V Santa Cruz de Tenerife /úplně výjimečně i s fotkama/

Karneval byl fakt parádní. V pátek jsme se domluvili se spoužákama z kurzu, že půjdeme místo školy na karneval do Santa Cruz. Nejdřív jsme jeli k Tatjaně a Rolandovi, to je jeden francouzskej pár, domů. Tam jsme si dali růžový víno, všichni jsme se převlíkli a namalovali a vyrazili jsme Rolandovým minibusem na akci.

V Santa Cruz bylo úplně narváno, fakt hlava na hlavě. Takovýhle výborný převleky jsem fakt v životě neviděla. Ti Kanářani si s tím dávaj ohromnou práci. Obrovský alegorický vozy, na nich načančaný polonahý ženský v nádhernejch barevnejch oblečcích, z každýho vozu vyhrávala strašně hlasitá muzika a vyhazovaly se různý věci, třeba lízátka pro děti, bonbony a tak. V ulicích byli všichni nastrojený, v převlecích, fakt bombastický.

Já jsem si koupila červenou kudrnatou paruku a vzala  si na sebe takový šílený starý šaty s kytičkama a pod to proužkatý tričko a namalovala si obličej na červeno, jenže pak, když jsem viděla, jakou práci si s těma převlekama dali spolužáci, tak jsem se trošku styděla, že jsem to vodflákla.

V hlavním městě jsme se snažili všichni držet pohromadě, ale ztratili jsme se asi během prvních deseti minut, takže nakonec jsem vzdala hledání kohokoliv, protože tam byl strašnej rachot a mumraj a abslutně nemělo cenu se hledat. Tak jsem si koupila ve stánku pivo a procházela se sama městem a pozorovala ty úžasný výjevy. Lidi na ulicích tančili a dováděli, každej se bavil s každým, atmosféra úplně báječná. Do toho všeho mi několikrát volal Albert, jehož volání jsem slyšela asi až na pošestý, že je v Santa Cruz, protože se přijel podívat na karneval a jestli se sejdem. On je šílenej. Sice mi říkal, když jsem za nim byla na Gran Canarii, že přijede, ale já jsem to nebrala vážně a myslela si, že si dělá srandu. Nedělal.

Měli jsme docela problém se najít, ale nakonec to klaplo a já měla strašnou radost, že se o tenhle zážitek mám s kým podělit.

Albert měl taky docela dobrej kostým a paruku a tak jsme chodili ulicema, tancovali a blbli a strašně si to užívali.

Asi v jednu v noci jsme potkali jednu ženskou z Puerta, která se chystala domů, tak nás vzala taky, to jsme měli fakt kliku.

Albert řekl, že se může zdržet jen do soboty večera a tak jsme se rozhodli, že tu noc trošku protáhneme. V Puertu jsem ho vzala do Tejas Verdes, to je ta hospoda, kde jsem občas zpívala, ale kde jsem se na Silvestra pohádala s těma majitelema. Jenže oni se pak omlouvali a furt mě lákali, ať tam zase začnu chodit a tak jsem tam vzala Alberta. Starý muzikanti tam mastili ty svoje španělský balady a já jsem měla fakt chuť si s nima zase po dlouhý době zazpívat, což jsem nakonec v narvaný hospodě uskutečnila.

Pak jsme se ještě asi do půl pátý do rána procházeli po Puertu a Albert byl úplně nadšenej a říkal, že by hned svůj ostrov vyměnil za tenhle můj.

V sobotu jsme byli docela tuhý, já jsem nechala Alberta spát a šla na pár hodin do práce a když jsem přijela zpátky, vyrazili jsme do Lago Martianez, to jsou tady v Puertu takový krásný bazény s mořskou vodou. A tam jsme seděli, kecali, jedli a pili a měli se úplně skvěle. Když jsem pak k večeru Alberta vezla na letiště, bylo mi fakt líto, že vodjíždí. Vůbec nevim, jestli ho ještě někdy v životě uvidim. Příští víkend totiž jedu ještě na další ostrovy a pak už to tu definitivně balim.