z Korfu do Prahy pres Skotsko

Cesta z Korfu do Prahy neni v zimě fakt nijak jednoduchá. Když jsem se rozhodla letět do Prahy, zjistila jsem, že nejlevnější cesta vede přes Londýn. Všimla jsem si, že kdybych tak fakt letěla, budu mít pár hodin v Londýně a tak mě napadlo napsat Williamovi, jestli by neměl čas se se mnou potkat. On reagoval okamžitě, což u něj neni nijak obyvklý a psal, ať si zkusim udělat v Británii víkend, že poletíme do Skotska do toho jeho úžasnýho sídla.

Mně to samozřejmě nadchlo, protože už jsem tam dobrejch osmnáct let nebyla, ale nevěděla jsem, co na to Takis. Ten překvapivě reagoval celkem dobře a řekl, že pokud ho to nebude nic stát, ať letim třeba na konec světa. Výborně, takže největší překážka odstraněna, myslela jsem si naivně.

Koupila jsem si tedy dva měsíce předem letenky Korfu-Londýn-Praha-Londýn-Korfu s tím, že teda budu mít víkend v Británii. Pak jsem se Williama ptala, kterej den poletíme do Skotska a na kdy a kam si mám koupit letenky. Tenkrát je měl Easyjet překvapivě za pouhejch asi 25 liber každou cestu. Super. Jenže William na to odepsal, že se mrkne a dá mi druhej den vědět a už se neozval. Bylo mi blbý ho nějak urgovat, přece jen jsem měla dost času, ale chtěla jsem mít všecko zařízený předem. A tak jsem mu sem tam napsala mail, že se těšim a jestli nechce říct nějakejm společnejm kamarádkům. On, že jo, ale o letenkách furt ani slovo. Tak jsem mu napsala, že chápu, že je děsně zaměstnanej, ale jestli bych ty letenky nemohla zařídit já, ať mi jen řekne na kdy. Žádná odpověď. Pak jsem mu asi za měsíc psala, že jsou teď za dobrý ceny, kam to mám koupit a on, že to je ok, ať se nestarám, že to zařídí. Čtrnáct dní před odletem, to už jsme byla jak na trní, mu zas něco píšu a on na to, jestli už mám letenky do Skotska!! To mě málem vomyli a napsala jsem, že ne, že furt čekám, na kdy je mám koupit. Von na to, že je koupí. Tak fajn.

Tejden před odletem jsem mu napsala, jestli by mi řekl, kdy letíme, že bych se stavila za Spoon v Londýně ve čtvrtek odpoledne, až dorazim. A to konečně zavolal. Prej jestli nechci zůstat den v Londýně a letěli bychom v pátek večer, jenže vzhledem k tomu, že je to tisíc kiláků z Londýna a já musim v nedeli ráno zase zpět, abych stihla letadlo, říkala jsem, že Londýn pro mě za mě můžu vynechat a že bych klíďo letěla třeba už hned ten večer, co dorazim nebo druhej den ráno.

William řekl, že to nějak vymyslí a ozve se a zavěsil. No, a včera mi poslal mail, ať jsem v šest odpoledne na letišti Gatwick, že v sedm letíme!! Za prvý jsme z hrůzou zjistila, že teporve ve dvě přistanu na Stanstedu, za druhé, že autobus z jednoho na druhý letiště stojí 35 liber a trvá tři hodiny, za třetí, že když to klapne, dorazim na letiště v šest a pět minut, ale nesmí se to vůbec zpozdit, za čtvrtý, že za tu letenku dal něco okolo tří set liber, takže jsem se málem nervově zhroutila.

Celou noc jsme nemohla spát. Přemejšlela jsem o tom, co udělám, když ten bus nepojede nebu bude zpožděnej, buď bych si musela vzít taxíka tak za 150 liber nebo zůstat na letišti do rána a druhej den letět do Skotska za dalších 100 liber, odtamtuď taxíkem za kdoví kolik, nebo se na to všechno vykašlat, nechat propadnout všechny lety a koupit si novej do Prahy na pátek ráno a hotovo.

Ráno jsem vstala s kruhama pod očima, narvala věci do malýho zavazadla podle rozměrů Ryan air, který mi půjčila kámoška. Ta mě taky odvezla na letiště, rozloučily jsme se a já hnedka v úvodu zjistila, že se mi ten kufr nevejde do tý mřížky na kufry, takže buď to přeskládám do jinýho zavazadla nebo zaplatim 50 liber. Zoufalá jsme volala kámošce, jestli by se stavila k jinejm kamarádům pro menší kufr a přivezla ho. Na letišti jsem to přeskládala, trošku si oddychla a nastoupila do letadla, který letí zatím na čas. Teď zrovna sedím uvnitř a je mi do breku, jak jsem nevyspalá a mám šílenej strach, že to dneska neklapne. Ale zase si říkám, že jsou mnohem horší věci na světě, takže to holt musim nějak ustát, ať se děje co se děje. Držte mi palce, ať to stihnu a nezkolabuju. Nějak mi poslední dbou to cestování nesedí. Asi příště zůstanu doma za pecí…