a taky vo novejch egyptskejch známejch

Včera tu byl docela hukot, protože některý turisti vodjížděli, některý přilítali, některý tu zůstávali, takže docela náročná organizace a pak jsem odpoledne jela na výlet na velbloudech do pouště za Beduínama.

No fakt, nabídla jsem to totiž Anglánům jako dobrou atrakci a když jsem jim řekla, že tam vochutnáme místní speciality a že pojedu s nima i já, tak se přihlásili skoro všichni, co tu zůstávali a v kanceláři z toho Imed málem dostal infarkt a řekl, že neví, jestli budou mít dost velbloudů, protože takovej zájem ještě nikdy neměli.

První jsme vyrazili busem na okraj pouště, tam už čekal chlápek-jmenuje se Tarik, takovej trošku tlustší zhruba pětatřicetiletej sympatickej týpek, u něho banda Beduínů, každej vedl velblouda, na každýho se posadil jeden člověk a ten Beduín ho vedl za uzdu. Já jela vedle Tarika, se kterým jsem se bavila, to byl náš průvodce pouští. Neumí jako jeden z mála skoro vůbec anglicky, tak jsme se bavili německy, von měl totiž za manželku Němku, takže uměl odcela slušně.

Asi po půl hodině jsme dorazili do beduínskýho tábora, kde jsme si sedli před jejich stany a jedli různý saláty a maso na vohni a domácí placky a voni nám zpívali nějaký svoje tklivý písně a nalejvali nám furt strašně sladkej mátovej čaj, jeden Anglán, John, pak vytáhl flašku whisky, kterou poslal kolovat, takže si dali nakonec i Beduíni, který prej normálně vůbec nepijou, i Tarik, kterej říkal, že je Muslim doma, ale v poušti to prej neplatí /což byla lež, jak jsem posléze měla zjistit/.

Samozřejmě ti Beduíni už jsou strašně zvyklý na turisty, ze kterejch žijou, takže ten zážitek až tak autentickej asi nebyl, ale na druhou stranu jsem vždycky žila v představě, že poušť je jen písek a písek a písek a teď jsem zjistila, že to jsou různý hory a útvary a pískovcový skály a tak, takhle na piknik docela těžká romantika, zvlášť když vodtud zažijete západ slunce /já jsem taky romantik furt s tim sluncem, co…/ , ale život tady je teda pekelná dřina. I když kdoví, jestli Beduíni nežijou někde ve vile s bazénem a nedělaj nám tady divadýlko, ale myslim si, že asi ne.

Každopádně to bylo prostě úžasný. K tomu všemu byl úžasnej i Tarik, se kterym jsme se strašně nasmáli a kterej mě večer pozval do restaurace jeho kamaráda Šerifa, která se jmenuje Moby Dick a je prostě fakt bezva.

Večer po vejletě mě Tarik vodvezl do hotelu, tam na mě ale čekal Imed a když zjistil, že nejdu na šíšu a čaj, ale někam pryč a ještě k tomu s kým, zatvářil se docela vyděšeně, já se s nim ale moc nevybavovala, protože jsem mazala do pokoje se vysprchovat /celá vod prachu a písku/ a převlíct a pak jsme vyrazili do tý knajpy.

Moby Dick, to je teda zážitek. Na místní poměry hodně evropsky vypadající restaurace, jejíž majitel je takovej vysokej Egypťan, kterej strašlivě šilhá na jedno voko, ale je naprosto neskutečně pohostinnej a milej. Byla tam i jeho manželka Katja, což je Ruska, která je za něj provdaná už asi 10 let a která měla obrovskou radost, že si může pokecat rusky a tak mi trochu vyprávěla o svým životě tady a taky o tom, že se po dvou letech manželství dozvěděla, že je Šerifovou druhou ženou!!! Tady totiž můžou mít chlápci až 4 ženy najednou, to je teda fakt nářez. No, ale Katja, která má 13 letýho syna z prvního manželství s sebou, se nechtěla rozvádět a tak prostě akceptovala to, že je teda druhá….

V Moby Dicku byla děsná sranda. Dostala jsem najíst různý ňamky, plněný vinný listy a kuličky z mletýho masa a další dobroty a pak jsem pila egyptský pivo Stella, který neni zas až tak špatný, kecala s Tarikem, Katjou a Šerifem a cejtila se skoro jak doma. Asi ve dvě ráno jsem se rozhodla, že pojedu do hotelu, protože jsem dneska ráno musela vstávat a tak mi Šerif zavolal taxíka a poslal se mnou pro moji bezpečnost svýho sluhu Sajjída, kterej mě doprovodil až ke dvěřím hotelu a pak zas nasedl a jel zpátky. Taxíka jsem neplatila, prej to je na účet jeho šéfa….

Jsem strašně ráda, že jsem si tak tychle našla nový známý. Akorát Imed se na mě tváří tady v kanclu jako pučmeloun. Ale co už….