ale už ji zase  nemám a další story..

Jak jsem tak měla takovou depku, že práci furt nemám a Jeremy se neozývá, šla jsem se zeptat k Mlsounovi,  jestli bych tam teda nemohla chodit zpívat. Majitel děsnej frajer, jako že jo, že si mě pamatuje a že mi sežene nějakou kapelu a ať se v pátek večer stavim, že ti muzikanti prej budou hrát, co chci a že mi dá všechny drinky zadarmo a k tomu za ten večer litr.

No, nejsem žádná Madonna, tak jsem to vzala, aspoň budu mít na deset dnů nájmu u našich…

V pátek večer jsem teda vyrazila, naši z toho zas až tak nadšený nebyli, že budu zpívat v nějaký putyce, a že prej jestli to dělám jen kvůli tomu nájmu, tak ať raději zůstanu doma a nájem začnu platit, až si najdu něco pořádnýho. Jenže já jsem hlava dubová, k tomu všemu mám svoji hrdost, ne?, takže jsem tam na vosmou vyrazila.

Hospoda byla totálně zahulená a narvaná vožralejma dědkama, který to asi zalomili už tak ve 4 a vodešli na pivo.

No, necejtila jsem se zrovna njlíp, ale zase jsem nechtěla zdrhat ještě před bojem. Ten šéf tam udělal jakoby takový malý podium, sehnal nějakýho vlasatýho dědka, co uměl trošku hrát na kytaru a to jako měla bejt ta kapela.

Dala jsem si dvě vodky, abych tam vůbec mohla vylízt a začala něco zpívat. Jenže kytarista to vůbec neznal a dědci řvali, že chtěl Rivolu a Brontousaury a vůbec nějaký prastarý táborový písně, který si naštěstí ještě trochu pamatuju z dětství.

Takže místo Elly Fitzgerald jsem tam sjížděla Na kolejích stála, Rosa na kolejích a jiný pitomosti a dědci mi začali vobjednávat zelený. Fuj, to úplně nesnášim, ale voni furt Soničko, musíš si s náma připít, jsi velká zpěvačka, kytarista už byl stejně namol, tak jsem si dala dvě zelený s nima a bylo mi strašně. Takhle jsem si to teda nepředstavovala. Asi po 6 písničkách, když už mě stejně nikdo neposlouchal, jsem šla za šéfem a říkám mu, že to fakt nejde a začala jsem brečet jak malá holka. Von byl teda docela skvělej. Vobjal mě kolem ramen, strašně páchnul starým kouřem a potem z podpaždí, a prej, ať si z toho nic nedělám, že každej začátek je těžkej, že tušil, že mě sem do toho pajzlu bude škoda, vytáhl z kasírky ten litr a říkal, ať si dám domácí bramboračku na jeho účet a jdu se bavit mezi mladý, tady mi prej pšenka asi nepovete.

Já vypadla, co nejrychlejc jsem mohla, celá ubulená a nevěděla, co dál. Bylo teprv něco vokolo půl desátý, doma jsem stejně řekla, že přijdu až k ránu, tak jsem vyrazila na Malou Stranu kouknout se, jestli tam nebude někdo známej.

Jak jsem se tam tak procházela, narazila jsem na nějakej bar U Glena, tam byla atmosféra na krájení, protože tam lidi přišli na nějakýho zázračnýho kytaristu z Mexika, kterej se ale nedostavil, prej ho někdo viděl úplně na mol vedle v Joes baru.

Já si tam sedla a dala si pivo, četla si nějaký starý anglický noviny a pak kouknu vedle a tam sedí… Jeremy. Vůbec jsem nevěděla, jak mám reagovat, jestli se mám k němu hlásit nebo ne, jestli tam snad čeká na nějakou slečinku, tak jsem dělala, že ho nevidim a doufala, že mě uvidí von.

To se taky za chvíli stalo. Vykřiknul: „Hi, Sonja!!“ a hned byl u mě a prej, co tam dělám a jestli na někoho čekám. Rozeřvala jsem se z těch nervů, bylo mi to trapný, ale nešlo to zastavit, tak jsem mu všechno popořadě vyprávěla, jak mě to štvalo, že se na Letný vožral s těma fotbalistama, jak mě nevzali do práce, vo tom baru s děvkama a dneska vo tý hospodě.

A von mě vzal za ruku, začal se mi strašně vomlouvat, že je úplnej debil a že nevolá proto, že mu bylo hrozně trapně a nevěděl, jestli ho chci ještě vidět, ale že na mě jako furt myslí a tak.

Pak jsem si koupili flašku vína a vodešli na Kampu. Tam jsme seděli na trávě a kecali celou noc. Bylo to úžasný, strašná romantika, von byl děsně milej, ani na mě nic nezkoušel, jen mě tak strašně jemně hladil po vlasech a vobčas mi dal pusu na čelo. Kolem pátý ráno mě šel doprovodit pěšky na Letnou. Tam jsme si vyměnili čísla na mobil a dali si pusu. Dlouze se na mě podíval a slíbil, že mi co nejdřív zavolá. Huráááááá!! Svět je najednou mnohem hezčí!!