a zpátky při zemi
No, tak jsem zase doma a teď momentálně v práci. Sobota s Martinem byla docela dobrá. Přijel pro mě, jeli jsme nakoupit a s tím jeho vařením to nakonec dopadlo tak, že sice vařil, ale já mu škrábala zeleninu a krájela a takdál, takže to jsem si teda to pozvání na oběd přece jen představovala trochu jinak. Dobrý ale bylo, že u toho pouštěl super muziku a poíjeli jsme u vaření víno, takže to zase nebylo tak strašný.
Vodpoledne přišlo asi šest jeho mezinárodních kolegů-nejlepší týpek byl Hans, další Holanďan, docela starej chlápek s příšerně vodstálejma ušima, kterej dělá novináře na volný noze, ale se kterým je neskutečná sranda. Ti ostatní byli celkem dobrý, ale nic, co by stálo za zaznamenání. Hans byl ale fakt výbornej, takže jsme se celý vodpoledne váleli smíchy a mě přišlo, že na něj Martin docela žárlí, ale v tuhle chvíli už mi to bylo tak jako tak jedno.
Každopádně celej den strašně rychle utekl a já jsem byla ráda, že už mám bejt druhej den po poledni na letišti, protože mi vlastně tahle návštěva už docela stačila. Co je ale zajímavej úkaz, že jakmile jsem se rozhodla, že tohle teda holt neni ten pravej chlápek a trochu se stáhla, na Martina to mělo řpesně opačnej efekt a začal se o mě šíleně zajímat a bejt ke mě děsně pozornej.
Tři z nás tam u něj zůstali přes noc, protože jsme zakončili někdy ve 4 ráno v lehce podroušeným stavu a Martin mi pak do mýho pokoje ráno přinesl snídani na tácku!!! Byl strašně milej, furt se ke mě děsně lísal, jenže pro mě už tohle fakt umřelo a i když je mi pořád vlastně sympatickej, jako chlapa ho vážně asi nechci.
Po snídani mě zavezl ještě do hotelu, abych si sbalila věci, pak jsme šli ještě na rychlej drink do města a pak už na letiště. Na to, jak je docela chladnej, se se mnou loučil, narozdíl ode mě, dost emocionálně. Ach, kdo se má v těch chlapech vyznat??
Pak jsem šla už do transitu a tam se mi stala taková nemilá věc: jak jsem procházela rentgenem jako už k východu, zastavil mě ten maďarskej celník a prej že mám v batůžku nůž. Já koukala jako vrána a nechápala jsem, jenže pak jsem fakt našla v kapsičce kapesní nožík, takovej ten červenej švýcarskej s křížem, kterej mi dal táta k mejm patnáctejm narozkám a já ho vod tý doby všude tahám s sebou.
Vůbec ale nechápu, odkdy ho tam mám a jakto, že mi neřekli nic v Praze, když jsem odlítala. Já teda koukám na celníka a říkám, no jo, můj nožík a von, že mi ho musí zabavit. „Cože?“ já úplně vyděšeně na to, „jako jak zabavit? To mi ho nemůžete nějak zapečetit a dát letuškám a já si ho vyzvednu v Praze?“ A ten šílenej Maďar kroutil hlavou jako že ne a že ho musej vyhodit, že tyhle předměty se prostě nesměj a že se vyhazujou támhle do toho koše. To mě dorazilo snad ze všeho nejvíc, tak jsem se rozbrečela a říkala mu, že to je dárek vod mýho táty a že mi na něm fakt záleží, ale von byl nevoblomnej. Pak řekl, že jestli chci, ať si dojednám s tou ženskou -pozemní letuškou, jestli mi ještě můžou vodbavit celej batoh, jenže ta mi rovnou řekla, ať už si nastoupim do letadla a že to nejde.
Celou dobu jsem v letadle do Prahy brečela. Pak jsem se rozhodla, že napíšu do Bruselu, někomu, kdo tyhle věci má na starosti, že jsou to kreténi, vždyť musej zabavit denně takovejch věcí za miliony Eur a buď si s tim někdo někdo dělá soukromý kšefty, což je dost blbý, nebo se to fakt vyhazuje, což je snad ještě horší. A že bych jim navrhovala, aby všechny zabavený předměty prodávali za nějakou symbolickou cenu na příletech, takže vlastně když někdo přijde o nožík v Budapešti, může si koupit za pár korun nožík někoho jinýho v Praze a prachy z toho půjdou třeba na chudý děti v Africe nebo tak něco. Nebo je to tak blbej nápad? Asi to vážně udělám.
Petronella mi ráno v práci udělala kafe a dala panáka Becherovky a řekla, že je ráda, že jsem si to za tu dobu ujasnila a že můžu teď zase pokračovat dál ve svým životě. Vona je prostě fakt úžasná!
s tím nožíkem mě to fakt mrzí (já ho měla taky, ale ztratila jsem ho i bez letiště). kamarádka takhle přišla o Swiss kartu – to je od tý samý firmy, ale ne nůž, jen taková kapesní manikúra zapíchaná v takový plastikový kartičce.
a nápad s tím, jak to řešit – to rozprodávání – máš super. u tebe navíc i věřím tomu, že bys to fakt zvládla rozjet.
