deníček z mýho novýho domova

Tak tenhle ostrov teda předčí všecky mý očekávání!!!! V pondělí jsem dorazila a na letišti mě vyzvedl John, docela prima kluk asi o rok starší než já, kterýho tu mám střídat. Vezl mě z jižního letiště na sever, do městečka, který se jmenuje Puerto de la Cruz.

V tý tmě jsem nic moc neviděla, jen fakt velký dálnice a všude světla, jako bych byla v nějakým velkoměstě. Ubytovala jsem se v hotelu skoro v centru města a John mi říkal, že v sobotu dostanu jeho byt, ze kterýho se bude stěhovat.

Hned večer mě provedl po městě. Je to moc krásný přímořský městečko s historickým centrem. Všude lidi, světýlka, hospůdky a okolo toho centra vede taková tlustá kamenná zeď, vo kterou se tříští oceán. Ty malinký mořský kapičky se pak rozprašujou ve vzduchu a vytvářej takovou mlhu. Ale ty obrovský tříštící se vlny naháněj docela hrůzu.

Sedli jsme si s Johnem do jedný hospůdky nad tou zdí a vobjednali si sangríu a koukali na ty lámající se vlny a na širý moře a von mi povídal vo sobě, jak dlouho tu byl a jaká je tu ta práce. Zdá se, že se tu moc nepředřel. Říkal, že tohle je skvělá destinace na to, aby si člověk užíval, ale nedá se tu vydělat moc peněz.

No, to mi neva, mě stačí, že jsem na zimu v teple a že se uživim. Počasí je večer tak na lehkou bundu, takže tak kolem 18 stupňů. Řekla bych.

Druhej den mě zavedl do mý malý kanceláře, která je pár kroků od mýho budoucího bytu, tam mám všecko, co potřebuju a pak mě vozil po hotelech, který budu mít na starosti. Všude jsem se seznámila s hoteliérama a recepčníma a zatim s nima mluvila anglicky, protože jsem naprosto zapomněla to, co jsem se kdysi naučila španělsky a tak budu tu řeč zase muset trošku oprášit, protože jsem úplně vedle.

Lidi jsou tady zatím docela milý, ale John mi říká, ať se tim nedám zmást, že jsou milý na povrch, ale jinak prej strašný svině, který mě hnedka podrazej. Že ho kolikrát nabonzovali v cestovce, třeba za to, že měl špinavý služební auto /to by se nemělo, pak to dobře nereprezentuje společnost/ nebo že někde pařil do 5 do rána a podobně. On je asi docela číslo. Nedávno prej měl šílenej průšvih, protože v noci s nějakejma holkama přelezl bránu Lago Martianez, to je takovej komplex venkovních bazénů s mořskou vodou, a chtěl se tam s těma holkama koupat, jenže na něj vrátnej poslal psy, holky zdrhly a jeho vychytali policajti…

Musim ale říct, že je mi trošku líto, že vodjíždí, protože je s nim fakt sranda a člověk se s nim nenudí.

Včera jsme jeli po městě jeho šíleným autem, prastarou Marbellou /tu mu dali, protože naboural Citroena/ a von třeba, když jsme projížděli okolo lidí, zpomalil a spustil ostřikovače a ten jeden mu místo na sklo stříká úplně ven a tak takhle stříkal na lidi.

Nebo si nabral nějaký letáky v supermarketu a pak zastavoval lidi na ulici a rozdával jim to a říkal k tomu: „Propagación grátis,“ a lidi si to fakt brali, protože si mysleli, že něco vyhrajou. Prostě takový střevo. Ale vážně legrační.

Taky už jsme se stihli vykoupat. Počasí je strašně příjemný, žádný vedro, jen teplo a pláže jsou tu fakt zajímavý-úplně černý! Prostě takovej černej strašně hrubej písek, což by měla bejt láva, jestli jsem to správně pochopila. Nad městem se totiž tyčí obrovská hora-sopka, která se jmenuje Teide a je to nejvyšší hora Španělska. Je malinko zasněžená a pohled na ni je úplně úžasnej.

Moře neni nejteplejší, ale když už tam člověk vleze, dá se blbnout v obrovskejch vlnách, což je úplně parádní. A všude je neskutečně zeleno. Rozkvetlý kytky, jejichž jména vůbec neznám, barvy, kam se člověk podívá.

Jsem fakt nadšená a doufám, že mi to nadšení chvilku vydrží…