vochutnávám a vychutnávám…

Práce u Petronelly je naprosto geniální. Žádný kostýmky a lodičky, ale chodíme do práce normálně v triku a džínách. Já jsem tam většinou jako první, tak kolem půl desátý, kolem desátý pak přichází chlápek, co je zodpovědnej za tisk triček, je tak vo deset let starší než já, strašnej pařič a my dva si ze srandy vykáme, takže von se jmenuje Jarda, ale já mu říkám pane Mikeš, a nakonec Petronella, která vždycky tak strašně dobře vypadá, pod paží si nese svůj notebook a krabičku cigaret.

Ráno si s panem Mikešem dáváme kafe a kecáme a von mi většinou vypráví, kde byl v jaký hospodě a co tam sbalil za holky. Pak já beru nějaký vobjednávky na trička a dávám to do počítače a vyřizuju různý věci se zákazníkama, co k nám přijdou. Petronella hned každýmu nalejvá whisky a dělá kafe, takže se u nás těm lidem strašně líbí /teda hlavně se jim asi líbí vona, protože je to fakt hrozně hezká ženská/ a taky nám lidi nosej různý věci na voplátku, dortíky, chlebíčky, becherovku a tak.

Včera k nám volal nějakej chlápek, bylo to vodpoledne, já už tam byla úplně sama a ptal se, jestli může mluvit s vedoucím. Haha, já mu na to řekla, že jsem výkonná ředitelka a co by teda chtěl a von, že nabízí australský a johoafrický a čilský vína a že by k nám přišel na degustaci. A já mu na to řekla, že ať tutově přijde, že majitelka firmy, Angličanka, má furt nějaký mejdany, tak že bych pro ni kdyžtak nějaký víno vybrala.

Byli jsem domluvený na půl čvtrtou vodpoledne na dnešek. Pan Mikeš zmizel už ve tři a Petronella dnes přišla jen na hodinu, protože má večer doma mejdan, na kterej mě taky pozvala, takže jsem byla v práci zase sama.

Před chvílí fakt zazvonil maník, takovej hnusnej beďarovitej týpek s umaštěnou patkou a brejlema přes celej vobličej, měl na sobě nějaký tesilový sako a kalhoty, příšerně páchnul potem a když mi podával ruku, měl ji úplně vlhkou. Brrr. A prej že chce mluvit s paní ředitelkou Tuháčkovou. Když jsem mu řekla, že to jsem já, málem na místě omdlel, ale pak se otřepal a řekl, jestli tedy prej budu degustovat já a já na to, že samozřejmě jo.

Von vytáh sklenku na vysoký stopce, položil na stůl a nalil mi kapku vína. Já si zapálila cigáro, poprosila ho, jestli by mi mohl přilejt trochu víc a sklenku vypila. Von mi začal vysvětlovat, jak se víno vochutnává, jak se k němu voní a jak se převaluje na jazyku a hlavně že se u toho nemá kouřit…. Pak jsem z něj vytáhla, i když teda neměl moc náladu, asi sedm dalších druhů vín, až mi to začalo trošku stoupat do hlavy, tak jsem řekla, že to teda stačí a že jako díky a chtěla ho vypakovat ven.

Jenže von hned začal vytahovat nějakou vobjednávku, tak já na něj, že musí zavolat v pondělí, protože majitelka tu neni a tyhle osobní věci za ni já nemůžu vyřizovat, ale že jí vo tom rozhodně řeknu. No, jedna bedýnka s šesti australskejma vínama stála něco přes čtyři tisíce. Ty další byly asi tak dvakrát dražší…

Von teda docela naštvaně vodcházel a že se teda ozve.

Mezitim mi do práce volal Peter, to je brácha toho Ruediho, co jsem se do něj zabouchla ve Švýcarsku, a říkal mi, že přijede příští tejden do Prahy, že by tady chtěl chvíli žít a pracovat a naučit se česky. Tak to je úplně super, protože to je strašně skvělej kluk, kterýho mám jako svýho bráchu. Dneska večer se musim zeptat Petronelly, jestli by ho nemohla zaměstnat taky a pak by byla práce úplně dokonalá.