bydlení furt nemám, ale zrovna teď mi to moc neva…

Tak teda nevim nevim, ale Alvaro se furt nějak vykrucuje, takže ještě pořád bydlim v hotelu. Prej snad zejtra, tak to jsem fakt zvědavá…

Ale stala se mi dobrá historka. Nedávno jsem se pařila ve svý uniformě na letišti, letadlo mělo dvě hodiny zpoždění a já jako naschvál neměla s sebou nic ke čtení. Bylo šílený vedro a mě po celým těle pomalu stejkaly potůčky vařícího potu. V tu chvíli jsem ke svý nemalý radosti zahlídla známou tvář. „Jurgen?“ Zavolala jsem překvapeně. Muž ve tředních letech se na mě pátravě zadíval, zkoumavým pohledem si mě chvilku prohlížel a pak mu to došlo:“Sonjo!“ objal mě.

S Juergenem jsem se seznámila loni v Egyptě a měla s nim zajímavej zážitek http://sonja.ostrovanka.cz/681711-nektery-egyptani-nejsou-tak-prima.php, kterej popisuju v loňskejch příhodách. Docela jsem se těšila, že spolu půjdem někam na drink, ale Jurgen absolutně neprojevil zájem pokračovat v naší přerušený egyptský konverzaci. Takže to vlastně je nafoukanej floutek.

O den později jsem na letišti potkala Ursullu, což je Maďarka, která v zimě stejně jako já pracovala na Tenerife.Ursulla mi hned oznámila, že to tu nemůže vydržet a tak podala výpověď a jede příští tejden domů. Trošku jsem jí zazáviděla její odhodlání, ale pak jsem tuhle myšlenku zas rychle zahnala. S dojetím jsme se rozloučily.

Naštěstí ale do hotelu, kde bydlim, přijela partička Čechů. Zvlášť dva chlápci jsou fakt super. Jsou tu spolu na dovolený a je s nima strašná sranda. Jeden je jako Mirek Dušín a druhej jako Štětináč. Tak jsem jim řekla, že jsem Haha Bimbi. Mirek je strašně poctivej, vysokej chlápek okolo čtyřicítky, zásadně se vyhejbá hrubším výrazům, takže jeho slovní zásoba sestává hlavně z výrazů jako Karamba nebo U jóviše. Jeho kámoš je asi ve stejným věku. Obtloustlej malej mužík, prsíčka mu přetejkaj skoro až k pupíku, ostřejšíma slovama moc nešetří. Hnedka jsme si padli do oka a skamarádili se. Oba chlápci mě překecali, abych roznesla mezi třiceti Čechama, který tu jsou na dovolený a nejde jim do hlavy, co tu dělaj dva chlápci spolu, že zájezd vyhráli s Vitanou. Vymysleli jsme teda báječnou historku, že Mirek je jeřábník /ve skutečnosti architekt/ a Štětináč kopáč /jinak šéf finančáku/ a zatimco jejich kámoši z práce chodili o polední pauze na pivo, tihle dva sedávali v hangáru, vařili si instantní polívky, vystřihovali slepičky z obalů a posílali do soutěže Vitany. No a teď tu seděj a užívaj si. Tohle samozřejmě všechny dost namíchlo, protože oni si na svoji dovolenou museli vydělat a tady seděj nějaký dělníci a maj to zadarmo.

Pak se nám podařilo pěkně vytočit jednoho českýho podnikatele, když mu chlapi naznačili, že tahle dovolená za dvanáct tisíc, to že jsou vyloženě vyhozený prachy. Celá tahle skupina je tu totiž za speciální cenu 30 tisíc na osobu, takže byl hnedka oheň na střeše a chuděrka jejich česká delegátka jim asi měla co vysvětlovat. Když jsem jí to ale potom vyprávěla, strašně se tomu smála.

Znenadání se ale v hotelu objevila další mužská dvojice. Byli to chlapi odněkud od Ostravy a už ráno začínali svůj den kelímkama s pivem, takže sem tam neopomněli pár hrubejch slov na adresu ostatních spoluturistů. Mirek se Štětináčem se s nima okamžitě spřátelili a začali škodit ve čtyřech.

Ostraváci měli docela vtipnou historku z předešlýho dne, když na ně někdy kolem druhý ráno čekala před pokojem nějaká Češka, starší dáma, která měla za to, že to jsou Němci a žádala je, aby vypli klimatizaci ve svým pokoji, protože ta ruší jejího muže při spaní. Jenže na ně spustila česky takhle: “ Ty zrůdo jedna vožralá německá, okamžitě vypni tu klimatizaci, nebo ti dám po čuni.“ Tak to aspoň Ostraváci interpretovali a dodali, že se jim stalo poprvý v životě, že by jim nějaká baba chtěla dát po čuni. Jenže oni, jak byli na mol, tak se vůbec nezmohli na jiný slovo, než:“Brnk!“

A bába na to:“Já ti dám brnk ty sviňo německá, to uvidíš,“ a zavřela se ve svým pokojíku.

Nicméně slovo Brnk se strašně ujalo a zažili jsme s nim hodně legrace. Třeba jsme šli tuhle do jednoho baru v Juan Doliu a tam se schází ryze německá společnost. Chvilku nás poslouchala skupinka Němců a pak se ptali, jakým jazykem se bavíme. Tak jsme říkali, že česky a jeden hned začal říkat, že zná nejsprostšíčeský slovo a začal křičet:“Do prrrrde…“. Já se na něj tak chladně koukala a říkám mu:“To znáš teda úplný houby, tohle neni vůbec nejsprostší český slovo. To úplně nejhorší, ale to už je fakt na kudlu, je totiž slovo Brnk…“ On jen udiveně opakoval:“Brrrrnk?“ Vod tý doby je tohle slovo snad nejpoužívanějším slovem tady v Juan Doliu.

A já jsem ráda, že se tu mám konečně s kým bavit. Je zajímavý, že až teď si snad poprvý v životě konečně připadám jako Češka a uvažuju, že bych stejně raději pracovala s Čechama. Asi zkusim obeslat nějaký český cestovky. S Anglánama si člověk moc srandy neužije.