a Silvestr ve Skotsku

Myslím, že se Williamovi strašně líbilo, že jsem necukla a fakt utíkala.A když jsme se loučili, řekl mi, ať přijedu i se ségrou a jejím manželem na Silvestra do Skotska. Prej nám všem zaplatí cestu busem. Tenkrát byly letenky ještě pekelně drahý. Já jsem jen doufala, že jsem tomu správně rozuměla a nadšeně děkovala a slíbila, že dorazíme.

Vod týhle doby se pro mě vlastně všecko změnilo. Najednou mi bylo 16, skončil komunismus a já objevovala nový světy a strašlivě mě to bavilo. Ve škole jsem si změnila ruštinu za angličtinu a těšila se na nový období svýho života.

Rozloučila jsem se s Anglií a doufala, že tam nejsem naposled. Toogodovi a Steadmanovi mě fakticky navštívili v Praze a Sheila s Alanem mi každý Vánoce píšou přání, už skoro 20 let. Denis s Christine mě zase letos navštívili na Korfu a setkali se tam s našima. Denis našim se smíchem vyprávěl, jak jsem si před tolika lety vymyslela rodinnýho kamaráda Williama, abych mohla zůstat celou noc venku a že mě nechtěli pustit… Já na něj koukala s otevřenou pusou, protože jsem netušila, že mi celou tu dobu nevěřili, že je to pravda, a naši koukali taky a říkali, že jsem si Williama nevymyslela, protože to je jejich dobrej přítel… Takže to bylo celkem vtipný. Naštěstí nevytahovali nic o čekání před katedrálou a psaní básní za úplňku…

William dodržel, co slíbil, a my se ségrou a jejím mužem fakt vyrazili po Vánocích busem do Anglie. Pak já jela s Williamem a nějakýma dvěma jeho kámošem do Skotska autem a ségra vlakem. Cesta byla šíleně dlouhá, už ani nevim, kolik hodin, ale v autě byla sranda.

Když jsme dorazili do vesničky nedaleko Inverness, do usedlosti, kde stojí Williamův dům, málem jsem omdlela úžasem. Takhle krásný místo jsem ještě v životě neviděla. Myslím, že už jsem to tady kdysi popisovala. Je to prostě obrovskej pozemek, lesy, pár kilometrů pláže a nádhernej záliv u moře, starobylej barák, skoro hrad.

V jídelně na nás čekala večeře, kterou připravila paní Ewans, správcová, která tam se svým mužem žije už několik desítek let.

Ta nám taky každodenně chystala snídaně s vajíčkama, black pudingem, rajčatama, toastama, marmitem, houbičkama a prostě vším, co k pravý anglický snídani patří.

Večer jsme sedávali u krbu, popíjeli víno nebo whisky, povídali si, hráli na kytaru a zpívali nebo poslouchali Oliviera, geniálního pianistu, kterej nám sem tam něco hrával. Přes den jsem se procházeli kolem moře nebo v lese a odpoledne si četli nebo měli malou siestu.

William se mnou pořád laškoval a já měla dojem, že mě má čím dál tím radši. Stejnej dojem měla i moje ségra, ale v tu dobu pro mě byl William prostě jen skvělej člověk, nic víc a nic míň. A taky starej.. vo celejch 17 let.

Na Silvestra nám dovolil si pozvat naše kamarády Čechy z Glasgow, jejichž rodiče byli nucený emigrovat, a pak ještě jednoho skotskýho kamaráda mýho švagra, asi 300 kilovýho Neila.

A tenhle Silvestr byl tak úžasnej, že už ho nikdy nic nepřekonalo. A proto už posledních několik let Silvestra neslavim. Žádnej se vod tý doby tak nevyvedl. Tenhle byl prostě dokonalej….