…u svý ?…lásky?

Tak jsem tady. Poprvé v životě v Maďarsku. Připadám si jak Alenka v říši divů. Zase úplně něco jinýho. Myslela jsem, že Maďaři budou podobný jako my, Slovani, a zjišťuju, že to je pěkná blbost. Jsou úplně jiný. Alespoň na první dojem určitě.

Včera mi letělo letadlo po desátý ráno. Dojela jsem na letiště před devátou a rozhodla se, že to Martinovi raděj přece jen řeknu. Napsala jsem mu SMS, že budu po jedenáctý na letišti v Budapešti. Nic jinýho. Von na to hnedka reagoval stylem „hahaha, vždycky jsi byla vtipná, ale tohle se ti teda moc nepovedlo“, tak jsem mu napsala, ať tam je a jestli tam nebudu, že mu dlužim 1000 Eur a večeři v restauraci V Zátiší v Praze, až dorazí von.

Pak už jsem vypla telefon a byla dost zvědavá, jestli tam fakt pojede. Byla jsem strašně nervozní. Hlavně, když jsem vystupovala z letadla a procházela příletovou halou a tam se otvíraly na fotobuňku ty dvěře, za kterejma čekali přátelé a příbuzný těch, co zrovna dorazili a já Martina neviděla. Říkala jsem si, že se zeptám na informacích, jak se dostat do centra a pak prostě najdu svůj hotel a zavolám mu. Docela zklamaně jsem si vzala na rameno svoji tašku a pomalu šla a koukala na ty cedule nahoře, abych našla ty informace. Najednou mi někdo dal ruku na rameno a to byl von. Fakt dorazil!

Měla jsem radost a von evidentně taky, i když furt jako dost nechápal a hned se ptal, jakto, že tam jsem a na jak dlouho. Hnedka jsem ho uklidnila, že jen do neděle a že se nechystám bydlet u něj, ale že jsem na „služebce“ a mám zabukovanej hotel. To teda fakt koukal jako vrána a bylo vidět, že si trošku oddychl.

Pak mě hodil autem do hotelu a počkal na mě, než si odložim věci a pak mi jel ukázat, kde bydlí.Má strašně pěknej byt v baráčku na kopci, kde je obrovská terasa, vodkud je vidět na celý město. Nádhera. Dali jsme si první drink na tý terase a já mu povídala, jakto, že jsem najednou tam a bylo nám fakt dobře.

Pak jsme si vzali taxíka do centra a pak už celej zbytek dne chodili pěšky vod hospůdky k hospůdce, takže jsme vypili strašně vína /mimochodem, fakt jsem nevěděla, že maj Maďaři tak dobrý víno/ a večer jsme se před půlnocí rozešli.

Martin má dneska ale docela dost práce, takže jsem řekla, že si udělám procházku sama a sejdem se až k večeru, což mi docela vyhovuje, protože já strašně ráda sama prozkoumávám cizí města.

Tohle město je strašně dobrodružný taky díky tomu, že je pro mě jejich jazyk naprosto cizí a já nerozumim ani slovu, takže mě baví jít si třeba sednout na lavičku a jen tak koukat kolem sebe na lidi vokolo a naslouchat těm, pro mě nezvyklejm, zvukům jejich řeči.

Proto jsem taky ráno moc dlouho nevyspávala, dala jsem si v hotelu housku se salámem a sejrem a kafe a vyrazila. Připadá mi, že je tu o něco tepleji než u nás /je to možný?/, je srašně příjemný počasí, svítí sluníčko a je tak jarně. Tohle já úplně miluju.

První jsme vyrazila k řece, to je první, co v každým městě musim hned objevit , v kiosku jsem si koupila pohledy a pak si sedla do nějaký kavárny, kterou jsem potkala, dala si dobrý kapučíno a cigáro a psala pohledy Petronelle a různejm známejm.

Pak jsem se chvíli procházela po vobchodech a teď sedim v internetový kavárně, pojídám sendvič a piju pivo a projíždím internet a přemejšlim, co budu ještě dneska vodpoledne dělat.

Je mi strašně dobře, cejtim se taková volná a nezávislá a mám strašně dobrou náladu. Snad mi to vydrží těch pár dní, co tu ještě budu…