a ještě otřesnější cesta do Hurgády
Tak jsem se konečně zase vrátila z Káhiry. Je to vlastně naposledy, co jsem tam byla, protože příští středu už vodlítám.
V neděli v noci, když jsem přijela z letiště v Káhiře, jsem se v recepci hotelu Sofitel seznámila s asi 35 letým Angličanem Howishem. Dala jsem si kafe a von mi řekl, že mě zve na panáka, kterýho už nám ale dole v baru nechtěli nalejt, že prej zavíraj.
Tak mě Howish pozval k němu na pokoj, že tam má Finskou vodku a tak jsem seděli u něj na balkoně a kecali jsme, on mi vyprávěl, že tam dělá na velvyslanectví a jak se tam dostal a nějaký svoje životní historky, jenže už byly skoro 3 hodiny a já musela v 8 bejt nastoupená na výlet do Gízy na pyramidy, tak jsem se chtěla rozloučit, poděkovat za společnost a chystala se ke dveřím.
Ještě jednou jsem řekla -tak díky a dobrou noc- jenže najednou mě Howish chytil a přitlačil na zrdcadlo v pokoji a chtěl mě začít líbat!! Já /asi už trošku poučená z minulýho týdne z taxíku/ jsem ho prudce vodstrčila a začala hodně hlasitě říkat, že jestli mě okamžitě nenechá, budu křičet a to asi v hotelu pro něj moc příjemný nebude. Načež mě teda pustil, strašně zle se na mě podíval a řekl, že teda nechápe, proč jsem k němu chodila na pokoj a co jsem si teda myslela.
Já jsem zabouchla dveře a šla do svýho pokoje, kde jsem se zamkla na dva zámky a napustila si plnou vanu horký vody a uvažovala, proč zažívám takovýhle příhody, který sice zatim vždycky měly dobrej konec, ale co když někdy mít nebudou. Jsem moc naivní a důvěřivá. Vždyť kdybych byla nějaka prsatá blodnýna vyzývavě voblečená, tak se to snad ještě dá pochopit, ale já jsem spíš takovej hippiezák, v dlouhejch košilích a džínách, tak fakt nechápu, vo co těm chlápkům jde??
Druhej den jsem teda jela vyprovodit nový turisty na pyramidy a pak se šla mrknout ještě do Káhirskýho muzea, kde je tak šíleně obrovská expozice, že by se to nedalo projít snad ani za dva dny, ale bylo to strašně zajímavý a byla jsem ráda, že jsem to ještě před odjezdem viděla.
Rozloučila jsem se s obchodníkama s papyrem, zlatem, keramikou a falaflem, kam naši turisti chodívali a pak jsme všichni odjížděli do Hurghády.
Ta cesta je fakt dost dlouhá, takže já už mám v autobuse vymyšlenej takovej trik, jak co nejrychleji usnout, aby mi to líp uběhlo. Většinou si sednu sama dozadu na tu pětisedačku, kde nechce moc nikdo sedět, tam se natahnu, dobře se obleču, abych nezmrzla z klimatizace a prostě spim. Po tom předešlým dni jsem byla stejně dost unavená.
Vždyckym, když se setmí, jezděj autobusy a náklaďáky se světlama jen na blízko a když se potkaj, pustěj dálkový a to i přesto, že se jede notnej kus pouští a žádný světla na silnici nejsou. Jen měsíc ozařuje písčitou krajinu. Já vždycky úplně trnula, když se tam předjíždí, protože cesty jsou úzký a ti lidi tam jezděj jako šílenci. Osobní dopravy tam ale moc neni. Najednou slyšim skřípění brzd, náš autobus zastavil za náklaďákem, kterej stál uprostřed silnice. Řidič vyskočil, já za nim a co jsem viděla, mi naprosto vyrazilo dech:
Ten náklaďák měl svoji zadní půlku v protisměru a tim zřejmě smetl osobní auto, který bylo plný lidí. To auto bylo úplně na šrot a já jen zahlídla nějaký těla pod tím náklaďákem a nějaký malý dítě vedle toho vraku a všude smrděla krev. Já jsem se úplně roztřásla a šla zpět do autobusu, protože oba řidiči říkali, že jsou všichni mrtví. Náš řidič se domlouval s tím druhým, pak zavřel dveře a jeli jsme dál.
