…sľuby sa majú plniť..

Tak si tak posedávám doma na terásce, úplně vyplivnutá z výletu na Saharu, kterej jsem chtěla bezpodmíněčně podniknout. Tři dny jeepama, fakt paráda. Sice je to dost  turistická věc, ale zase jak jet na Saharu bez turistů, že…Protože právě začal Ramadán, tedy muslimskej půst, bylo mi docela líto našich chudáků průvodců a řidičů, co si nemohli přes den dát ani vodu. Naše anglická vedoucí, která už je tady léta provdaná za Tunisana, půst drží taky, ale mě řekla, ať to neřešim a klíďo se nadlábnu. Což jsem teda taky poctivě dodržela.

Musim říct, že Sahara je vážně úžasná. Všude samej písek, vobrovský duny, v oáze nás pak vzali na večerní projížďku na velbloudech, abychom viděli západ slunce-no, naprostá bombaa, fakt. Mazec, jak říkaj Moraváci.

Viděla jsem život troglodytů ve vykutanejch jeskyních i superluxusní hotel, kde jsme spali. Strašný výkyvy. Ale lidi vesměs milí, akorát datle, kuskus a tuniská kola už mi lehce začínaj lízt krkem.

No, takže takhle si teda přemejšlim u sklenky vína a koukám se seshora na Medinu, poslouchám modlitby z vedlejší mešity, když tu náhle slyšim z ulice volání:“Sonjinka, si tu? Sonička!“ Nemohla jsem uvěřit svejm vlastním uším: Monika přijela!!

Vůbec jsem nechápala, kde se tu vzala. Ale ona mi to hnedka vysvětlila:“Nepovedala som ti, Soninka, že keď ma vyhodja dvermi, prídem nazpeť oknom?“ /Všem Slovákům se omlouvám za možný chyby v textu…/  Koukala jsem jako vrána a Monika pokračovala:“ Keď som prijela na Slovensko, povedala som si, to by v tom bol čert, ako bych si nezohnala prácu v Tuniske a tak som začla hladať, obeslala všetkých cestovných kancelárií, čo u nás existujú a rozoslala životopisy, kde som napísala, že som robila pre velku českú cestovnú kanceláriju a bolo to. Ozvaly sa mi celkom tri a já si vybrala tu najvešju… A taky som ti to slúbila, že sa vrátím.“

Prej pohovor probíhal tím stylem, že jim řekla, že už tu dělala a pro koho a je nenapadlo se ani zeptat, jak dlouho a proč odešla a rovnou ji vzali!! Tak to mě teda podržte, ale já jsem šťastná jako blecha, protože tu mám minimálně ještě měsíc s touhle fajnovou holkou.

Popovídala jsem jí vo Sahaře, Monika byla nadšená a řekla, že chce jet taky, ale pak se rychle rozloučila, že má rande s policajtem z letiště v Tunisu, kterej jí ze začátku, když přiletěla, dělal trošku nějaký problémy kvůli končícímu pasu, ale pak to prej dobře dopadlo a tak za ní dnes večer přijede a zve ji na večeři. Pak na mě spiklenecky mrkla a řekla:“Soninka, proporcie sú a známosti si človek musí udržovať v každom prípadě…,“ a zmizela mi v křivolakejch uličkách Mediny.