..a jedna těžko uvěřitelná historka /klasicky/

Každý ráno chodim na snídani do El Nida. To je taková malá hospůdka s pár stolečkama venku a pár vevnitř kousek od Plaza del Charco v centru města, asi 5 minut pěšky vod mýho bytu. Ráda se tam stavuju, protože tam vždycky potkám někoho zajímavýho. Dám si svý café cortado con leche a toast se šunkou a sýrem, přečtu si noviny a pak se chystám do práce. Nějak nerada snídám sama, nevim proč.

Tam jsem se taky před nedávnem seznámila s Maxem, s tím Švýcarem, co jsem ho minulou neděli potkala náhodou v kostele a pak se s nim zmastila bílým rumem. Max tam tenkrát seděl ještě s jednim Švýcarem, Martinem, kterýho jsem předevčírem při snídani znovu potkala a von mě horlivě zdravil. Chvíli jsme se spolu bavili německy a on mi přišel jako dost děsnej, ale na druhou stranu dost zajímavej týpek, tak jsem souhlasila, když se mě ptal, jestli bych druhej den s nim nešla na večeři.

Mezitim, když jsem si šla domů pro věci do práce, jsem potkala nějakýho chlápka z Chille na ulici, kterej mlel něco španělsky a já mu, kromě toho, odkud je, houby rozuměla, ale pak jsem pochopila, že chce peníze, že prej ho vokradli a ukazoval mi knihu se svojí fotkou, kterou napsal a sliboval svatosvatě, že mi prachy Maňana vrátí. Dala jsem mu všechno, co jsem u sebe měla, asi 20 Eur a von strašně děkoval a dušoval se, že to přinese, ale ani si nevyžádal můj telefon ani adresu a rychle zmizel. Tak doufám, že mi taky někdo dá prachy, až budu psát knihu. Umění se musí podporovat. A já jsem naučená vod táty, že peníze se půjčovat nemaj. Buď dáš míň, než chce člověk půjčit, ale už to nechceš zpět, pokud teda můžeš, nebo nepůjčuj, pak budeš akorát zklamanej/naštvaná…

No, ale zpátky k Martinovi. Druhej den jsme teda šli do takový restaurace a von mi začal vyprávět svůj životní příběh kriminálníka. Jasný, na kriminálníka fakt vypadá. Celej potetovanej, kníra, mluví s příšerným švýcarským přízvukem a vykouří zhruba dvacet cigaret za hodinu a naleje do sebe litr vodky během chvilky, ale je to docela nešťastník:

Je mu asi 49 let /ale i po tom všem vypadá maximálně na 40/ a ve vězení strávil s přestávkama zhruba dvacet let.

Když mu byly 4 roky, rodiče /asi pěkný šmejdi/ ho šoupli do domova pro těžce zvladatelný děti. Po domovech a různejch zařízeních vyrůstal asi do svejch dvaceti s tím, že svý rodiče viděl tak jednou za rok. Když mu bylo asi 22, ocitl se /už poněkolikátý/ ve vazbě, protože podle svejch slov sem tam něco vzal-jako každej, pak vodjel do Hamburku, kde chtěl nasednout na loď a jet někam daleko.

Jenže tam potkal kluka, jehož rodiče byli strašně bohatý, takže furt chodili za děvkama a utráceli tejdně prej kolem 15 000 marek. Jednou ale rodiče utáhli kohoutek a bylo po legraci. Kámoš mu dal 5000 na rozloučenou a zmizel.

Martin vodešel do hospody, začal strašně pít a zmlátil nesympatickýho hospodskýho tak, že ho zabil…Dostal 6 let.

Pak se oženil s jednou Jugoslávkou, která potřebovala papíry. Jenže ta ho šíleně využívala, tak se chtěl rozvést, ale ona nechtěla. Tak odešel, všechno jí nechal a seznámil se s nějakou bordel dámou, u který skončil na sedm let a která ho živila. Pak ho ale chytli, že neplatí výživný manželce a tak šel zas na půl roku sedět. Pak se zas oženil s nějakou Kurdkou /tentokrát prej z lásky-měla nádherný nohy…/, jenže tam mu strašně zahejbala, tak zmlátil jejího amanta a potom šel, vybral si z banky všechny prachy, co měl a užíval si v Curychu.

Mezitim ho ale chytli a dostal dva roky za zmlácení toho chlapa a když vyšel ven, začal prodávat drogy a sám si začal píchat.

Mezitím zas párkrát vězení a nakonec se dostal i z drog a ze všeho, založil si svoji firmu na Tenerife, kde už se desátej rok skrejvá pod falešnejma papírama a doufá, že tam dožije, protože ve Švýcarsku by ho prej znovu zavřeli.

Ufff…. musela jsem si odskočit a tak jsem si na místě nechala kabelku, aby si nemyslel, že se ho bojim a zdrhám. Jenže Martin na mě zavolal:"Hej, Sonjo, nikdy si nenechávej kabelku u cizích lidí, nikdy nevíš, co všechno ti můžou vzít." A podal mi ji, což mi v souvislosti s jeho životní story přišlo jako dobrej vtip…. Ach jo, asi si tady docela dost zahrávám.