji, ale nám ji nevezmeš. My chceme znát její další osudy, tak jí vyřiď, ať se nestydí a píše dále, třeba pod přezdívkou "Ostrovanka".
Jak tě potkala, jak jste domluvili tuhle taškařici, jak chtěla zamést za sebou stopy (v ostravských dolech),…
Sonjo, před reálným světem stejně neutečeš a neboj se tedy svých online přátel. Však víš, na jachtě se nemůžeš schovávat věčně 🙂
Musim rict, ze moje prvni myslenka byla o zneuziti duvery. Jenze cim o tom vic premyslim, tim uchvatnejsi se mi tvuj blog o Sonje zda – posunuje blogovani do jiste nerealne sfery, kam by asi blogy stejne mely patrit. Sonja nebyla nici internetova kamaradka a tak je to spravne! Blogy se nesmi brat vazne, jen ty komentare v tom delaji trochu chaos, a ja jsem toho jen dukazem :o) At uz jsi kdo jsi, klobouk dolu!!!
🙂1. souhlas, čtivé to je
2. ale bohužel nereálné.. zase jeden "krásný osamělý romatický podnikatel"..Mám ráda opravdové lidi, opravdové zážitky – viz Cheorchia, nebo Lady Ragtime
3. mám ráda život, protože je nádherný.Takhle jsem ztratila jednu malou náděj, že ve světě je jedna slečna zmatená.. 🙂
????Začínám z toho být zmatená. Ostrovanka Pavla je na Korfu nebo v Ostravě hergot?!:)
Ostrovanka Pavlaje na Korfu, napsala o tom knížku a momentálně má i článnky v českých časopisech, najdete ji tady http://www.ostrovanka.cz/
Inu, já se tenkrát tak těšila, jak Sonja překvapí moje blízké, ale nijak mě nepřekvapilo, že to nevyšlo – věděla jsem, že má fakt fofr. Jsem ráda, Pájo, žes nám podala i doplňující komentář.
haha… teda ale kdyz jsem videla ty fotky, veris, Pajo, ze mi prisly dost podezrele? Ted,aniz by to byla urazka, snad muzu priznat, ze jsem si rikala, ze to cele vcetne Tebe vypada jako pred dvaceti lety? 🙂
a ano, nejdriv jsem se krapatko urazila, rikam si, ty jo, ja se tady vzrusuju z neci radosti a smutku a pritom ze me udelali hlupaka, ale pak jsem o tom premyslela a doslo mi, ze kazdy si prece muze psat, co chce – a to zejmena a) pokud je to dobre, b) pokud mu to ostatni veri…
zaverem: "Sonja" me kolikrat hodne inspirovala a popostrcila a jsem vdecna, za tu ohromnou praci, kterou sis s "projektem" Ostrovanko dala…
Přimlouvám se za vydání knížky s tímto příběhem. Moc hezké 🙂
kowakova: neboj, nerozchazim se s tebou. su ti verna:)
papaja: presne, to, co jsme nemohla dat na ostrovanku, dala jsem sem. ale jak pisu, nebyl to puvodni zamer. chtela jsem vedet, co snese internet a pak to trosku sklouzlo do jinejch dimenzi.
buteo: doufam, ze me neopoustis, nejvernejsi ctenari!!
duna: a me to bavilo psat a cist komentare. ach jo, internet je zavislost…
vito: treba najdes, i kdyz jsem si myslela, ze koncim. kdovi.
mod: jasne, sejdem se v sobotu na stodolni a ja ti to vsecko popovidam, jo?:)
abu: mazat to nebudu, to by mi bylo lito. takovy praci za tim je…
caymane: slibil jsi mi, ze to nikomu nereknes! jsi drbna a nemluvim s tebou!!!
hanka: jsem rada, zes to spravne pochopila. dik.
alaiva: ale ty pribehy pravdivy jsou, akorat se staly o par let driv. slecna zmatena existuje, akorat je z ni pani:)
zblbla: ostrovanka paja? ta prece vubec neexistuje:)))
nuli: ty jsi fakt hodna!!
flamme: no dovol!! pred dvaceti?:))) to bylo asi pred 11. ale to je fuk. jasne, priznavam, vypadaj jak z roku 68…
techer: vazne si myslis, ze by to papir unesl?? nevim, popremyslim o tom v zime, az zacne prset.
tohle jsi ale nemusela psát…mohla jsi tam nechat trochu tajemna toto je příliš polopatě už…
pablo: mozna mas pravdu. ale uz to tam je. a spoustu lidi to proste zajimalo. mozna jsem se ani nemusela priznavat, jen jsem mohla blog zrusit. a pak existuje jeste dalsich x moznosti, co jsem mohla udelat. je holt na ctenari, co ho bude/nebude bavit cist…
no právě, a já mám teď smíšený pocity…
Mrzí mě, jak to skončilo. I když ze začátku jsem si říkala, že to jsou tak neuvěřitelné příhody, že to snad musí být vymyšlené. Pak jsem se těšila na nové zážitky. A teď to je, jako by Sonja fakt umřela…. Hu.
Tak pozor s tim co je "stare" pred 11 lety , to neni zadna doba !! :))
no 11 let fakt neni zadna doba:)…
každopádně to nic nemění na tom, že máš ohromný talent. díky.
Ne ze bych s nim nesouhlasila, jako projekt je to zajimavy, psala jsem ti prece ze bys za to mela dostat nejakou medajli. Jen nejsem dobra ve vyrabeni a udrzovani fikci. Proste ne muj cup of tea. A napadlo me taky (periferne) jestli se se mnou nesetkavas dilem z duvodu zvyseni Sonjiny kredibility. Byla jsem rada ze jsem byla jednou ze zasvecenych pomerne brzo a usetrila si tak starosti o Sonju. Ja jsem z tech blbcu co se porad vsem snazej pomoct.
clea:neumrela, zije, akorat uz nepise…
L a flamme: jen pockejte za par let. to, co bylo pred 30 lety vam bude pripadat jako vcera. to my, pametnici, uz vime:)
pablo: dik
spoon: ne, ja jsem se s tebou chtela potkat, a vlastne kvuli tobe jsem taky letela pres londyn. a o sonji jsem ti rekla predem, protoze jsem nemam tu povahu fabulovat na zivo. to mi proste nejde. a sonju pri nasem setkani neslo vubec, to mi muzes verit.
pardon, pisu jako hotentot.
🙂Ja si pamatuju na nejaky komentare, kdy se Sonja s Ostrovankou prela. To je nejvtipnejsi cast teto mystifikace. Ahoj
marcanov: schizofrenie aneb kdyz se duse hada s telem:)))
marcanove, jojo, ja si je pak zpetne procitala a taky se dobre bavila….:)
Člověk se vrátí z dovolené a co ho na jednom z oblíbených blogů nečeká:-))
poklona
My Ti Sonjo dekujeme!!!
Pro me je Tvuj blog nejhezci, kterej jsem kdy cetla. Je totiz mymu srdci nejbliz. Pohledem na svet a nazorem.
Jeste jednou dik.
dita: doufám, že jsem tě nějak neranila..
pira: dík
m.amar: dík a hodně štěstí na pevnině!
Určitě ne:-)) Jen pěkně doběhla…zůstala jsem na to koukat s otevřenou pusou a nevěřila vlastním očím:-))