Poslední den ve škole byl fajn hlavně proto, že byl poslední. Já teda tu novou školu mám docela rád, ale zase bych řekl, že je lepší do školy nechodit než chodit. Paní učitelka byla celá naměkko, protože už nás nebude učit, my z téhle školy všichni odcházíme a každý se rozchází do různých škol.

Paní učitelka nám vyrobila takovou knihu, kde jsme všichni jednotlivě vyfocení a pod tím je napsáno něco o nás a něco, co jsme napsali sami. Tak mám aspoň doma fotku té prima holky. V té knize je taky fotka nějakého kluka, kterého jsem neznal, ale to je prý nějaký bývalý spolužák, který umřel, tak to je mi líto. A na konci té knihy je napsáno, že se máme sejít všichni před školou 11.srpna 2020. To si musím zapamatovat a určitě přijít. Bude zajímavé, jak ti spolužáci budou vypadat.

 

Máma mi nařídila, ať paní učitelce vezmu dárek. Měli jsme doma takovou belgickou bonbonieru, a tak ji dala do takové hezké tašky, jenže jak jsem ji nesl do školy, tak jsem si nebyl jistý, jestli jsem ji náhodou tajně před časem neotevřel a nesnědl pár těch čokoládek. Já totiž čokoládu strašně miluju. Ale jen doufám, že jsem to nesnědl, spíš teda myslím, že jo, protže jestli Elvíra otevře poloprázdnou bonbonieru, bude to docela trapas. Ale zase na druhou stranu si to asi v tom roce 2020 už nebude pamatovat. To je dobrá zpráva.

 

Vysvědčení jsme nedostali, protože to se posílá snad do té nové školy, ale prý jsem dostal samé desítky, což je teda fakt úžasné, protože to jsem snad nikdy neměl. My tu totiž máme známky od jedné do desíti a desítka je nejlepší. Příští rok ale budou známky až do dvaceti. Máma mi to teda moc nevěří, že jsme prostě vysvědčení nedostali, ale já přísahám, že tentokrát fakt nelžu.

 

Teď, když už máme konečně prázdniny, se můžu nechat ostříhat. Asi se divíte, proč bych se měl nechávat stříhat o prázdninách, ale to vám hnedka vysvětlím. Tady je totiž takový idiotský zvyk ve školách, že když se někdo ostříhá, všichni ho plácnou po krku. A plácnou ho tolikrát, kolikátého zrovna je. To jsem zjistil, když jsem se jednou nechal ostříhat asi pětadvacátého a všichni mě mlátili pětadvacetkrát po hlavě, takže jsem byl celý otlučený a fakt vám můžu říct, že to není nic příjemného. Většina kluků se kvůli tomu nechává stříhat na začítku měsíce, protože to se dá ještě vydržet, ale já se rozhodl, že to nechám až na prázdniny, a pak mi snad dají všichni pokoj.

 

 

Facebook

 

O počítačích už jsem vám svoje historky vyprávěl. Jediné, co bych docela chtěl, je Facebook. Protože nikdo z kluků není na skypu, jen pořád na FB a tam se domlouvají, kdy a kde se sejdou a já jsem samozřejmě mimo, protože FB nemám.

 

Máma mi řekla, že nechce, abych si ho založil, že je to za prvé až od třinácti let (ale tam přece klidně můžu napsat jiné datum narození) a taky že je to prý strašný požírač času, přitom já sám ji vidím, že na Facebook chodí hodně často, ale ona tvrdí, že je to součást její práce.

 

Jenže můj malý bratránek z Prahy FB má, zakládali jsme ho loni na chalupě spolu, takže znám heslo. Tak jsem se rozhodl, že se občas připojím na ten jeho, což má svoje výhody, vypadá to, že FB nemám, ale přitom si můžu dopisovat s lidma. Takže jsem tam samozřejmě přidal Mary, která se se mnou ale bohužel nějak extra nebaví.