Skoda nozikupriste do velky bagaze co jde prvni 🙂
jsem fakt uklidněná, stát nás dokonale chrání :-)))) budu líp spát. fakt nechápu, proč to nejde nějak udělat, výjimečně. a vůbec, už mě to štve, celý ten systém.
Tohle se mi stalo v Ruzyni. Když jsem čekal na odbavení, našel jsem v kapse kabátu zapomenutý nůž. Dal jsem ho v bláhové naději do ledvinky, ale rentgen ho samozřejmě našel a že ho musím odevzdat. On už byl docela starej s olámanou střenkou, tak jsem se ho zbavil s lehkostí. Ten pán ještě vymýšlel, jestli by to nestrčil do nějaký kovový piksly a asi neposlal se mnou, ale pikslu tam zrovna neměl, takže jsem měl smůlu. Ono i kdyby to vyšlo, tak bych stejný problém měl ten samý den při cestě zpátky. A to jsem prosím letěl letadlem vybaveným pouze pro náš firemní let.
Tak s tim nozem Ti rozumim, mam presne takovy, a musim rict, ze jsem na nem uplne psychicky zavisla, kdyz jsem ho vloni ztratila na Deviti skalach,vzalo me to zcela nesmyslne/ taky darek oid milovane osoby/ a to jsem uz davno dospela…..
vaření ve skupině je vždycky sranda 🙂
nošení snídaní na tácu je skvělé!
a kdo se má vyznat v ženských 🙂
dewberry: dik za duveru, ja mam napady, ale potrebovala bych, aby je nekdo uskutecnil…
L: ja to vim, ale zappomnla jsem, ze to tam vubec mam.
asperia: me taky, je to buzerace pod nalepkou ochrany.
alnagon: a tahle diskuze je dukaz o tom, ze se to stava casto, proto mi prijde tak nesmyslny, ze to vyhazujou!
dita: presne. nejde o hodnotu, jde o to, ze je to darek a o aroganci nejakejch uredniku.
prokopios: a kdo v chlapech?:)
Me prijde divne, ze je ti lito pitomeho noziku a neni ti lito konce vztahu s Martinem. Takovych stejnych noziku na svete je. Martin je ale jen jeden.Jednou si na neho treba v dobrem vzpomenes kdezto
na nozik urcite ne…. Co se tyce toho vareni tak to je jedna z nejhezcich veci, co muzes delat ve dvojce. Proste laska prochazi zaludkem. Takze tim se potvrdilo, ze tam zadna laska neni a proto te to moc nenadchlo. Kdyz jses zamilovana, tak te bavi i kopat kanaly s druhym. No nevadi. Preju hodne stesti pri hledani (i noziku)…
Tak to se divim,ze ti nerekli,abysis to poslala postou, jednou se mi to tak stalo.
Taky si myslim,ze by bylo jedine fer,abys si lidi mohli vzit treba zapalovac tam kam doleti, kdyz ten svuj musi odevzdat u odletu. A tys mela jeste lepsi napad s tim poplatkem na charitu!!
Je to super,ze mas s tim Martinem ted jasno.
tak to ja zas verim, ze darek od taty jen tak neco nenahradi, kdezto nepovedenych lasek jeste bude…
me se stala na letisti podobna vec. ten napad s tim charitativnim obchodem mi prijde fakt super a jestli chces, pomuzu ti nejakej dopis sesmolit a nekam to poslem, jo?
jo stalo se mi uplne to samý v bulharsku. měla jsem nožík ho pučenej od přítele, kladl mi na srdce, ať ho neztratím. tak já ho střežila jak oko v hlavě a pak letěl do koše. taky sem se málem rozbrečela… aspoň poučení pro příště.
Kdyz jsme u techhodnot…..souhlasim s pajou…ale on i ten nozik jednou preboli 🙂
gugu: ne, na tom neni nic divnyho. proste k nemu uz nic moc necejtim, krome pratelstvi, ale nozik byl darek od taty, kteryho miluju, chapes?
a to vareni me nebavi tak jako tak, ale kdybych byla fakt zamilovana, treba by se to dalo vydrzet, ale ja nejsem.
laura: jo, me se taky ulevilo a i presto, ze mi porad vola, ja uz mam fakt jasno.
paja-ostrovanka: fakt? ty bys to napsala? to by bylo uplne super. ja ti napisu do vzkazu a dame to dohromady, jo?
tyna: fakt? to je humus:(
L: ja vim, ale v tu chvili to bylo fakt hrozny.
Já jsem předloni v až Řecku zjistila, že jsem na Ruzyni prošla s kapesním nožíkem v batohu a nic mi neřekli. Zato jednu paní nechtěli pustit do letadla s manikůrou v kabelce