smutná a melancholická…

V pondělí jsem byla zase u Pauly ji učit česky, jenže ta ženská je fakt neschopná, prostě neni s to si našprtat 10 slovíček za víkend, hrůza. Myslim, že jí to bylo blbý a protože měla jejich au pair zrovna volno, prosila mě, jestli bych místo lekce češtiny jí nemohla vzít děti na chvíli ven. Já a děti!?! Hrůza. Teda moc se neptala, spíš jako mi to oznámila. Já vzala ty fakany ven, jedno v kočáru a druhý za ruku, po delší době jsem našla nějaký hřiště, tak jsem je točila na kolotoči a přitom si četla, až jsem asi po 20 minutách zjistila, že ta malá na tom kolotoči usnula a ta velká se poblila. Ach jo. Ještě že neuměj moc mluvit a nemůžou to na mě prásknout. Po cestě zpět to byl úplněj horor, protože to větší dítě nechtělo jít a to v tom kočáru si furt sundávalo botky a zahazovalo je, takže jsme každý tři minuty stavěli. Děs běs.

Paula tu větší převlíkla z těch poblitejch voblečků /řekla jsem jí, že se přejedla sušenkama, co mi Paula dala s sebou/ a pak nás poslala na zahradu, maj tam takovej domeček, tak si tam děti hrály a já u toho málem usínala. Děti teda fakt nemusim…. Ale ve středu už jsem naštěstí zase učila, asi Paula potřebovala víc času na to učení, nevim, ale myslim, že děti už mi nesvěří. Chválabohu…

V úterý jsem byla zase u Helen uklízet. Klasika. Na stole peníze a všude bordel jako v tanku. Ještě lísteček, jestli bych jí mohla vyčistit koženou pohovku a na její šatník prej ať nešahám. Já se šla mrknout nahoru do ložnice a tam leželo zase vysypaný všechno to šatstvo jako předtim. Takže buď mi nechce přidělávat zbytečnou práci, nebo těch hadrů má tolik, že když nejsou vysypaný, tak se v tom neorientuje. To asi spíš…Tak jsem to překročila, vyluxovala vokolo, šla uklidit opět zprasenou koupelnu a pak čistila tu pohovku, což byl děs. Vona mi tam nechala nějakej přípravek, jenže na tý hnědý kůži prostě stejně neni poznat, co je čistý a co ne, tak jsem to tak šmrncla hadrem a pak jsem toho měla plný zuby. Našla jsem tam votevřenou láhev Baileys a tak jsem si nalila skleničku, dala cigáro na zahradě a pak zavolala z jejího telefonu pár známejm /v Londýně/, protože jsem se bála za dělat něco navíc, ale nechtěla jsem zdrhnout dřív, kdyby náhodou volala. Já vim, že se to nedělá, ale prostě mi to nedalo.

Dneska jsem tam byla zase, jenže já prostě tu práci stíhám za polovinu času, tak jsem jí k tomu ještě vytřela linku a pak si pouštěla její CD, který, musim říct, jsou fakt docela dobrý. Musim se jí zeptat, jestli bych si mohla některý nahrát. Zároveň jsem jí vyklidila celou polici s cédéčkama a pěkně si je prohlídla.

S Williamem se opět moc nevidíme, akorát se mi stal další trapas. Jeho plynovej sporák se nějak pokazil /asi po tom mým slavným vaření/ a furt sám vod sebe škrtal. Tak Will zavolal nějakýmu vopraváři, kterej měl přijít včera kolem 6. vodpoledne. Jenže furt nešel a já si na chvilku lehla a usnula jsem. No a von asi mezitím přišel a nechal ve schránce lístek, že mu dlužíme 45 Liber, protože přišel a nikdo nebyl doma!! Já se úplně vobsypala a volala jsem Williamovi, že fakt nikdo nezvonil a že jak je to možný /to zvonění by mě přece probudilo, ne?/ a William mi řekl, trošku naštvaně, že mu zavolá, ať přijde znova, že mu to raději zaplatí, než aby mu vyhořel barák za milion Liber…. Ufff. Cejtila jsem se strašně.

Anders už řekl Isabelle, že je do ní strašně zamilovanej a vypadá to, že spolu choděj, ale naštěstí se se mnou taky furt kamaráděj, akorát je mi vobčas dost nepříjemný, že jsme někde my tři a voni dva furt hrdličkujou. V pátek večer jdeme někam pařit, tak jsem zvědavá.

Mezitím ale mám dobrou zprávu, protože dorazila moje česká kámoška Lenka, se kterou jsem se potkala na letišti. Praštila s tou šílenou prací taky a vrátila se k rodině, u který předtim dělala au pair. Takže se co nejdřív uvidíme a já už se nemůžu dočkat!!

Tak to jsou mý story z poslední doby. Mám trochu strach, jestli William nezalitoval svýho pozvání na vánoce a jestli by mě raději neviděl s kuframa v ruce na vodchodu… Achjo.