a jedna prekérní situace

Tak jsem v úterý odchytla Elefteriu a prosila ji, jestli by šlo něco udělat s tím psem. Ona se na mě tak zvláštně podívala a řekla, co bych si jako představovala, jestli psa maj kvůli mě zabít či co. A že nemám chodit tak pozdě domů. To mě docela naštvalo, protože tady snad nejsem v internátu a domů si můžu chodit kdy chci, ne? Tak jsem jen řekla, že mi pes zašpinil uniformu a roztrhl sukni, ale bylo to jak házení hrachu na zeď.

O něco později jsem potkala Jorgose a ten mi zase řekl, že Rex je děsně hodnej a že by nikomu nikdy neublížil a že přece neví, kdy se vracim z práce, takže ho nemůže přece držet furt pod zámkem. Ach jo, tak fakt nevim, jak to nakonec vyřešim.

Monika, moje rakouská sousedka, je docela fajn až na to, že jak je v pokročilým věku, snaží se neustále sehnat nějakýho chlapa. U Řeků jí to nějak asi neklape, tak pořád sedí na internetu a sjíždí veškerý seznamky a vždycky přijde s nějakým novým objevem. Tuhle říkala, že jí psal nějakej řidič kamionu, kterej má 5 dětí ze 3 manželství, je zrovna na podpoře, ale rád by za ní přijel na dovolenou. Tak jsme se docela nasmály. Monika je děsná snobka a chce někoho, kdo by jí nosil květiny, zval na luxusní večeře a bydlel odděleně, aby mu nemusela prát a vařit.

V úterý večer jsem šla nakonec s těma dvěma animátorama, co jsem se s nima tuhle seznámila, na jakousi diskotéku. Pro mě to bylo snad poprvé v životě, já na takovýhle akce nejsem vůbec stavěná. Pro mě je tam děsnej hluk a jak neumim tančit, tak mi zbejvá jen pít a to mě bez povídání si s někým moc nebaví. Kluci tančili jako o život a já jsem seděla a pozorovala ty lidi kolem a vlastně se nakonec přece jen docela bavila právě tim koukánim se kolem sebe. Asi ve dvě ráno už jsem toho měla dost a řekla jsem klukům, že se jedu někam vykoupat /noční koupání v moři je naprosto senzační/ a pak že jedu domů. Oni řekli, že jedou se mnou, tak jsme se sebrali a já furt uvažovala, kam jet, aby to nebylo pak moc daleko od mýho domova. Takže jsem zajela pod Kaiser´s bridge, což je takoý molo pod zámečkem Achillion, ale je tam děsně úzká silnice, takže jsem zajela jako na tu pláž a auto mi zapadlo do písku a už jsem ho odtamtud nemohla dostat.

Docela průšvih, vůbec jsme ho ve třech prostě nemohli vyndat. Nakonec jsme se přestali snažit, šli jsme se vykoupat a všichni tři přespali v autě. Ráno nás probudilo sluníčko, který pálilo jako čert a na pláž se začali trousit lidi, tak jsme si vyhlídli dva takový fakt namakaný Němce a poprosili je o pomoc. Takže nám auto pomohli nadzvednout a mě se podařilo vyjet. Uff, docela mi spadl kámen ze srdce. Pak jsem kluky zavezla do města k jejich autu a rozloučili jsme se. Myslím, že už s nima nikam nepůjdu, jsou to takový lehce pubertální paka. Žádná velká zábava s nima teda neni. Ale aspoň mě v tom nenechali samotnou, to zas oceňuju.

Každopádně jsem ale ráno přišla pozdě do hotelů, kde na mě lidi čekali půl hodiny a když jsem celá uřícená dorazila, koukali se významně na hodinky a říkali, že prej mám pít míň ouza. Tak jsem jen přikejvla, i když já ouzo nepiju, protože po něm děsně bolí hlava, to už mám vyzkoušený, ale vysvětlujte těm lidem tuhle historku. To by si mysleli, že jsem buď magor nebo si vymejšlim a obojí by mi bylo nepříjemný.

Jak jsem byla nevyspalá, tak jsme měla docela problé se řízením, ale naštěstí jsem skončila asi ve tři odpoledne a pak to šla dospat.