Najednou jsem si zase jednou uvědomila, jak je život křehkej, že může skončit z minuty na minutu a bylo mi z toho dost těžko.
V hotelu byl večer Imed, kterej se na mě po dlouhý době hrozně smál a zval mě zas jednou na šíšu do beduínskýho stanu. Tak jsem šla, protože jsem o tom potřebovala s někým mluvit. Všechno jsem mu vyprávěla a čekala… vlastně nevim, co jsem čekala. Že budem filozofovat o životě a smrti a že mě jakoby nějak utěší. Jenže on se na mě podíval úplně chladným, lhostejným pohledem a řekl, že neví, co řešim. Že to takhle chtěl Alláh a proto nechápe, proč jsem z toho tak smutná. Že tomu, co chce Alláh, se stejně neubráníme,tak je zbytečný nad tim přemejšlet.
To mě jen utvrdilo v tom, že si s timhle člověkem mám jen pramálo co říct a tak jsem šla spát a říkala si, že po těchhle historkách už se docela hodně začínám těšit domů…
jako promin, ale kdyz s nim jdes na pokoj, tak si to ani jinak vylozit nejde…
to je typicky uvazovani chlapa. to teda nechapu proc. kdyby rekl narovinu, co ode me chce, nikam bych nesla, ale chteli jsem si dat v baru drink a vsude uz bylo zavreno. fakt nevim, proc by to melo znamenat, ze se na me muze vrhat???
ono je to težkýve Francii jsem měla na začátku stejný průšvihy… tak jednou, když mě zas jeden kluk pozval na víno, tak jsem předem řekla, že půjdu, ale hned jsem mu vyložila, že nic nebude, a on se mi samozřejmě příšerně vysmál (trapas:D)… ber to tak, že mezi muži a ženami prostě existuje určitý kódování, aby se nemuselo riskovat a všechno říkat rovnou (jako já tehdy:), no a na to asi budeš muset přistoupit… když s neznámým chlapíkem jdeš někam sama (nejlépe k němu nebo k sobě), něco by to mělo signalizovat… vím, že je to blbý, taky mě to štve a svazuje a nic to nemění na tom, že je to hulvát, ale pro porozumění mezi lidmi je to tak asi zařízený… jejda, promiň pěkně jsem se rozepsala…
je to blbost, pze nikdy nevis, co se z toho chlapa muze vyklubat. ja to cas od casu udelam, kdyz sem opila, a dalsi den si vzdycky vycitam, jak sem blba a nezodpovedna. v poslednich dnech mas fakt smulu na blby zazitky, tak snad uz se to obrati k lepsimu. uzij tech nekolik poslednich dnu 😉
Milá Sonjouž dlouho čtu tvoje zážitky. Možná si ani neuvědomuješ, že málokdo prožívá to, co ty. A to jsi ještě tak mladá. Svět je nyní otevřený, prožíváš různá dobrodružství ale i zklamání. Moc ti fandím, ty se určitě neztratíš. Na spoustu věcí máš překvapivě dobré názory, ale sama píšeš, že jsi naivní a důvěřivá. Tak pozor sama na sebe. Zatím vše dobře dopadlo a moc ti přeju, ať ti to tak krásně vychází i dál. Jeden si myslím, že sebe už přece dobře zná – ale je to myslím omyl. Nepoznáme se dokonale nikdy. Tak si užívej poslední týden v Egyptě a už se těším na nové zážitky.
Tedy v tom případě přemýšlím taky jako chlapi. Když muže pozvu někam, myslím tím, že se mi líbí a…. 🙂
Jenže to většinou špatně dopadne, protože ti muži reagují přesně jako Sonja 🙁
flammerole, pavla, kharmina: jo, jasne, ja tomu trochu rozumim, nejsem uplne blba. ale jsem uz skoro dva mesice v muslimksy zemi a je mi smutno po pokecani si s evropanem/kou. takze kdyz jsem tohohole cloveka potkala a zdal se mi fakt normalni a sympatickej, tak mi na tom, jit s nim na panaka do hotelovyho pokoje neprislo nic divnyho. no jo, clovek se furt uci a s tim kodovanim na tom neco bude…
gamajka: moc ti dekuju. snad to jeste do konce pobytu preziju. ta uvodni euforie uz je tak trosku pryc…
muži jsou odporná šovinistická prasata. sebe v to bohužel taky musím počítat.
