první zprávy

Běh událostí je tak šíleně rychlej, že zase vůbec nestíhám psát a ani vlastně nevim, kde začít. Loučení s Andym bylo docela romantický, ale já byla myšlenkama už úplně pryč a prostě ve vztahy na dálku nějak tak moc nevěřim, takže jsem ráda za těch pár pěknejch večerů u Vltavě, ale tím to asi skončilo. I když se Andy dušoval, že mi bude psát a volat, no, uvidíme.

Teď ale mám x novejch zážitků! Takže popořadě:

V pondělí jsem přiletěla na letiště Monastir. Vystoupila jsem a dejchl na mě horkej vlhkej vzduch, jak v nějaký prádelně. Tam na mě čekal Tunisan Ahmed z místní cestovky a ten mě zavezl autem do venice Hammamet, kde jsem byla ubytovaná v takovým docela velkým hotelovým pokojíku s výhledem na bazén, takže jsem byla prvních pár dnů docela spokojená.

Trošku jsem se zabydlela a druhej den jsem se v hotelu seznámila s jednou Češkou-Zdenou, která tam dělá pro jednu českou cestovku. Je to asi padesátiletá bejvalá učitelka a když zjistila, že jsem tam poprvý a budu dělat pro Angličany, ale nic a nikoho tam neznám, nabídla se, že můžu jeden den jezdit s ní za jejíma turistama a poslouchat, co jim říká, abych se něco naučila. Myslim, že se jí po tom učitelování docela stejská, takže jsem jí asi přišla právě vhod a ona mě taky.

Teda tahle země je zase úplně jiná, než byl Egypt. I lidi jsou jiný, i ta arabština je jíná, prostě všechno. Tady si můžu procvičovat svoji téměř neexistující francouzštinu, protože to je tady úřední jazyk, kterým mluvěj skoro všichni.

Už druhej den jsem ale poznala, že bydlet v jednom hotelu s mejma turistama asi nebyl ten nejlepší nápad. Vyčíhli si totiž, kde bydlim a furt mi klepou na dveře a něco chtěj, takže nemám prakticky žádný soukromí, na což nejsem nastavená. Takže jsem si říkala, že by možná nebylo úplně blbý si tu sehnat bydlení v soukromí, ale to teda nevim, jak tohle říct cestovce. Snad to nějak klapne, protože tohle ty 3 měsíce, nebo jak dlouho tu budu, nemůžu absolutně vydržet.

Jinak všichni jsou na mě děsně milí, každej mě furt někam zve, ale já po svejch historkách z Hurghády, už si dávám docela pozor.

Včera jsem se ale byla projít po starým městečku Hammamet, který je mimochodem moc pěkný, zastavila jsem se tam v jedný hospůdce na studený pivo, bylo strašný vedro, úplně ze mě lilo a tam si ke mě přisedli nějaký Němci.

Tak jsem se dali do řeči, já zjistila, že to jsou původem Poláci, který kdysi emigrovali do Německa a který sem do Hammametu jezděj každej rok, protože tam maj nějakýho tuniskýho kámoše Mohameda, se kterým se navzájem navštěvujou.

Slíbili mi, že se mi ozvou a že můžeme spolu někam vyrazit. Je to asi 40 letá ženská Magda, její muž Jacek a její asi pětadvacetiletej brácha Michal.

Pak jsme se rozloučili a já si šla ve městě sednout na chvilku k moři. Myslela jsem na mámu s tátou, který přemáhali slzy, když jsme se loučili, na ségru a taky na Andyho, kterej mi stihnul poslat už asi dvacet smsek. S údivem jsem zjistila, že se mi po nikom vůbec nestejská a že se mi tu strašně líbí. A taky se děsně těšim na to, co dalšího mi život přinese….