z Tuniska

Tak kromě toho, že mě strašně balí Milan, ten slovinskej průvodce, se děje pořád strašně moc věcí. Například mi volal William, můj anglickej mecenáš a moje životní láska, že by mě kdyžtak přijel teď o víkendu navštívit! Já jsem málem upadla, nevim vůbec, co si o tom mám myslet. Na jednu stranu se strašně těšim, na druhou asi budu muset odložit randění s Milanem, kterej je vážně dost dobrej týpek. Tak uvidíme, budu pravidelně informovat.

V pondělí jsem byla v čistírně- Nettoayage vitte et bien , aby mi vyčistili uniformu. Druhej den jsem si pro ni přišla a koukám jako vrána, ale na tý uniformě chyběly všechny knoflíky!!! Tak jim říkám, že to snad nemyslej vážně a oni na to s ledovým klidem, že co jako maj dělat, když knoflíky upadly! Já říkám, že mi je musej nahradit, tak oni vemou uniformu a  prej ať přijdu další den. Další den ale tu uniformu nemohli vůbec najít!!! Tak jsem tam byla dneska, že jako ztropim povyk, ale pani už si mě pamatovala, tak mi podává uniformu- a já se opět nestačim divit-všude jsou přišitý obrovský bílý knoflíky, který jsou ale větší než knoflíkový dírky!!! Nezmohla jsem se ani na scénu, jen jsem jim ukazovala, že knoflík neproleze dírkou a že to chci mít okamžitě předělaný, jenže zejtra je pátek, což je muslimská neděle, takže to na moc brzy nevidim.

Ve středu jsem byla s Monikou za naší českou kolegyní Zdenou, o který už jsem se tu zmiňovala. Je to taková hektická žena se strašně dobrým srdcem, která, pokud nemá problémy, tak si je sama vyrobí.

Byly jsme nakupovat v Sousse, Zdena měla jít totiž na svatbu nějakýho významnýho politika, tak si potřebovala koupit nějakou blůzu. Přijdem do krámu, vona si furt nemůže vybrat, přehrabuje se v těch hadrech a nevrle odbejvá prodavačky. Nakonec si kupuje halenku s upadnutým knoflíkem, kterej strčí do kapsy, že si ho jako doma přišije. Pokladní ale spí na kase. Zdena se ho nervozně ironicky prá, jestli jako spí a von odpoví, že ano! Zdena na něj podrážděně, že si siestu má dělat doma a ne v krámě. Pokladní na to, že je v krámě doma a že tu i spí a na důkaz toho si dá hlavu do dlaní a usne na pultě.

Zdena už pěkně naštvaně do něj dloubá prstem, aby ho vzbudila a ptá se, jestli vůbec bude platit. Sto let stará kasa zadrnčí a pokladní vezme peníze, dá si hlavu do dlaní a usne. Zdena pění a my s Monikou se prohejbáme v pase smíchy. Je vážně skvělá, tahle Zdena.

Monika se docela zaučuje. Tuhle mi přišla říct, že jejímu klientovi sežral bankomat kartu a že ji prosil, ať s nim jde do banky to vyřídit, jenže ona francouzsky fakt skoro neumí, ale odvážně šla a řekla tam / a přitom názorně předváděla/: „Le bancomat a mange la carte de mon client.." A dělala, že si cpe kartu do pusy a polyká ji. A nějakej úředník pochopil, šel do bankomatu a vyndal kartu a bylo. Klient byl prej nadšenej a na Moniku se chystá napsat pochvalu do cestovní kanceláře.