v neděli

Zraněná paní teda odletěla vrtulníkem do Atén a zbytek nevim, protože mi jako cizímu člověku nikdo nic neřekne, takže jí držim palce, aby to přežila a byla zas v pořádku. Nic víc pro to udělat nemůžu.

Konečně se udělalo fakt hezky, jak má v tuhle dobu bejt, ale já měla přes tejden docela honičku, takže jsem se nestihla ani vykoupat.

Dr. Takis mi několikrát volal a zval mě někam, ale já jsem se s nim potkala jen v pátek na rychlej drink a pak jsme se domluvili, že pojedem na výlet v neděli, kdy mívám za normálních okolností volno.

Sešli jsme se ve vesničce Benitses, kde má u nějakejch známejch uloženej takovej malej oranžovej nafukovací člun s motorem a tak jsme ho na vozíku zapřáhli za mý auto a pomalu se snažili přivézt až k moři a spustit na vodu.

To se nám asi po hodině urputnýho pocení konečně podařilo a tak jsme nasedli a Takis nastartoval motor a jeli jsme. Já mám moře fakt strašně ráda, takže takováhle projížďka mě vždycky zaručeně potěší.

Takis měl s sebou takovou přenosnou ledničku a v ní chlazený pivo a nějaký sendviče, což bylo fakt super a tak jsme dopluli až na takovou úplně opuštěnou pláž na jihozápadě ostrova, kam se dá fakt dostat jen lodí a tam jsme si roztáhli slunečník, vyndali sváču a kecali. Probírali jsme všechno možný, von furt nechápal, jak jsem v takovým mladým věku mohla bejt na tolika místech. Pak mi zas vyprávěl o sobě, jak mu asi před dvaceti lety umřel táta a že má dost nemocnýho bráchu, jak studoval v Itálii medicínu a nějak se nemohl dobrat konce, takže nakonec tam zkejsnul 14 let. Strašně jsem se smála, když mi říkal, že je jako doktor fakt expert, protože má vystudovanej každej ročník minimálně dvakrát.

Sem tam to jeho rodiče už štvalo, že to nemůže dokončit a tak mu stopli peníze, takže musel zase na chvíli přerušit školu a jít vydělávat. Takže prej někde pokládal střechy a jinde zas míchal beton, pak pracoval kdesi jako kuchař v nějaký italský menze. Potom zas, aby ušetřil za bydlení, získal od nějakýho člověka prastarej karavan, ve kterým bydlel a dokonce s nim dojel až do Anglie. Tam chtěl navštívit nějaký známý. Jenže na zpáteční cestě se mu ten karavan rozbil někde ve švýcarskejch horách, byla zima, všude sníh a on tam byl sám a nevěděl co dál. Prej ho po pár hodinách nabral nějakej mnich a zavezl do nedalekýho kláštera, kde se o něj starali mniši, strašně dobře tam jedli, měli spousty dobrýho vína, takže se mu přestalo chtít zpět někam do nejistý budoucnosti v Itálii. Až ho prej ten, co ho zachránil, oslovil s tím, že je moc hezkej chlapeček, Takis se zalekl a v noci odtamtud zdrhnul.

A spoustu dalších fakt zajímavejch a vtipnejch příběhů. Pak jsem povídala zas já svoje neskutečný story a on prostě sem tam jen koukal a najednou nám ten čas tak strašně uběhl, že už jsme jen pozorovali západ slunce. Jak se slunce topí v moři. Tohle úplně miluju. Ale Takis pak už chtěl jet, protože říkal, že nemá s sebou žádný světla a neni dobrý plout po moři za tmy.

Když jsme se vrátili, ten jeho známej nám zas pomohl tu loďku vytáhnout ven a jeho zavolali k nějakýmu případu, tak jsme se rozloučili. Ale musim říct, že zatím to byl teda ten nejhezčí den, co jsem tu zažila….