s kuskusem a se vším všudy

Zdena mi fakt hodně pomohla a ukázala spoustu důležitejch a zajímavejch věcí. Akorát ona je tak trošku blázen. Všechno bere strašně vážně a klientům při schůzkách třeba půlhodiny vypráví, jak mají jíst tuniskej národní předkrm-brick-což je taková smažená placka vevnitř s tekutým vajíčkem, a že když to rozkousnou, tak si nemaj potřísnit halenku tim vejcem. Neo že když si naberou na chleba pálivou pastu harrisu, tak se možná zakuckaj. Fakt má vobčas hlášky… Jinak je hrozně hodná, taková dost razantní, nosí úplně šílenej drdol z odbarvenejch blond vlasů, takže zezadu vypadá, jako by na hlavě měla žlutou cukrovou vatu. Když jsem jí ale řekla, že chci bydlet sama, odpověděla mi, že jsem se zbláznila. Ona sama už asi deset let bydlí v jednom hotelu a přijde mi, že jí to tak taky vyhovuje. Ona prostě svoje stáří zasvětila cestovnímu ruchu a tak se jí směju, že až ji tu jednou pochovaj, tak ji otočej hlavou jako muslima, ale místo k Mekce bude směřovat její hlava do její mateřský cestovky v Praze.

 Rozhodla jsem se teda rozhodit sítě kvůli tomu ubytku a první zašla do místní agentury, se kterou tu spolupracujeme. Tam mě vod začátku balí takovej hnusnej slizkej Tunisan Ali, kterej tam dělá šéfa a ten mi rovnou řekl, že něco takovýho nepřipadá v úvahu, že je to nebezpečný, ale že bychom mohli vyrazit spolu na večeři a promluvit si o tom. Tak to teda tůůůdle, hnus jeden.

Mezitím jsem potkala v Hammametu znovu ty emigrovaný Poláky, který se ke mě strašně hlásili a prej ať s nima jdu za Mohammedem. A tak jsem šla. Byla jsem strašně zvědavá, jak to může vypadat u někoho doma.

 Mohammed bydlí s rodičema na okraji starýho města v přízemním baráčku, kde je ale jen maličká kuchyňka a jedna ložnice, jinak se žije v podstatě celoročně na dvoře, kde je mnohem víc místa. Tam byl taky už nachystanej stůl s igelitovým ubrusem, na kterým stála obrovská mísa s kuskusem a nějakým masem a zeleninou. Mohammedova rodina mě strašně dobře přijala, hned mi přinesli talíř a skleničku /jsou strašně věřící, takže jsme celej večer pili kolu a limonády-blebleble/ a naložili mi horu kuskusu na talíř. Bylo to zajímavý, akorát mi teda moc nechutná jehněčí maso, to jsem nenápadně podstrčila Michalovi, ale celkově jako zážitek to bylo fakt nepřekonatelný. Bylo zajímavý pozorovat, jak se spolu lidi dokážou domluvit i přes rozdíl řeči, kultury a barvy pleti. Mohammed umí trošku německy, takže se snažil překládat, ale jeho rodiče uměj opravdu jen arabsky, takže s nima se nešlo domluvit skoro vůbec. Ale mezi tou polsko-česko-německo-francouzsko-arabskou hatmatilkou se neztratila přátelská atmosféra večera a to bylo fakt strašně důležitý.

Mohammed mi řekl, že mi možná sežene nějaký bydlení a vůbec nic za to nechce, což je tady dost velkej nezvyk, ale Magda a její rodina mě ujistili, že se nemusim bát a můžu to brát vážně, protože Mohammed je prej fakt naprosto úžasnej člověk, kterýmu se dá stoprocentně věřit.

 Jestli se to fakt povede, tak pak už mi ke štěstí fakt nechybí vůbec nic!!