Moje první dojmy

V pondělí večer jsem docela složitým způsobem konečně dorazila na Williamovu adresu. Od metra jsem pak jela kus taxíkem, což se mi strašně nevyplatilo. Když se mě totiž taxikář ptal kam to bude, řekla jsem Holland Park street, jenže ta ulice se jmenuje jenom Holland Park a tak mě vozil kolem dokolečka ještě vokolo Holland Park road a Holland Park lane, no hrůza.

William nebyl doma, ale nechal mi na dveřích vzkaz, že si mám přede dveřma nechat kufr a zajít za roh do hospody pro klíče, který mi tam nechal, že se vrátí později….

S klíčema to nakonec klaplo, já celkem se strachem votvírala dveře, co mě tam bude čekat. Vešla jsem do krásnýho vobrovskýho bytu, trošku nakoukla do každý místnosti, ale bylo mi blbý to tam prolejzat a tak jsem si sedla do obyváku a čekala, až William dorazí.

Trvalo to asi půl hodiny, ale pak zarachotily klíče v zámku, vešel celej rozesmátej William, strašně přátelsky mě přivítal, ukázal mi, co kde je, můj pokoj a říkal, ať přijdu do kuchyně, že si dame jídlo z čínský restaurace, který s sebou přinesl.

K tomu votevřel láhev červenýho vína a tak jsme jedli a povídali si, jakobychom se znali už dávno, přitom já ho viděla jen jednou na letišti.

Bavili jsme se hlavně vo tom, co bych chtěla v Londýně dělat a na jak dlouho tam chci bejt. William mi řekl, ať u něj klidně měsíc zůstanu, že je stejně furt někde v tahu, takže mu to vůbec nevadí. Slíbil mi taky, že se mi povohlídne po nějaký aspoň provizorní práci a zjistí, kde je nějakej kurz angličtiny pro cizince.

Pak mi dal dvacet Liber, ať se prej jdu druhej den projít po Londýně a ať mám na útratu a že snad něco vymyslíme.

Druhej den jsem teda vyrazila do města. Londýn je úplně nádhernej. Jsem tu zatím ze všeho strašně nadšená, i počasí je oproti očekávání a na rozdíl vod Prahy fakt dobrý. Dělá mi sice trošku problem se rozhlížet, když jdu přes silnici, protože auta tu jezdí vlevo, na autobusy se stojí fronty, i když tam ještě žádnej neni, všimla jsem si, že je tu strašný množství cizinců, nejmarkantnější jsou Asiati a Afričani, voblečený tak, jak by chodili doma a vůbec neřešej, že by se na ně mohl někdo nějak divně koukat a ani se nekouká. Prostě barevný město plný nádhernejch baráků a parků a to jsem zatím viděla jen kousíček.

Ve středu jsem vyrazila zase a prostě zkoušela jet kamkoliv, kde se mi to líbilo, jsem vystoupila a pak se snažila najít cestu domů. A takhle jsem se bavila celej den, kromě toho, že jsem si nemohla vodpustit jít do hospody na Guinness /Ufff…4 Libry za třetinku…/, tam jsem si sedla a psala pohledy známejm, koukala vokolo a nasávala tuhle, pro mě úplně novou, atmosféru.

S Williamem jsem se viděla zase až včera večer, říkal, že bych mohla chodit třikrát tejdně pomáhat manželce jeho šéfa domů. Prej mi daj 7 Liber na hodinu, což je fakt bezva.

No a taky se mi ptal na nějakej kurz v centru Londýna, je to na 4 hodiny denně a stojí to 65 Liber za tejden na což mi William řekl, ať to neřešim, že mi ten kuz zaplatí!!!!

A tak vod zejtřka začínám pracovat a vod pondělka chodit do školy. Jsem na to fakt strašně zvědavá. Na jednu stranu mám strach, co bude, na druhou stranu jsem nadšená z toho, že se děje něco novýho, neznámýho.

S našima už jsem mluvila po telefonu, Táňa mi říkala, že maminka první, když dorazili a přečetli můj dopis, dostala lehce hysterák, ale táta že jí řekl, ať je v klidu, že se konečně snažim postavit se na vlastní nohy a tak na mě do telefonu byli fakt strašně milý a říkali, ať na sebe hlavně dávám pozor.

No a to jsou moje novinky. Nechápu, že mám vždycky takovou kliku, že se seznámim s někým úžasným, ale jak mi tu už někdo psal, asi mám fakt anděla strážnýho. Takže s jeho pomocí teď opět vyrážim do ulic Londýna.