Některý Egypťani nejsou tak prima,

jak jsem si bláhově myslela

V pondělí večer jsem se na letišti sezámila s jedním Němcem, Jurgen se jmenuje, takovej týpek, co tu taky dělá pro jednu německou cestovku, docela sympoš. Nějak jsme se dali do řeči a von mi řekl, že mě přijde navštívit do hotelu.

V úterý jsem šla z večeře a ještě jsem nevěděla, co budu dělat, jestli jít do Moby Dicku nebo s na recepci čekajícím Imedem na šíšu /vodní dýmka/ do beduínskýho stanu, ale pak jsem uviděla Jurgena, tak jsme chvíli seděli na recepci a kecali, zatímco Imed docela nervozně vobcházel kolem. Pak ho to asi přestalo bavit, tak někam odešel a já jsem Jurgenovi nabídla, že můžem jít ke mně do pokoje, protože tam mám chlazený pivo a flašku whisky Lagavulin, což mi dal minulej tejden jeden turista. Je to 16 letá skotská whisky, strašně dobrá.

S alkoholem je to tady teda dost vošemetný, protože tu v podstatě neexistujou krámy, kde by se dal koupit, takže buď jen v nějakým baru nebo je tu ještě jedna možnost a to je takovej jakoby bezcelní obchod, kde prodávaj alkohol a západní cigarety a tak, to je kousek vodsud, ale Egypťani tam nesměj, jen cizinci, který se musej prokázat pasem. No a protože já pas nemám, musela jsem ho odevzdat na policii, aby mi tam dali vízum na 3 měsíce, nevěděla jsem, jak si třeba pivo koupit. Pak jsem překecala jednu zhruba stejně starou anglickou turistku, která mi byla trošku podobná, aby mi půjčila svůj a šla jsem nakupovat. No, dobrodružný, fakt, ale klaplo to.

Takže Jurgen se nedal moc pobízet a šli jsme ke mě, kde jsme seděli na zemi /mám tam strašně málo místa a jen jednu židli/ a pili pivo a kecali. Von je docela zajímavej, procestoval strašněj kus světa, má přítelkyni ve Venezuele a je to takovej ten člověk, se kterým má člověk pocit, jakoby ho znal vodjakživa.

Takhle jsme teda vypili všechny piva, co jsem měla v ledničce a tak jsem otevřela tu whisky. Najednou ale zvonil telefon z recepce a nějakej noční recepční, co tam měl službu, mi sděloval, že ředitel hotelu ví vo tom, že tam mám pánskou návštěvu a že má okamžitě odejít, nebo to budou řešit nějak strašně přísně. Byla jsem děsně naštvaná, co je to za buzeraci a Jurgen taky, tak jsme se na telefonát vykašlali, jenže za půl hodiny další telefon, že má okamžitě odejít. Tak se sebral a šel, což byla škoda, protože jsme měli ještě spoustu nakousnutejch zajímavejch témat. A hlavně on tady v Egyptě končí a jede do Venezuely. I když mám takovej dojem, že se ještě někdy někde určitě potkáme. Ani adresy a emaily jsme si nevyměnili. No, neva. Šla jsem ho doporvodit na recepci a před hotelem bylo zaparkovaný Imedovo auto….

Já pak ještě vypila trichu whisky a šla spát. Druhej den ráno jsem šla docela naštvaně za ředitelem hotelu, co to jako má bejt, jestli jsem tu v nějakým dívčím internátu nebo co a von mi řekl, že jemu by to bylo celkem jedno, ale že to někdo řekl a dělal tam docela dusno a že ten někdo je pro ně dost důležitej obchodní partner…

Takže ten někdo byl Imed, to je jasný, kterej asi čekal až do noci, až Jurgen vodejde. Idiot. Pak jsem šla do kanceláře a Imed se na mě podíval vražedným pohledem a řekl mi, že „neví a ani nechce vědět, co jsem včera dělala ve svým pokoji, ale že by mi doporučoval, aby se to už nikdy neopakovalo“ a že mu to bylo nahlášeno…

Tak jsem říkala, že bych mu stejně ani neřekla, co se u mě v pokoji dělo, že je to moc privátní a že vim, že tam byl a čekal, až Jurgen vodjede a odešla jsem. Tím jsem si z něj asi udělala nepřítele na život a na smrt, ale nenechám ze sebe dělat fakt otroka, to ať si nemyslí.

17 komentářů u „Některý Egypťani nejsou tak prima,“

tak to je fakt nechutny hajzlik, si na tebe dela naroky, machista jeden priblblej..uf to me fakt stve jak si nekteri chlapi mysli, ze sou pupkem sveta grrrrrrrr

17 komentářů u „Některý Egypťani nejsou tak prima,“

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář