a snad skončily návštěvy

S Martinem to bylo na jednu stranu strašně fajn. Chodili jsme pořád někam jíst a seděli v různejch bodegách u moře, pojídali krevety, malý kanárský brambůrky ve slupce, pili hektolitry vína a bylo nám spolu fakt dobře.

Jeden den jsme vyrazili do Santa Cruz, hlavního města, a koupili si oba kolečkový brusle a jezdili na promenádě kolem přístavu. To bylo fakt úžasný a domluvili jsme se, že se co nejdříve sejdeme v Paříži, kterou projedeme na bruslích společně.

Taky nás na pláži furt odchytávali lidi, který nám chtěli nabízet Time-share, což je taková drahá kulišárna. V zásadě jde vo to, že se odchytne pár a pod slibem nějaký výhry se přivleče do nějakýho baráku. Tam už si je převezme reprezentant, kterej je provádí domem a hučí co nich třeba 5 hodin, jak výhodnou koupi poříděj, když teď podepíšou smlouvu na 1 týden v roce na ubytování v tomhle baráku a to na dobu nekonečnou. Takže člověk vyplázne třeba 150 000 eur, aby měl kam jezdit na dovolenou na tejden rok co rok, ten byt neni jeho, ale vystřídá se tam dalších padesát lidí, který přijedou po něm nebo před nim. Dá se to i měnit za jiný destinace a tak, ale prostě za všecko se platí strašnejch peněz, takže v konečný fázi je to dražší než jakákoliv luxusní dovolená s cestovkou.

Ti lidi, co takhle na pláži odchytávaj ostatní, dostanou za každou přivedenou oběť nějaký prachy. A my se seznámili s Frankem, což byl takovej sympatickej Dán, kterej nám to řekl na rovinu, že za to dostane prachy a jestli bychom tam šli, že dostanem flašku šampaňskýho. A tak jsme s Martinem šli. Když zjistili, že nejsme manželé a že já jsem z Prahy, tak nejdřív tvrdili, že nemaj volnýho reprezentanta, ale my jsme řekli, že si ho musej sehnat, protože nás to zajímá a chceme se v nejbližší době vzít a tak nás fakt pak asi dvě hodiny provázeli a bušili do nás nějaký informace, ale moc se nesnažili, protože nás podle mýho prokoukli. My jsme si z nich s Martinem neustále dělali srandu. Nakonec jsme žádný šampaňský nedostali, ale Frank prej dostal svoji odměnu. Tak aspoň něco.

Na druhou stranu to ale bylo s Martinem trošku těžký, protože jak se zdá, je do mě ještě pořád hodně zamilovanej, ne-li víc, než předtim a chtěl by, abychom se zase dali dohromady a to já prostě nechci, protože mě to s nim takhle baví vo hodně víc. Celou tu situaci jsme probírali do nekonečna a já mu asi moc natvrdo řekla, co by mi na něm jako na partnerovi vadilo a jeho se to asi docela dost dotklo…. No, ale nakonec jsme se včera hezky rozloučili, já ho vodvezla na letiště a začala plánovat a organizovat svoje zbylý dny tady na Tenerife.

Jednak jsem se rozhodla, že bych ještě narychlo chtěla vidět ostatní ostrovy, takže za pomoci Lucky, mojí český kolegyně, jsem se po skypu seznámila s jejíma kolegama na Fuerteventuře a Lanzarote, kam vyrazim hned teď o víkendu a můžu u těch lidí bydlet.

No a taky se mi po roce ozval Albert, to je Němec, se kterým jsem se seznámila loni v Egyptě. Dělal tam ředitele jednoho hotelu a až na to, že mi neustále dělal neslušný návrhy, byl hrozně fajn. Říkal, že se přestěhoval na Gran Canarii a dělá teď v nějakým hotelu tam, /má smlouvu na dva roky/ a jestli bych za nim nepřijela, takže to zkusím ten víkend potom.

Rozhodně tu ale chci bejt na karneval, kterej je tady po Riu největší a nejslavnější na světě a všichni říkaj, že je fakt úžasnej. Vrcholit bude někdy okolo 28.2., takže to bych měla stíhat.

Jsem hrozně unavená a vyčerpaná ze všech návštěv a začíná mě bolet v krku. Snad to přežiju a budu zase v pohodě. Zejtra se totiž chystám se svejma anglickejma turistama na výlet na malej ostrov Gomera.