A vopruz už vodzačátku

Tak mám konečně práci. Už jsem tu asi psala, že jsem se přihlásila do nějaký společnosti na ruzyňským letišti na pozici pozemní letušky. Minulej tejden jsem byla na pohovoru s nějakým Angličanem, to je šéf tý firmy, hlavně chtěl, abych uměla anglicky, to byl docela spokojenej a pak se mě ptal spíš na různý věci vo mě a pak řekl, že mi do pátku zavolaj.

No a v pátek volala jeho sekretářka, že mám v pondělí nastoupit. Přišla jsem tam na devátou ráno, jenže to letiště je tak strašně veliký, že jsem měla docela práci najít tu jejich kancelář. Pak jsem našla nějakou ženskou, co tam dělá takovou holku pro všechno a ta se mnou šla do skladu pro uniformu. Já mám konečně uniformu! Po tom jsem vždycky v skrytu duše toužila, i když si všichni moji známý myslej, že jsem totální úchyl.

No a pak mě vodvedli do nějakého salonku, kde bylo snad 15 holek, všechny jako já zrovna nastoupily a tam nás nechali sedět celý dopoledne, což bylo šílený, protože jak jsme se navzájem neznaly, tak jedna druhou vokukovala a bylo vidět, že všechny hodnotěj ty ostatní, prostě docela nepříjemnej pocit. Já s sebou naštěstí měla časopis, tak jsem si většinu času četla a furt jsme čekaly, až se jako něco bude dít, ale nic se nedělo.

Až ve tři odpoledne přišel zas ten Angličan a řekl, že vybere jednu z nás, která půjde k letadlu pro lidi. Vybral takovou vysokou blondýnu a nám ostatním řekl, že máme jít domů a přijít druhej den zase na devátou…

Teda takhle divnou práci už jsem dlouho neviděla. Druhej den a dneska se situace víceméně vopakovala, já jsem si s sebou nabalila aspoň další časopisy a sváču a začala se bavit s jednou holkou-Lenkou, co se právě vrátila z Anglie, kde hlídala děti a ta jako jediná se mi zdá fakt super. Ty ostatní jsou naprostá katastrofa. Už se tam vytvořily takový skupinky a jedna nesnáší tu druhou, na takovémhle babinec já prostě nejsem zvyklá.

Dneska jsem šla jednou k letadlu já. Bylo to děsně trapný, prostě jsem navlečená v tý docela pěkný uniformě a černejch lodičkách, když mě zavolaj, musim projít těma chobotama, tam zaťukat na dveře letadla, mezitím jsou tam už nějaký technici a mechanici a já předám letuškám nějaký papíry a vony zase mě a pak jdu zas pryč…

Tak přemejšlim, jak dlouho mi tohle vydrží. Zkušební doba je měsíc, ale i to mi přijde jako dost dlouhá doba. I když tam jsou docela dobrý peníze, tak se přece nemůžu unudit k smrti, no ne?