mezi tisícema

Rozlučka s Monikou byla celkem velkolepá. Slíbila jsem jí udělat party na svý úžasný terase a každýmu jsme řekly, ať udělá něco k jídlu a přinese něco k pití, takže u nás bylo docela veselo. Sešla se u nás docela dobrá skvadra nejrůznějších národností-dva Slovinci, co tu dělaj delegáty-Milan a Dušan /Milan je strašně pěknej a sympatickej kluk/, Tunisan Ahmed, Holanďan Jeroen, Srb Saša, Češky  Petra a Zdena, Maďar Laszlo a pár dalších, který jsem ani neznala a který si Monika ke mě pozvala. Pravda, některý mi docela lezli na nervy a jak se opíjeli, bála jsem se, aby na mě v Medině nezavolali policajty, tady to s tím pitím je přece jen docela přísný. A tak jsme grilovali na terase a já pak po půlnoci navrhla, že bychom mohli jít ještě do British baru, kam vobčas chodíme a naštěstí se toho všichni chytli, takže jsem je dostala aspoň z domu pryč.

Ten Slovinec Milan se celej večer bavil furt se mnou a zdá se mi, že docela laškuje, jenže já jsem tak strašně citově zmatená a vykolejená, že se prostě nějak nechytám. I když přiznávám, že mě jeho pozornost fakt těší.

Do toho mi furt volá ten Angličan, zpěvák, co jsem se s ním seznámila před vodjezdem v Praze, Andrew. Strašně chce za mnou přijet, jenže já tady fakt nějak nikoho nechci. Jsem sobecká? Nevim. Píše mi strašně krásný maily a zprávy do mobilu a já nějak tak na něj sice docela myslim, ale asi ne tak, jak si von představuje, takže to zatím nechávám plavat a uvidíme…

Je strašný vedro. V noci skoro nemůžu spát a tak chodim před spanim do kavárny v Medině, kde slyšim jen šumění moře, piju mátovej čaj a kouřim vodní dýmku. Jsem tam jediná ženská, ale to je mi celkem fuk. Strašně dobře se tam chytá inspirace a je tam taková dobrá atmosféra, že mi ani nechybí to, že tam neni nikdo se mnou. Teda většinou. Protože sem tam tam někoho s sebou vezmu a všichni jsou zo toho úplně nadšený.

Pak jdu vždycky domů kolem jasmínovýho keře, kterej nádherně voní. Tady choděj všude takový malý Tunisánci a prodávaj za pár šupů takový malý paličky spletený z jasmínovejch kvítků a já s to vod nich vždycky kupuju, protože to nádherně voní. Myslim, že vůně jasmínu už mi bude napořád připomínat Tunisko a volání muezínů z mešity.

Doma si pak většinou sednu ven na terasu a pouštim si písničky. Teď mě zrovna uchvátila úžasná arabská zpěvačka Fairuz. Je to teda šíleně orientální muzika, ale mě se sem do tohohle prostředí strašně hodí, takže jsem si koupila cédéčko a sjíždim ho furt dokola.

Právě jsem si nalila skleničku červenýho vína a přemejšlim vo tom, jestli já vlastně mezi tolika známejma, se kterejma se kamarádim, nejsem přece jen strašně sama… Ach jo. Asi se mi bude po Monice fakt stejskat.