pár krušnejch chvilek, kterejch jsem se docela obávala

Tak maminka dorazila už v sobotu, protože sehnala super levnou letenku, a zůstane tu celkem tejden.

Když jsem ji vyzvedla na letišti, tvářila se trošku přísně, ale její chmury se rychle rozehnaly, jakmile jsme si začaly povídat. My spolu máme hrozně hezkej vztah, můžeme spolu proklábosit celý hodiny. Na Takise se mě moc nevyptávala, tak jsem začala já, abychom nechodily kolem horký kaše. Pěla jsem na něj děsný ódy a slíbila jí, že je co nejříve seznámim.

K seznámení ale došlo ještě dřív, než jsem čekala. Odpoledne jsem totiž maminku vytáhla na procházku Kerkyrou a Takis se kolem nás prohnal na motorce. Když nás uviděl, zastavil, dal mi pusu a mamince řekl česky:"Ahoj maminko.." Ta málem upadla do mdlob, ale nakonec to ustála a slušně, i když dost odměřeně, se s nim pozdravila.

S Takisem jsme se dohodli, že se večer sejdeme všichni v jedný hospůdce v přístavu.

Večer jsme teda vyrazily a Takis už tam seděl s Nikem, kterej vypadá fakt jako cikánskej baron. Má hustej černej knír a je šíleně opálenej a takovej mohutnej, takže vedle něj Takis vypadá jako děcko. Takis si ho vzal asi na posilu, aby mamince nečelil sám, což bylo docela legrační. Nikos hulil jedo cigáro za druhým a Takis, ač nekuřák, vykouřil snad deset Nikovejch cigaretet, jak byl nervozní, takže maminka jen nelibě zaznamenávala dva muže v oblacích dýmu.

Objednali jsme si víno a začali si všichni povídat. Maminka se pořád ještě tvářila, jakoby snědla hodně kyselej citron, ale postupně tak trošku roztávala a dokonce se i párkrát zasmála, když Nikos vybalil nějakou vtipnou historku a pak ji pořád objímal a líbal na tvář.

Včera nás Takis vzal obě autem na takovou projížďku po ostrově, která byla nádherná. Faktem je, že Korfu prostě musí okouzlit každýho. A koho neokouzlí, tak je buď slepej nebo blbej. Jeli jsme na několik nádhernejch vyhlídek a koupali se v moři, fakt báječný. Na večer jsme byli domluvený, že pojedem do restaurace na nedalekej ostrůvek Vidos, kam jezdí každou hodinku taková rybářská bárka.

Už po cestě tam začaly bejt docela velký vlny a foukat vítr a když jsme snědli předkrm, začalo šíleně hřmít a lítat blesky nad mořem. Celkovej pohled ve tmě na osvětlenou Kerkyru za bouře byl prostě tak úžasnej, že se to skoro ani popsat nedá. Jenže po chvilce přilítl kapitán tý lodi a začal všechny lidi z restaurace nahánět, že musej všichni odjet, že se žene dost velká bouřka a pak už se nebude dát odplout. Takže jsme rychle zaplatili, naskákali na loďku a po cestě zpět se strhl takovej liják, že jsem nestačila koukat.

Samozřejmě jsme všichni zmokli až na kost a protože Takisovi bylo docela blbě, asi na něj něco leze, rozloučili jsme se a já s maminkou odjela domů.

Celou dobu vlastně nic moc nekomentovala, takže jsem se jí bála zeptat, jak se jí Takis líbí. Až dneska ráno u snídaně pronesla:"Víš, Sonji, já jsem ti sem toho Takise přijela rozmluvit, ale jak vidim, už je asi pozdě, viď…." Na což se nedalo než přikejvnout….