Já jsem se ale mezitím fakt docela slušně naučil hrát na ten akordeon, docela dobře umím Čardáš, zabil jsme tím v podstatě veškerý čas svých prázdnin tady na Korfu. Pak jsem mámu prosil, aby mě natočila na video a pak jsem si založil svůj kanál na youtube a dal to tam. Teda nejdřív mě pěkně štvalo, že pokaždé, když mě máma natáčela, jsem to zkazil, tak to musela dělat několikrát, což ji vůbec nebavilo, ale nakonec se to nějak podařilo. Pak jsem to teda dal na youtube a poslal to Mary. Ta napsala jen „dobrý“ a „hmmm“ a nic víc. Tak na ni kašlu, protože takový úsilí a tak málo ocenění, to je fakt pro kočku. Holky jsou někdy pěkně divný.

 

Prázdniny

 

 

Letošní prázdniny jsou celkem fajn. Máme je tu v Řecku celkem tři měsíce, od půlky června do půlky září, takže fakt pohoda. Musím teda říct, že po čtvrt roce člověk buď tak strašně zleniví a zapomene všecko, co se kdy naučil, že už do školy nikdy víc nechce, nebo naopak se začne tak nudit, že už se školy nemůže dočkat. Já to mám někdy tak a jiný rok zas jinak. Letos jsem se fakt těšil na novou školu.

 

V létě ale u nás doma byl klasický šrumec. Ještě před prázdninama přijela babička s dědečkem z Prahy. Ti jsou skvělí, akorát babička mě má občas za malého kluka, což mě dost štve, protože už je mi přece jen dvanáct. Pořád mi připomíná, jak jsme si hráli, když jsem byl malý a co jsem říkal a mě to fakt moc nezajímá. Hlavně už mám jiné zájmy. Ale faktem je, že jsou strašně hodní.

 

Pak jsme měli doma spoustu různých známých. Jeden den přijeli Horáčkovi, kteří maji dva kluky a holku, Lucku, která se mi dřív líbila, ale teď byla celkem protivná. Pak zas jeden známý zpěvák z Prahy se svýma dětma. Jeho dcera hraje na akordeon, tak jsme chvíli hráli spolu, to bylo docela fajn, ona je strašně pěkná, ale o dost starší, a tak jsme si neměli moc co říct.

 

Pak jsme odletěli do Prahy, máma nás poslala s nějakým svým známým, Lubošem, který byl strašně srandovní. Na letišti nám koupil, co jsme chtěli a vždycky mávnul rukou, že to jsou jen peníze. Pak v letadle chtěl, ať ho učíme řecky a když si Artemis četla časopis s komiksem Garfielda, tak se o to strašně zajímal a říkal, že to je teda bezva čtení a že takovou literaturu si musí pořídit.

 

V Praze jsme přijeli k babičce a dědečkovi a ti nás druhý den odvezli na Seč. To je ta naše chalupa, kam jezdíme fakt rádi. Všecko je tam tak jiné, než u nás. Je tam les a obrovské mraveniště a taky ta přehrada, kde jezdíme na loďkách a koupeme se. Artemis ale zase onemocněla, jako každý rok, když přijede do Čech, ale naštěstí to netrvalo moc dlouho, tak jsem mohli jet do Bělče, kam jezdíme na takový tábor do chatiček. Už se tam docela známe s dětma, které tam jezdí, tak je to fakt fajn. Letos tam byl zas můj bratránek Viky, takže jsme si spolu docela hráli, i když on tam měl jiné kamarády a já si teda taky našel jiné.

 

Když jsme se vrátili na Seč, byla zima a pršelo. Dědeček topil v kamnech, což je pro nás v létě něco nepředstavitelného. U nás na Korfu je pořád kolem třiceti až čtyřiceti stupňů, ale já mám tohle chladno rád. Člověk se v noci nepotí a potřebuje peřinu. Večer chodíme s mojí tetou Éjou a ostatníma dětma Pod drn, to je takvá hospoda, kde si tety dávají pivo a my limonádu a nanuka nebo buřta. To se mi fakt hodně líbí. A taky je tam pingpongový stůl, takže pořád dokola hrajeme.

 

Po třech týdnech jsme se vrátili a musím říct, že mi to letos stačilo, tam je sice krásně, ale doma je prostě doma. Tady mám svoji postel, svůj polštář a deku a svoje nástroje a věci. Nevím, jak to popsat, ale nějak velký cestovatel asi nikdy nebudu. …

Pokračování příští středu..

Obrázek kreslila Agáta Lžičařová, ale protože je na prázdninách, nemohla nakreslit nový, tak dávám ten starý.