Když sem začla číst ten článek, říkala sem si, jaký máš štěstí na chlapy,že dycky v pohodě pokecáte a o nic nejde. A už je to tady… no, bohužel, je to tak. Když de ženská sama do baru, chlapi si myslí, že tam zákonitě musí na někoho číhat, že tam přišla někoho balit, a s úžasňákem, kterej jí koupí panáka, se chce vyspat. Pokud mi nějakej kořeň v hospodě pošle panáka, tak předpokládám, že si bude chtít přisednout a otravovat. Pokud bych s někým šla na hotelový pokoj, tak by si to zřejmě taky vyložil po svým. No, chlapi…
Někdy si říkám, že je snad i trestné se na chlapa usmát…několikrát jsem se dozvěděla, že flirtuju. Blbost, já se jen prostě ráda směju, na všechny kolem, když s nima mluvím. Omyl, nepřípustné. Ale ať si trhnou všichni nohou, chlapi sice budou říkat, že vysíláme signály, ale ono je to spíš o slušnosti. Kdyby ten Anglán byl slušnej a ne nadržená terénní beruška, třeba by se jen pokusil dotknout tvojí ruky, když ses mu líbila a počkal by na reakci. Myslím, že v takovýhle případech je chyba na straně chlapa, v tom, že se neumí chovat. Proč by mělo vadit, že si s někým dáš panáka a sakra, proč by to vždycky mělo mít nějaký skrytý význam.
No, tohle všechno mě napadlo, když jsem četla tvoje další povídání:-) Už se těším na další:-) I když ta druhá část, to mi běhal mráz po zádech…
v kahirskym muzeu jsem byla, meli jsme na to asi dve hodky, takze jsme to proleteli fakt dost rychle… a to je skoda, opravdu by to tam chtelo stravit aspon ty dva dny, jak pises…
tak to je teda sila. mozna ale, ze maji ti muslimove v tomhle vetsi pohodu, ze se tolik nestresuji smrti jako my. proste to berou jako prirozenou soucast zivota. ale mohl ti to imed rict trosku citliveji.
prokopios: souhlasim:)
kowakova: tys to vystihla!!!
dita2: jsem strasne rada, ze nejsem jedina takhle smyslejici osoba. uz jsem si rikala, jestli jsem fakt nejaka divna, ze furt vysilam nejaky spatny signaly.
jesterka: jo a to ja normalne muzea fakt nemusim, ale tohle me bavilo.
hostmum: to bys u toho musela bejt. me z toho jeho cynickyho pristupu bylo fakt hrozne. byl to dost otresnej zazitek.
Ahoj,souhlasím s Ditou, všechno to znám taky i ty nazory chlapů, že prostě když jdeš k němu JE TO JASNÝ.já to stejně nikdy nepřijmu, připadá mi to jako blbý a omezující..Ale naučila jsem se to, že chápu, že to tak 75% mužskejch možná má (což v první minutě prostě nepoznám),takže když se začně vrhat, prostě se tomu nedivím.jen zdrhnu a zařadím do kolonky..není moje krevní skupina.
saro: fakt dik. jsem strasne rada, ze nejsem v tomhle smysleni sama!!
Já byla „osvícena“ až v osmadvaceti, když mě (taky asi pětatřicetiletý Angličan) schválně vyprovodil do výtahu a zval na pokoj popít. Do té doby by mě nenapadlo, že to znamená nabídku sexu. (Odmítla jsem; jednak jsem byla supermorální a věrná, jednak vážil asi 200 kg 🙂
Teď už podobné nabídky (aspoň někdy) detekuju a baví mě to a je na mně, jestli to odmítnu, přijmu, sama nabídnu… když chci. Je to větší pohoda než v dobách mladickosti.
Mně připadají chlapi v tom citliví – znám jen samé, co neverbálně podle náznaků rozpoznají, jestli do toho půjdu, nebo ne. To já „zamlada“ nepoznala nic! Kdysi jsem šla (úplně nevinně, jen pokecat) na kolej s jedním mladším klukem a on cestou ze mě vytáhnul, že jsem zadaná a choval se podle toho a jen jsme pokecali. A takových příhod bylo dost.
A ten Imed to asi myslel tak, že tě utěšil svým způsobem, ne?
liska ryska: tak mam mozna jeste chvili casu, nez to budu detekovat taky, ne?
jo, imed me asi fakt chtel utesit. moc se to ale nepovedlo…